Bilingvní dítě aneb vícejazyčná výchova: Převažují výhody nebo nevýhody?

V dnešní době, kdy můžeme libovolně cestovat, stěhovat se a bydlet tam, kde se nám zlíbí, je čím dál více párů, kde má každý partner jinou národnost. Pokud se po nějaké době rozhodnou, že spolu chtějí žít a založit rodinu, stojí před nimi velká otázka. Jakým jazykem budeme mluvit na naše dítě? Časem se podobných otázek vynořuje čím dál více. 

Když je dítě vychováváno v dvojjazyčném a nebo i vícejazyčném prostředí, mluvíme o bilingvní výchově. Samotné dítě je poté nazýváno bilingvní, to znamená, že do budoucna bude mluvit více jazyky jako rodilý mluvčí, aniž by se je muselo učit ve škole.

Je to výhoda a nebo nevýhoda vychovávat dítě dvojjazyčně?

Může to s sebou nést i nějaké problémy? A opravdu bude mít oba, případně více jazyků, na úplně stejné úrovni? „Moje děti mluví třemi jazyky. Bez problémů přechází z jednoho jazyka do druhého a mluvená forma jazyka jim nedělá vůbec žádné problémy. Se mnou mluví jen česky, do budoucna čekám, že budou mít problém s gramatikou, protože čeština je těžký jazyk, ale mluvení jim jde dobře. S tátou mluví anglicky a ve škole a školce španělsky. Přesně ví, na koho a jakým jazykem mají mluvit a fakt se jim nestává, že by na mě mluvily jinak než česky. Já na ně mluvím pouze česky, protože moje jazykové znalosti ostatních jazyků nejsou dobré. Zároveň nechci, aby na ně mluvil česky manžel,  protože má přízvuk a problém s výslovností hlásek Ř, Č, Š. Pokud třeba mluvíme ve škole s paní učitelkou, tak ona na mě mluví španělsky, syn mi odpovídá v češtině, ale jí ve španělštině. Taktéž s manželem, my spolu mluvíme anglicky, ale děti mě odpovídají v češtině, ač se bavíme všichni anglicky. Dcera má 9 let a syn 4 roky. Do budoucna to pro ně vidím jako velkou výhodu.”

Kdy se jedná o bilingvní výchovu

Nejčastějším modelem, kdy dochází k vícejazyčné výchově je, že jsou rodiče rozdílné národnosti a každý mluví na dítě svým mateřským jazykem. Často také nastává situace, kdy jsou rodiče schopni komunikovat spolu pouze v angličtině, protože rodný jazyk toho druhého neovládají. Dítě je tedy vystaveno dvěma rodným jazykům rodičů a společné angličtině. Nebo jsou  rodiče rozdílné národnosti, například Angličan a Češka žijící ve Francii. Dítě se pak může učit jazyky třeba i tři.

Důvodem k bilingvní výchově může být také nutnost přestěhovat se kvůli práci do jiného státu, kdy jsou například rodiče Češi a bydlí v Rakousku. Na dítě mluví oba česky, ale dítě chodí do školky, kde se mluví německy a vlastně všude jinde, než “doma” s rodiči, se mluví německy (obchody, mateřská centra apod.).

Jsou i tací rodiče, kteří jsou oba Češi, ale jeden z nich ovládá například angličtinu na tak dobré úrovni, že se rozhodne pro umělý bilingvismus. To znamená, že na dítě mluví anglicky, aby se právě již odmala učilo cizí jazyk. Je to situace, která se od té přirozené, kdy je jeden z rodičů opravdu cizinec, podstatně liší a je nutné dodržovat určitá pravidla.

„My to tak máme. Já jsem z Polska, tak na malou mluvím polsky, i když občas tam míchám i češtinu. Manžel je Čech, tak mluví česky. Malé teď bude rok a zdá se mi, že něco rozumí v češtině a něco v polštině. Naši přátelé jsou také česko-polská rodina a kluci (4 roky a 2 roky) umí krásně mluvit oběma jazyky a vůbec v tom nemají zmatek. I když ten starší teď mluví víc česky, protože začal chodit do české školky, což je pochopitelné.”

Děti jsou schopné naučit se jakýkoliv jazyk

Děti se rodí se schopností naučit se jakýkoliv jazyk. Jde jen o to, jakému jazyku jsou vystavené. Dítě je tedy schopné se naučit například češtinu, španělštinu nebo japonštinu, pokud je těmito jazyky vychováváno, aniž by muselo být té národnosti. Děti jsou podle odborníků schopné naučit se až tři jazyky zaráz, aniž by jim to činilo větší problémy. Děti jsou jako houba

Představte si vaše dítě. Jak se naučilo mluvit? Nápodobou. Malé děti se neučí mluvit tak, jako když v pozdějším věku jdete studovat cizí jazyk a musíte se biflovat a je to velmi náročné. Pro ně je to naprosto přirozená věc a tak jako se naučí jeden jazyk, jsou schopné se naučit jazyky dva a nebo i více. Bez větší námahy. Toto platí pro období od narození zhruba do 6-7 let. Později se tato schopnost vytrácí a děti se poté musí cizí jazyk už opravdu učit. Už to nejde tak snadno. Naopak bilingvním dětem se další cizí jazyky učí v pozdějším věku mnohem snáz.

Pravidlo, které by měli rodiče dodržovat

Základní pravidlo dvojjazyčné výchovy je, že každý rodič si má vybrat jeden jazyk, kterým bude na dítě mluvit a nemíchat dané jazyky dohromady. V praxi to může být složité dodržovat, ale pro dítě je to ta nejsnazší cesta, jak se s dvojjazyčnou výchovou vypořádat. Stejného názoru je i jedna maminka z Modrého Koníka. „Naše děti jsou bilingvní, pro děti je to snadné, protože je to pro ně přirozené. Poslouchají oba jazyky odmala. Bilingvní výchova má jedno jednoduché, ale zásadní pravidlo - každý z rodičů musí mluvit na dítě jedním jazykem, mezi sebou navzájem je můžou míchat. Dítě si tak zafixuje jazyk lépe, společně s intonací rodilého mluvčího.”

Existuje i další metoda, kdy jeden z rodičů z různých důvodů jazyky střídá. Je to náročnější a je nutné dodržovat pevně daná pravidla. Například jedním jazykem na dítě mluvit pouze v určitých situacích, třeba ráno u snídaně a večer u večeře. Jde však o méně používanou metodu.

Další uživatelka přidává odborný pohled na bilingvní výhodu. „Základní pravidlo je, aby na dítě každý rodič mluvil svým rodným jazykem. Mezi sebou mohou mluvit jak chtějí, dítě si to časem přebere. Ze začátku bude 'kódy' míchat, ale velmi rychle je začne oddělovat. Zmatek z toho mít nebude, pokud je dodrženo rozdělení jazyků. Nakonec dítě zvládne zřejmě o něco lépe jazyk země, kde je vychováváno. Zajímavý je také poznatek jednoho tatínka v bilingvní rodině. V dospělosti vlastně dítě ani jeden z jazyků nebude ovládat úplně stoprocentně (některou slovní zásobu bude mít fixovanou lépe od matky, některou v jazyce otce, ale ani to nijak nevadí, projevovat se to bude jenom při 'specializovaných jazykových činnostech', například při slohovkách ve škole atd.).”

Výhody vícejazyčné výchovy

Být bilingvní v sobě skýtá mnoho výhod. Největší výhodou je to, že dítě umí odmala dva nebo i tři jazyky na úrovni rodilého mluvčího. Vždy ale pouze jeden bude považován za rodný jazyk. Ve většině případů je to ten, kterému je dítě nejvíce vystavováno, respektive, kterým mluví většina lidí v okolí dítěte.

Bilingvní dítě má také větší kulturní rozhled, bývá tolerantnější k menšinám a méně inklinuje k rasismu. Do budoucna je schopnost domluvit se na velmi dobré úrovni více jazyky velmi ceněna při studiu a v profesním životě. Bilingvní dítě se snáze a rychleji naučí další cizí jazyk.

Nevýhody vícejazyčné výchovy

Bilingvní výchova může mít i jisté nevýhody. Takto vychovávané děti začínají obecně mluvit později, ale své vrstevníky nakonec doženou. Ze začátku mohou děti preferovat jen jeden jazyk a to v tom smyslu, že když na něj mluví jeden rodič třeba anglicky, dítě rozumí, ale odpoví pouze česky. Jde o přechodnou dobu a není nutné se bát, děti nasávají oba jazyky a jednoho dne se prostě rozmluví.

Ze začátku také mohou mixovat oba jazyky dohromady, ale opět jde pouze o přechodnou dobu. Časem se to upraví a dítě bude jazyky bezpečně odlišovat. Pozitiva však převyšují negativa a bilingvní výchovy se není nutné bát.

„Já jsem tak vyrůstala a určitě je to spíše výhoda než problém. Dítě se s tím popere výborně. Dva jazyky nejsou na děti žádná zátěž. Opožděné mluvení jsem neměla, jen jsem nechtěla odpovídat druhou řečí, pouze česky. Ale když jsem se dostala do prostředí, kdy jsem věděla, že musím druhý jazyk použít, protože mi jinak lidi nebudou rozumět, tak s tím nebyl problém. Jazyku dítě porozumí a později se rozmluví, má ho v sobě. Může se zdát, že nerozumí, protože neodpovídá, ale není tomu tak. Děti zkoušejí, někdy jsou lenivé, zvláště kluci, kteří obecně začínají mluvit později. Pak ale zjistí, že pokud něco chtějí a není jiného východiska než použít druhý jazyk, tak začnou. Já myslím, že do budoucna je to pro děti jenom výhoda. Vím, že jsou lidi, kteří třeba umí cizí jazyk, ale mají pocit, že naučí děti něco špatně, tak na ně mluví pouze česky. Mně to přijde škoda.”

Bilingvismus včera a dnes

Dřívější názory na vícejazyčnou výchovu byly vesměs negativní. Dnes se odborníci shodují na tom, že se dítě dokáže bez problémů naučit až tři jazyky zároveň. Má se za to, že výchova ve dvou a více jazycích má na dítě pozitivní vliv a že dochází k pozitivnímu vzájemnému působení obou jazyků. To znamená, že když dítě udělá pokrok v jednom jazyce, odrazí se to i v jazyce druhém - dojde v něm také ke zlepšení.

Jazyky je nutné neustále používat, jinak začne dítě zapomínat

Jeden z jazyků bude vždy považován za ten hlavní, rodný. Bývá to ten, kterým mluví většina lidí v okolí dítěte a kterému je tedy nejvíce vystavováno. V pozdějším věku se to projeví i ve čtení a psaní, v jednom z jazyků to bude pro dítě jednodušší a bude jej preferovat. I přesto ale dokáže dítě v budoucnu mezi jazyky plynule přecházet jak v mluveném, tak psaném projevu a nebude mu to činit žádné potíže. V praxi to znamená, že když se ocitne v rozhovoru s osobami, které mluví danými jazyky, bude mluvit s jedním člověkem a hned nato s druhým a střídat jazyky úplně bez problémů.

Jedna uživatelka Modrého koníka píše svoji vlastní zkušenost, že je nutné oba jazyky neustále používat, jinak začne dítě zapomínat. “Vychováváme děti dvojjazyčně a pokud člověk chce, aby měly děti oba jazyky na úrovni rodilého mluvčího, tak je to velmi těžké vybalancovat. Z mé zkušenosti není problém s malými dětmi, ale problém nastává v okamžiku, kdy jde dítě do školky a zejména do školy. Přes den je dítě vystaveno jazyku země, kde žije, prakticky pořád a má motivaci se v tomto jazyku zlepšovat, protože ho potřebuje k dobrým výsledkům ve škole, ale také ke komunikaci s kamarády. Znám rodiny, kde jsou dokonce oba Češi žijící v zahraničí a dítě stejně kolem desátého roku češtinu úplně zazdí. Sice rozumí, ale mluvit nechce, komunikuje jen, aby se neřeklo, pokud vůbec. S rodiči tráví méně času, takže si tím ten jazyk neupevňuje a druhý jazyk začne převládat. My s tím doma také bojujeme. Nemáme třeba nic v češtině (TV, CDčka, knížky jsou většinou také v angličtině). Doma mluvím i já často anglicky, zejména pokud je přítomen i manžel, který česky neumí. Češtinu používají děti ve škole a u babičky, což samozřejmě nestačí. Jasně, že ty děti, co se v dětství naučily více jazyků, to úplně nezapomenou. Ale nikdy už nebudou znít jako rodilý mluvčí, pokud se na tom nebude neustále pracovat.”

Mixování jazyků dohromady je jen přechodná fáze, která odezní

Okolí bilingvně vychovávaného dítěte mívá největší strach z toho, že se dítěti budou jazyky plést. V určité fázi to tak může vypadat, protože dítě ještě nemá dostatečně velkou slovní zásobu, tak si vypomáhá se slovíčky z obou jazyků. Mluví například česky a nemůže si vzpomenout na jedno slovo, které mu ale naskočí v druhém jazyce, tak ho použije. To stejné může nastat i s gramatikou. Tato fáze však odezní a po pátém roce už je dítě schopno od sebe jazyky bezpečně odlišit a k mixování již nedochází.

„Vlastní zkušenost nemám, ale ve škole jsem přes léto jezdila hlídat děti na tábor, kde bylo plavání pro batolata. Byla tam maminka asi s 3-4 letou holčičkou a také mluvily dvěma jazyky. Holčička pořádně nekomunikovala, plynule nemluvila ani jedním jazykem, ale rozuměla oběma. Maminka se jí třeba na něco zeptala v češtině a ona odpověděla anglicky. Zatím pouze jednoslovně, ne celými větami, ale prý s tím mají zkušenost a kolem toho 4. roku prý bude zvládat oba jazyky a nebude jí to už dělat problém.”

Zdroj:

http://www.bilingvni-vychova.com/o-bilingvismu/