Rozvíjejte u dětí hrubou motoriku: Má vliv na zvládnutí kreslení a psaní. Jaké aktivity zařadit do programu?

Během prvního roku života dítěte jako bychom neřešili nic jiného než motorický vývoj. Leze, sedí, chodí? Super. Po dosažení milníku samostatné chůze však většinou jako když utne. Pokud nás zajímá motorika, pak již většinou jen ta jemná. To je ovšem chyba.

Hrubá motorika dítěte vyzrává ještě dlouho poté, co se naučí chodit – až do věku okolo 12 let. Neměli bychom na to zapomínat. Dobrá kvalita hrubě motorických dovedností bude pro dítě důležitá nejen v hodinách tělesné výchovy, ale i pro dobré zvládnutí jemné motoriky (tzn. činnosti rukou – psaní, kreslení, navlékání aj. i řečová motorika) a stav jeho pohybového aparátu po celý život.

Dobrou zprávou je, že většinu těchto věcí často s dětmi děláme automaticky. A spousta z nich se obejde bez větší finanční investice. Zajímá vás, co a jak? Čtěte dál!

Chodí… a co dál?

Děti začínají s prvními krůčky okolo 12 měsíců věku. Jistoty v chůzi pak nabývají zhruba do 18. měsíce. V této době také začínají běhat a s pomocí chodit po schodech.  Jaké hry můžeme dítěti, které již samo dobře chodí, nabídnout?

Naprostým základem je pohyb venku v různorodém terénu – louka, les, kopce, kamení (a na to potřebujeme kvalitní obutí nebo bosé nožky). Děti motivujeme k běhání, skákání, šplhání, lezení – to vše je přirozený pohyb pro tělo, který mu prospívá v jakémkoli věku.

Doma i venku můžeme připravit překážkové dráhy z nízkých překážek (stačí pár cm), které bude dítě překračovat, tunely, které bude prolézat (třeba z kartonové krabice), širší prkna položená na zemi jako kladina. Začínáme s jednoduchými úkony a podle zdatnosti dítěte přidáváme na obtížnosti.

Sbírání předmětů ze země a přenášení můžeme snadno zakomponovat do denních činností jako je úklid. Dítě trénuje sedání na bobek a ohýbání se. Předměty obměňujeme co do tvaru, materiálu, velikosti a váhy (přiměřeně). Také trénujeme chůzi po schodech s pomocí (děti nejprve nohy přisunují, střídání nohou přichází až okolo 2 let věku). Neúnavným parťákem se na příštích pár let stane míč – začínáme kutálením.

Už jsou mu dva

Okolo druhého roku začínají děti chodit po schodech samy, naučí se chodit po špičkách. Mezi druhým a třetím rokem umí skákat do dálky i výšky, dobře běhají a stojí na jedné noze. Ve 3 letech zvládnou i tříkolku. Překážkové dráhy můžou být i složitější, s vyššími překážkami nebo s přeskakováním. Přidáme i chůzi po kladině, obrubníku, lávkách nebo po čarách na chodníku.

I s míčem nabývá dítě větší jistoty, učíme házet na cíl, do koše či rodiči, a chytat. Můžeme měnit velikost a hmotnost míč(k)ů. Začínáme také s kopáním. Po druhém roce života bývá čas i na pořízení odrážedla – doporučujeme jednostopé (typ „kolo bez šlapaček“), které pomáhá trénovat rovnováhu.

Maminka betelgeuuz píše o odrážedle: „Přechod na šlapací kolo proběhl celkem rychle, s rovnováhou neměly problém, jen trochu zkoordinovat šlapání a řízení a naučit se nasednout a sesednout. Výhodou oproti kolu s postranními kolečky nebo tříkolce je, že je lehké, dá se dát pod kočárek, nebo nést v ruce, když už dítě nemůže. Odrážecí kolo se u nás využilo opravdu hodně, zrychluje nám cesty, některé trasy by holky pořádně neušly, nebo by to bylo na dlouho, ale na odrážecím kole to zvládly v pohodě.“

Okolo třetího roku začínají být aktuální i hry náročnější na koordinaci – chůze s vejcem na lžíci, přenášení kelímků s vodou, skákání v pytlích. Zpočátku je to pro děti velice obtížné, nicméně v předškolním věku jsou již tyto dovednosti zvládnutelné.

Dítě se také vyřádí na nejrůznějších sítích, žebřících a jednoduchých lezeckých stěnách, které najdete dnes téměř na každém hřišti. I trampolína najde uplatnění v dětském pohybovém režimu. Dětské chůdičky podporují koordinaci i rovnováhu.

Školka pomůže, škola příliš ne

U předškoláků přebírá část odpovědnosti za rozvoj pohybových dovedností mateřská škola, kde se dítě seznamuje i s kolektivními pohybovými aktivitami. Pamatujete si ze školky třeba hru „Na Mrazíka“, „Škatulata hejbejte se“ či „Čáp ztratil čepičku“? I takové skákání panáka či gumy, hraní kuliček nebo skákání přes švihadlo je skvělou činností. „Školkáčci“ již také bývají schopní naučit se dobře jezdit na koloběžce – jen u té pozor, aby děti střídaly odrazové nohy.

Maminka petule246 dává tipy na hry: „Určitě se osvědčilo házení šišek do kruhu v písku (postupně zvětšujeme vzdálenost od kruhu), závody v běhu a pak závodí jako medvědi - chodí s rozpřaženýma rukama a dělají brum brum, koníci, kačeny, vrána, čápi atd. Nebo běhají pozadu. Rozházíme cokoliv po dvorku a prckové běhají s košíkem a "sbírají houby". Dále se osvědčilo i kopání, házení míčem (my udělali bránu, postavili do ní některého z našich chlapů a kopalo se do brány), házení do dálky, skok do výšky (provázek přivážeme na dvě židle a skáče se přes to - mrňousům to moc nejde - lze i podlézat, skok do dálky ( klidně i z výšky)."

Se začátkem školní docházky bohužel dochází k rapidnímu úbytku tělesné aktivity u dětí. Dvě hodiny tělesné výchovy týdně jsou nedostatečné, k tomu si připočtěte sezení v lavici, doma u úkolů, u PC, u televize. Není divu, že v tomto věku se začínají objevovat první zdravotní potíže způsobené hypomobilitou – bolesti krční páteře a hlavy, vadné držení těla, ploché nohy. V tomto věku můžeme dětem nabídnout různé pohybově zaměřené kroužky a sporty. Stále nejlepší je ovšem spontánní pohybová aktivita – běhání, lezení, válení se v trávě, šplhání po stromech a skákání po kamenech. Mimochodem, tyto pohybové hrátky prospějí i nám, dospělým.

Pokud chcete zvýšit motivaci vašich ratolestí i doma a nebojíte se investice, můžete zakoupit i společenské pohybové hry (typu Aktivity, Twister aj.) nebo herní konzole s pohybovým snímačem, které vám umožní si před televizí třeba zahrát tenis. Ať už se rozhodnete pro nízkonákladová či finančně náročnější řešení, užijete si s dětmi hodně zábavy v pohybu.