Těhotná a šťastná nebo v depresi a zmatená? Jaké pocity prožívají budoucí maminky

"Jsem v šestém týdnu těhotenství, doma dvouletou dcerku a mám pocit, že vnitřně umírám. Ráno se mi nechce vstát z postele, jen si přeji, aby byl večer a šla jsem spát. Vlastně bych nejraději jen spala, nic mne nebaví, nevycházím z domu. Manžel má své práce nad hlavu, o mém problému ví, ale nesedne si se mnou a neřeší to, vlastně si vůbec nepovídáme, jelikož chodí unavený domů kolem deváté a ráno zase nanovo. Bydlíme na malém městě, kde vyloženě dobrou kamarádku nemám. Nikomu, komu bych se mohla svěřit, kdo by mě vyslechl. Moc si přeji, aby bylo miminko zdravé a v pořádku, ale už nevím, jak dál…"

Strach z neznámého

Poznáváte se?  Podobnou situaci neřeší jenom Kristýna, ale spousta z nás. Jen se to mnohdy stydí přiznat. Bojí se reakce okolí a nevyzná se ve vlastních pocitech. Těhotenské a předporodní deprese nejsou nic nenormálního. Pocit, že byste se měla vznášet na obláčku štěstí z toho, že devět měsíců budete maminka, nemusí nutně vyvolat jen pozitivní emoce. Dobrá zpráva je, že tento stav obvykle trvá první trimestr, tedy tři měsíce. Hlava se zkrátka vyrovnává s novou situací a rolí. Řeší strach z průběhu těhotenství, porodu i následné péče o nového člena domácnosti.  

"Normálně si myslím, že jsem psychicky dost odolná, ale těhotenství mě srazilo na kolena. Od začátku samé komplikace. Nejhorší pro mě byl první trimetr. Psychicky jsem byla na dně, brečela jsem, ať to dítě ze mě někdo vyndá, že už to dal nevydržím. Dohromady jsem se dala až ve třetím trimestru. To mi konečně přestalo být zle, začala jsem vybírat kočárek, výbavičku a podobně. Na porod jsem se těšila jako na vysvobození. A i když nebyl jednoduchý, byla jsem děsně ráda, že to mám za sebou," píše Marcela v diskuzním fóru.

Proč vzniká?

Těhotenské deprese nejčastěji přepadají mladé nebo nepřipravené maminky a ty, které otěhotněly neplánovaně. Jsou postaveny před hotovou a nečekanou věc a mají v podstatě jen dvě možnosti. Dítě donosit nebo jít na interrupci. Z čehož ta druhá se v budoucnu nemusí jevit jako správná. Dále to jsou ženy, které mají slabé rodinné a sociální zázemí. Žijí na ubytovně, v bytě s další pěti lidmi nebo jsou na tom špatně po finanční stránce. A v neposlední řadě je tu i hledisko volby partnera. Je to ten pravý, s kým chci mít dítě? Na všechny tyto otázky je nutné si odpovědět s odstupem a zcela racionálně.  

Příznaky těhotenské deprese:

• přetrvávající nevysvětlitelné pocity neurčitého strachu
• úzkost a obavy ze zvládnutí role matky
• pocit bezmoci a beznaděje
• neutuchající plačtivost
• chronická únava
• nevysvětlitelné změny v jídelních návycích (od odmítání jídla až po jeho vynechávání)
• zanedbávání svého zevnějšku
• nezájem, ignorování nebo popírání samotného těhotenství
• v krajních případech myšlenky na sebepoškozování nebo sebevraždu
• absence životního elánu

"V těhotenství jsem měla doslova panický strach z nějakých problémů (předčasný porod, postižené dítě atd.). Došlo to až tak daleko, že mi lékař v 26.tt předepsal prášky na spaní. Vůbec jsem nespala, v noci se třepala a chodila na záchod se dívat, jestli nekrvácím. Už jsem vážně uvažovala, že navštívím psychiatra. Dcera má 2,5 roku a nic nenasvědčuje tomu, že by tím byla nějak postižena." Popisuje své zkušenosti další maminka na fóru Deprese a úzkosti v těhotenství.

Nálada nebo trvalý mód?

Až vás příště přepadnou tyto a podobné myšlenky, zkuste rozlišit, jaké vlastně jsou. Je to jen krátkodobý stav, kdy jste se rozněžnila u romantického filmu, nebo jde o dlouhodobý stav? V prvním případě jde o situace, které občas přepadnou každou z nás. Stačí chvilkový moment, kdy nás rozněžní i uvadající květina na parapetu. Může trvat hodinu – dva, maximálně však jeden až dva dny v kuse. Dlouhotrvající změny nálad bez zjevného vysvětlení delší jak týden už je nutné řešit s odborníkem. Navštivte proto svého gynekologa nebo praktického lékaře, který vás dále nasměruje buď k psychiatrovi či psychologovi.

Stav, který popisuje nastávající maminka Žaneta z diskuzního fóra Těhotenské nálady je v pořádku: "Někdy mám obzvlášť špatné ráno, a to když v noci moc nespím a hodně sebou melu. To pak začátek dne stojí za prd, ale pak je to většinou v pořádku."

Druhý pohled už je vážnější a je zcela v pořádku vyhledat odbornou pomoc: "Ze začátku jsem krvácela, takže jsem zůstala doma. Psychicky jsem byla na dně. Bála jsem se udělat cokoli, abych tomu malému v sobě neublížila. Jenom jsem brečela a nebyla jsem ničeho schopná. Nevařím, neperu neuklízím. Pere a žehlí mi maminka (tímto jí děkuji!), uklízí manžel. Teď jsem ve druhém trimestru, a už je to lepší. Kolikrát jsem si říkala, jak bych to dělala, kdybych musela normálně fungovat a starat se o dítě? Pořád jen polehávám a často pospávám. Mám za sebou psychoterapii a opravdu moc moc doporučuji."

Samoléčba nepomáhá

V žádném případě se nesnažte situaci vyřešit sama. Vezměte v úvahu, že už nejednáte sama za sebe, ale také za své dítě. Až už se na něho těšíte nebo ne. Například oblíbená terapie různými čaji. Ne všechny bylinky jsou totiž v těhotenství vhodné, stejně jako jejich dlouhodobější pití.  Takový černý a zelený čaj obsahuje kofein, který se obecně v těhotenství nedoporučuje. Z bylinek se pak vyhněte nebo omezte pití třezalky, ženšenu, žebříčku nebo anděliky. Mají nežádoucí účinky na plod, protože mohou vyvolat kontrakce nebo návyk. Jako jediná povolená samoléčba přichází v úvahu vypovídání se kamarádce, mamince nebo jiné blízké osobě. I přes to byste neměla zanedbávat dohled odborníka.

Snad jen jedna rada na závěr od Katky: "Pomáhá mi chodit ven, něco vyrábět, poslouchat relaxační hudbu, číst si… Prostě něco, u čeho se odreaguju."