Epilepsií onemocní čtyřikrát častěji děti než dospělí. Jaký je život s aurou a záchvaty?
„Před 11 dny měl syn první záchvat - proběhla hospitalizace a vyšetření, kde se nic neprokázalo. Přesně po týdnu proběhl druhý záchvat... Nyní bere léky, ale než nastoupí jejich plný účinek, máme ještě 2-3 záchvaty očekávat. Už nyní se této chvíle děsím."
Epilepsie je velmi závažné onemocnění, které nahání strach, ale dá se s ní naučit žít a nemocný může, s jistými omezeními, prožít plnohodnotný život. Epilepsii zná asi každá z vás, naštěstí ne všichni se s ní v životě setkají. Výskyt v populaci je 1,3-3,1% a častěji postihuje muže než ženy a děti jí onemocní 4krát častěji než dospělí. Dobrá zpráva je, že u 60% dětí, které trpí epilepsií, tyto záchvaty během dospívání odezní.
„Měl ji můj strýc, od mala. Důvodem byl asi velmi špatný porod. Záchvaty neměl denně, pouze občas. Ještě v 18 s tím bojoval, nedostal řidičák, ale záchvaty už měl spíše výjimečně. Teď je mu skoro padesát a řidičák už dávno má, záchvat neměl už roky. Rozhodně existuje naděje na vyléčení.”
Jelikož jde o závažné onemocnění, je dobré dozvědět se o něm něco více a hlavně vědět, když byste se staly svědky epileptického záchvatu, jak se v takovém případě zachovat.
Kdy hrozí, že moje dítě onemocní epilepsií?
- Nemocný trpí nerovnováhou mezi vzrušivými a tlumícími mediátory v centrálním nervovém systému. Jde o látky, které přenášejí vzruchovou informaci. V případě, že dojde k jejich nerovnováze, hlavně tedy převaze těch vzrušivých nad tlumícími, vzniká v tom daném místě epileptické ložisko, na jehož základě poté vznikne u člověka samotná epilepsie. Takové ohnisko může v mozku vzniknout kdykoliv (u plodu během těhotenství, při komplikovaném porodu nebo se u dítěte či dospělého může objevit až během života.
- Epilepsie může vzniknout kdykoliv, přičemž nejvíce náchylní k jejímu vzniku jsou kojenci a batolata, dále je rizikové období dospívání a zvýšený výskyt je i u osob nad 60 let věku. U každé věkové kategorie vzniká epilepsie z trochu jiného důvodu, ale nejčastější příčinou jsou vrozené vývojové poruchy, infekce, metabolické poruchy, úrazy a nádory. U dětí do 5 let věku se mohou vyskytnout febrilní záchvaty (křeče) vázané na infekční horečnaté onemocnění, například u horeček při šesté dětské nemoci. Nejde přímo o epilepsii, ale při opakovaných a častých febrilních záchvatech z nich může epilepsie vzniknout.
- Vznik záchvatu může ovlivnit také nedostatek spánku, fyzická vyčerpanost, alkohol nebo běžný spánek. U některých typů epilepsie může vyvolat epileptický záchvat také světelný nebo zvukový podnět (například rychlé záblesky v televizi).
- Na vznik může mít vliv také naše vnitřní prostředí, například hladovění, léky, horečka nebo u žen fáze menstruačního cyklu.
Co můžete udělat, abyste snížili riziko vzniku epilepsie?
Odpověď je jednoduchá, vést zdravý životní styl, to znamená jíst zdravě, nekouřit, nepít mnoho alkoholu. V těhotenství se maminky musí vyvarovat toxických vlivů jako užívání léků, které se v tomto období užívat nesmí, nadměrné konzumaci rtuti (hrozí například při zvýšené konzumaci určitých druhů ryb), v horším případě braní drog. Tyto vlivy mohou zapříčinit, kromě jiných vážných postižení děťátka, právě také epilepsii.
Jedna z maminek, bývalá epileptička, radí v diskuzi na Modrém koníku ostatním maminkám, na co si dát pozor: „Vyvarovat se především - nedostatku spánku, nepravidelnosti denního režimu, hladovění a žíznění, blikavému světlu (pozor třeba i na světlo v jedoucím autě), stresu, alkoholu (i v lécích) a hlavně neplavat bez dozoru a nelézt po výškách.”
Projevy epilepsie
Existuje mnoho druhů epileptických záchvatů, liší se vznikem, průběhem i délkou trvání. Z toho důvodu existuje i více typů klasifikace epileptických záchvatů, které se neustále mění a upřesňují spolu s novými poznatky o tomto onemocnění. Popíšeme si nejčastější typy záchvatů, se kterými se můžete setkat. Jedná se o grand mal, petit mal a jednoduchý parciální záchvat. U dětí se nejčastěji objevuje zahledění a atonický typ záchvatu.
Záchvat grand mal, neboli velký záchvat
Před nástupem záchvatu se může i nemusí projevit tzv. aura, jde o krátký stav, kdy se nemocný cítí zvláštně a postupem času rozpozná, že právě tohle je předzvěst záchvatu. Bohužel malé děti tento stav neumí pojmenovat a upozornit tak rodiče či jiné dospělé, že se blíží záchvat. Poté nemocný vykřikne a spadne na zem. Právě pády na zem jsou velmi nebezpečné, protože je padající nedokáže kontrolovat a může se vážně uhodit a zranit. Následuje bezvědomí a tělo se napíná v křeči. Po pár sekundách vystřídají křeč záškuby končetin. Záchvat je doprovázen lapáním po dechu, může se objevit pěna u úst a protože se v tomto stavu nedokáže nemocný kontrolovat, často se pokouše nebo pomočí. Jakmile odezní křeče, nemocný upadne do hlubokého spánku. Postupně se probouzí, je zmatený a na záchvat si nepamatuje.
„Před 11 dny měl syn první záchvat - proběhla hospitalizace a vyšetření, kde se nic neprokázalo. Přesně po týdnu proběhl druhý záchvat, následovala opět hospitalizace, vyšetření magnetickou rezonancí a EEG. Nyní bere léky, ale než nastoupí jejich plný účinek, máme ještě 2-3 záchvaty očekávat. Už nyní se této chvíle děsím. Syn má záchvat typu grand mal - bezvědomí, křeče, nedýchá. Je to otřesný pohled na vlastní dítko, kterému v té chvíli není pomoci.”
Jedna z maminek v diskuzi uvádí, že časem se člověk (rodič) naučí jak se záchvatem u dítěte zacházet: „Měla jsem několik žáků s grand mal záchvaty a ač to ze začátku vždycky vypadalo nepředvídatelně a nezvladatelně, hodně rychle se do toho člověk dostal a naučil se reagovat a předvídat.”
Petit mal, neboli malý záchvat
Často se objevuje právě u dětí nebo dospívajících. Dítě se v průběhu činnosti strnule zahledí, nereaguje na oslovení a vypadávají mu z rukou předměty. Tento stav trvá několik vteřin a poté dítě normálně pokračuje v činnosti, jakoby se nic nestalo. Někdy je mylně považován za pouhé projevy nepozornosti a zejména ve škole může vést k problémům. Pokud se u vašeho dítěte tento stav objevuje, je důležité nechat jej vyšetřit, aby se předešlo dalším možným problémům.
„Syn mívá od jednoho roku zahledění. Někdy i několikrát denně. Třeba si hraje a z ničeho nic vykulí oči, vypadá to jako když kouká do zdi, přestane si hrát a vůbec nevnímá. Můžeme na něj mluvit jak chceme, ale nereaguje, až po pár vteřinách se vrátí zpět. Říkali jsme to doktorce a ta nás poslala do nemocnice na neurologii, že je to možná epilepsie. Dělali mu vyšetření magnetickou rezonancí a EEG. Jelikož u toho pořád plakal a hýbal se, tak tam paní doktorka nic nenašla, ale říkala, že je spíše pravděpodobné, že se o epilepsii jedná.”
U dětí se také často objevují tzv. atonické záchvaty, kdy dochází k ochabnutí veškerého svalstva a kvůli tomu také nebezpečným pádům na zem a úrazům.
Jednoduché záchvaty
Jde o záchvaty, které nejsou doprovázeny poruchou vědomí. Projevují se různými příznaky - odvíjí se to od toho, v jaké části mozku se nachází ohnisko. Může jít o křeče, záškuby, až přechodnou obrnu určitých svalových skupin, pocity brnění či mravenčení, sluchové či čichové halucinace, problémy se zrakem nebo psychické příznaky, například změněné vnímání reality.
Status epilepticus
Jde o velmi závažný stav epilepsie, kdy na sebe navazuje několik záchvatů za sebou bez nabytí vědomí, tento stav trvá déle než 30 minut. Je to život ohrožující stav a vyžaduje okamžitou léčbu a hospitalizaci. Nejčastější příčinou je vynechání již naordinované léčby proti epilepsii.
„Náš syn měl v jeho 10 měsících první záchvat, ale diagnóza byla febrilní křeče. Druhý záchvat nastal za půl roku, kdy byl v křeči přes dvacet minut. Stalo se to na hřišti, záchranka ho nemohla odkřečovat a museli ho dát na tři dny do umělého spánku. Následovalo 14 dní na JIPce a diagnóza komplikované febrilní křeče. Další záchvat se objevil za půl roku ve spánku, byl v bezvědomí 45 minut, dvojitá dávka Diazepamu vůbec nezabírala. Diagnostikovali mu status epilepticus, nyní bere antiepileptika a přes rok je bez záchvatu. Začínáme pomalu léky snižovat, tak snad bude lépe, nikomu to nepřeji, já jsem se upnula na ty léky, jinak bych se zbláznila.”
Léčba epilepsie je nezbytná a lékař postupuje velmi uvážlivě. Léky se dle moderních přístupů ordinují až v případě opakujících se záchvatů a posouzení EEG nálezu. Výběr léků může být někdy zdlouhavý, ne každý lék pacientovi sedne a zabere. Nemocný musí dodržovat přísný režim, musí s lékařem spolupracovat, brát pravidelně léky, nesmí pít alkohol a musí dodržovat pravidelný spánkový režim.
„Je to individuální, tělo nemusí dobře reagovat na léky, které dítě dostane. Výběr antiepileptik je někdy běh na dlouhou trať, protože pokud se záchvaty objevují i při dostatečné hladině léků, musí se pak snížit a zase pomalu nabíhat na jiné.” Takhle popisuje svoji zkušenost jedna z maminek.
Druhá přidává svoji osobní zkušenost s volbou vhodného léku: „První záchvat jsem měla v batolecím věku, i když to nebyl oficiálně záchvat, ale pouze febrilní křeče vyprovokované vysokou horečkou. Další přišel až ve 13 letech a pak už to šlo s různou intenzitou podle aktuální léčby až do 18-ti let. Trvalo hodně dlouho, než mi našli vhodnou kombinaci antiepileptik, vyzkoušela jsem jich opravdu hodně v mono i duoterapii a podle toho, jak moc léky nevyhovovaly, jsem měla třeba i 3 záchvaty týdně. Často na veřejných místech, ve škole, často za doprovodu modrého majáčku. Pak konečně našel neurolog vhodnou kombinaci léků. Občas mám jednou za čas vyprovokovaný záchvat třeba z únavy, ale jinak je to celkem v pořádku.”
Jak již bylo uvedeno výše, epilepsie je závažné onemocnění a v průběhu záchvatů může dojít až k život ohrožujícím stavům, a to zejména při stavu status epilepticus nebo při různých nekontrolovatelných pádech na zem. Nemocné velmi omezuje v osobním životě, nesmí být držiteli řidičského průkazu, mají ztíženou volbu povolání (zákaz směnného provozu) a ženy trpící epilepsií se velmi obávají období těhotenství.
Jedna z maminek na Modrém koníku píše: „Záchvaty mívám jednou za uherský rok, mám řidičák, s epilepsií jsem se naučila zacházet a žít. Je mi jasné, že nálepky "epileptik" se nezbavím nikdy a že jsem vyléčená taky nebudu moct nikdy říct. EEG mám pořád s typickým nálezem pro epilepsii, ale troufám si tvrdit, že vedu naprosto plnohodnotný život. Porodila jsem zdravou holčičku, zatím to zvládáme bez záchvatu, ale s manželem dost trneme, aby to nepodědila po mně.”
Co byste měly dělat, když budete svědky epileptického záchvatu?
- odstranit veškeré předměty z okolí nemocného, mohl by se o ně poranit
- nechte záchvat proběhnout, nijak se aktivně nezapojujte, nemocný by vás mohl vážně poranit
- pouze kontrolujte dýchání a pokud nemocný zvrací, otočte ho na bok, aby se neudusil zvratky
- záchranku volejte v případě, že velký záchvat trvá déle než 5 minut, záchvaty se po sobě často opakují (velké do jedné hodiny po sobě a nebo následuje více malých záchvatů), zmatenost po záchvatu trvá déle než 5 minut, pokud došlo ke zranění a nebo se jedná o první epileptický záchvat
- v případě, že nemocného neznáte, volejte záchranku vždy
Zdroj:
Doporučujeme
Začni psát komentář...
Dobrý článek,jsem ráda,že je tam hezky popsáno,že je potřeba nechat záchvat proběhnout bez zásahu.sama jsem epilepticka od dětství a překvapuje mne kolik lidí by stále ještě chtělo něco nacpat do pusy...