Deprese a úzkosti v těhotenství - má vaše dítě následky?
Maminky, v těhotenství (ač bylo chtěné a plánované) jsem měla středně-těžkou depresi se stavy úzkosti, pocity viny, výčitek a hlubokého smutku. Od začátku až do samého konce... Zřejmě otevřená traumata z mého dětství /smrt vlastní maminky, když jsem byla malá, týrání ze strany otce...) a hormonální nerovnováha... !! Diagnoza středně-těžká deprese, doporučeny antidepresiva, ty jsem samozřejmě nebrala. Chodila jsem na psychoterapie, ale ty příliš nepomáhaly.. Hodně jsem toho těhonského času proplakala a protrápila se.... Nyní mám 3 měsíce po porodu - krásného, zdravého, klidého a usměvavého chlapečka.... Je úžasný, jen se chce pořád chovat a být u mně v náručí.... Opět se dostávám do depresí tím, zda jsem mu nezpůsobila nějakou újmu, nepoškodila ho psychicky nebo fyzicky.. Všude čtu, jak stres a deprese ohrožují plod a způsobují různé nemoci v pozdějším věku. Bojím se to číst, natož vyslovit☹(( Začínám se nenávidět, že jsem to "nezvládla ukočírovat", a těhotenství si neužila, na malého netěšila... Maminky, co máte stejnou či podobnou zkušenost, bohužel, - odrazilo se to nějak na Vašich dětech? Praktikuji kontaktní rodičovství, může pomoci??? Jde to ještě nějak napravit? Děkuji všem za reakce. Cítím se nešťastná☹
A samozřejmě dál terapie, nejlépe funguje, když je oboje - psychiatrické léky a zároveň psycholog (neodrážej se od toho, že moc nepomohla, to aninemohla, bez léčby).
@dagmar86 Naopak - brala sem AD v těhotenství a na dítěti se to nijak neodrazilo. Děti se rodily i za války, to byl teprve stres, takže se z ničeho neobviňuj a běž si pro léky 😉 Svému dítěti nic vynahrazovat nemusíš. Jsi tu pro něj tady a teď, takže dělej jen to nejlepší, co se dá tady a teď dělat. Ty výčitky, co máš, jsou součástí Tvé nemoci a tak je ber. Až nemoc zvládneš, zmizí a bude to tak dobře 😉
To, že chce syn pořád chovat a být u tebe není v tomto věku nic nenormálního. Určitě bych to nepřikládala nějakým rysům v jeho "budoucí" povaze. A už vůbec bych se netrápila tím, jestli jsi mu mohla svými depresemi v těhotenství nějak ublížit. Samozřejmě, teď ti to nikdo neřekne. Může být v budoucnu třeba citlivější osoba, ale fakt bych se tím teď netrápila. Hormony v těhotenství dělají divy a to, že jsi často plakala moho být i tím. Asi jsi taky citlivější osoba.
Já jsem zase v těhotenství měla doslova panický strach z nějakých problémů (předčasný porod, postižené dítě atd.), došlo to až tak daleko, že mi dr. v 26.tt předepsal Diazepam na spaní. Vůbec jsem nespala, v noci se třepala a chodila na záchod se dívat, jestli nekrvácím atd. Už jsem vážně uvažovala, že navštívím psychiatra. Nakonec jsem to taky nějak zvládla. Dcera má 2,5 roku a nic nenasvědčuje tomu, že by tím byla nějak "postižena", je velice kpontaktní, hravá a veselá, spaní nikdy nebylo u ní nějak extra problémové.
Zbytečně se trápíš a přemýšíš nad tím. Jsou ženy, které zažily v těhotenství úmrtí blízké osoby, opustil je partner atd. a děti mají v pořádku.
Nicméně, pokud máš i nadále pocit nějakých depresí, tak bych asi neváhala s opětovnou návštěvou psychiatra a pokusila se dát do kupy.
@dagmar86 V těhotenství se občas s psychikou dějí věci, které by člověk u sebe nikdy nehádal. Často nemají příčinu a hormony si s náma hrají. Stejně tak i po porodu. Poporodní deprese potkává i ženy, které mají dítě doslova vymodlené a moc se na něj těšily. Logiku to nemá. Podle toho, co jsi o sobě psala, máš důvod být úzkostnější. Není to handicap a neznamená to, že jsi špatná máma. Naopak - když s tím budeš umět pracovat, Tvoje dítě Tě může mít jako vzor, kdyby mělo jednou podobnou povahu 😉
takže si myslíte, že ty úzkosti v těhu mimi neublížily?
Ahoj, diskuse je sice stará, ale taky se zeptám, máte nějakou zkušenost s úzkostmi v těhotenství? Jak vše pokračuje, jak se cítíte s odstupem času, pomohla psychoterapie a co děti, vše v pořádku? Děkuji
@katuska666 zkusenosti mam bohate, v prvnim tehotenstvi jsem mivala i caste panicke ataky, o uzkostech ani nemluve. Od te doby uplynuly skoro ctyri roky a ja se s
@katuska666 s tim uz naucila tak nejak zit. Ted jsem znovu tehotna budu koncit 32tt a musim rict, ze ataku jsem zatim nemela, uzkostmi trpim porad, ale asi to uz k memu zivotu patri. Co mi tak rikala lekarka, tak spousta zen v tehotenstvi pocituje ulevu, u me je to vicemene srovnatelne jako pred tehu..
děkuji za reakci. Taky jsem měla v těhotenství úzkosti, i před těhotenstvím jsem k nim měla sklony, ale nějak jsem s nimi žila a neřešila jsem je tak. Co ale přišlo po porodu, těžká deprese. Už je to lepší, našemu malému je 8 měsíců. Někdy mě ale přepadávají strašné strachy, aby ty moje dřívější a těhotenské deprese a úzkosti nezanechaly na něm vliv - mám obavu z různých nemocí, poruch atd. Docházím i na psychoterapie, ale ted v zimě je to depresivní počasí....jsem ráda, že nejsem sama, budu i ráda za další reakce. děkuji.
Mám úzkostně depresivní poruchu, AD neberu, jsem pouze na psychoterapiích. Jde to. Ale pokud jsou deprese skutečně silné, je lepší je prvně podchytit léky a jak zaberou, tak pomocí psychoterapie nastavit takový "mozkový režim", aby se pak dokázaly postupně léky snižovat a ideálně vysadit.
@lv nezlob se na me, ale antidepresiva nic neresi. Neni na nich nic prirozeneho, stejne jako na trpeni nebo dlouhodobem stresu. Cloveka ze srac.. dostane jedine uvedomeni si sebe sama, tj. ze veskera bolest a utpeni vychazeji z mysleni, to znamena ze kdyz se pristihnu v depresi, uvedomim si ze za to urcite muze nejaka myslenka..a kazda myslenka ma prece svuj konec. Jde o to dokazat v momente prestat myslet a VNIMAT KRASU!!! Od toho tady jsme, a ne od toho krmit se pilulkama na vsechno. jde o to jak pojmout svuj a nejen svuj zivot, a ten rozhodne nema hloubku louze, neni to tak ze sezeru prasek a bude to vpohode.
@dagmar86 zkus nasadit usmev, i kdyz ho necitis, mozna naskoci i vnitrne. Zaspivat si a zatancit, jit do lesa a vnimat zivot, vedome dychat a predevsim najit soucitne lidi, kteri dokazou povzbudit. Chapu ze to muze byt tezke, ale vnimat svet NE ZE "SVEHO STREDU". Mas mimiska, tak jestli nemuzes nemyslet, planuj mu pozitivni budoucnost. Hodne stesti🍀🌸
Ted koukam jak je ta duskuse stara😂😂😂😂😂😂
@veg samozřejmě máš z části pravdu, ale ad řeší a léčí nemoc, která tímto řešitelná je.. těžko vysvětlit trýzeň duše, kdy člověk s depresí bude ležet v posteli, na nočním stolku sklenku vody a nedokáže se ani napít, je schopen zemřít žízní (ne můj výrok, ale psycholožky, která depresy vysvětlovala jiným).
@lv to jo no, jsou takovy patologicky stavy, kdy uz clovek rezignuje. pokud uz clovek nechce ani pit, tak mu lekari asi zachrani zivot, pak jde o to, jakou kvalitu bude mit, ze.. Ad blokujou nebo podporujou tvorbu urcitych latek v mozku, a tak je pohled na svet ruzovejsi, ja osobne bych se toho bala, clovek si snadno zvyka...vis aby to nebyla ztrata casu a nemelo to naky vedlejsi ucinky. Podle me staci "videt" opravdovou lasku, ktera jedina clovekem muze otrast v zakladech. no a ta laska prave znamena, odlozit veskere mysleni ktere vede k depresi a jit delat neco zivotadarneho🌸
@veg deprese se dá podat i tak, že si představ hlavu plnou plánů, ambicí, snů, citů, pocitů, vlastností a najednou je zalitá šedou hmotou a nelze cokoliv cítit, žít, fungovat.. a pokud ad pomáhají cokoliv cítit, zvládnout (i obyčejnou sebeobsluhu, v lepším případě i pracovat, žít rodinný život) mají své místo. A že šeda určitě neudělají růžový pohled na svět. Ze světa, kde nelze být, udělat místo kde lze, s omezeními, která budou stále.
ANO jsou nadužívána, zneužívána, píše je kdejaký praktik na lehčí potíže, ANO ve spoustě případů práce na sobě, motivace něco změnit, naučit se přijmout, realizovat se, najít si koníčky je cestou z lehčích potíží. Respektuji tvůj názor, můj je v tomto odlišný.
@veg Naprosto souhlasím (např. film "Peníze s cejchem smrti" ...)
@lv Je otázka, co je zdrojem čeho - myšlení zdrojem "chemie mozku" nebo chemie mozku zdrojem myšlení a pocitů (že je to uzavřený cyklus je jasné - a že je velmi obtížné se z těžších stavů dostat, je pravda). Bohužel často lidé, jakmile dosáhnou byť i minimální úlevy, upouštějí od snažení pracovat na sobě. Ale stejně jako kortikoidy jen potlačují symptomy, stejně AD jen zakrývají (vždy existující, jen často neznámé psychické) příčiny depresí.Cesta uvědomění/uvědomování je řešením, cesta AD jen náplastí, aby "bolístka" byla méně vidět.
@lv Nepřu se, sám jsem (ale v konkrétní situaci a člověku, který už AD bral a snášel je dobře, sám po vyřešení příčin ze dne na den vysadil - i když jsem říkal, ať to zkonzultuje a vysazuje postupně...) někomu AD na PŘECHODNOU DOBU doporučil, ale většinově platí, že malé množství lidí, kteří začnou brát AD "dělá" psychoterapii, a málo psychiatrů je k tomu vede (to je bohužel má zkušenost). Navíc ne každému "sednou" první AD...
Věta "ty jsem samozřejmě nebrala" - jsou ad vhodná pro těhotné (kojící), tím, ze jsi je nebrala sis ublížila. Běž si je nechat dát teď, ať můžeš být v pořádku, radovat se z miminka. Když se obviňuješ, nenávidíš se, škodí to tobě a maminka v nepohodě zase malému.