Vyvolávaný versus přirozený porod: Který byl „horší“?
„Rodila jsem celkem třikrát. Všechna těhotenství probíhala bez problémů. Pravda, to třetí už bylo trochu únavnější, když jsem se musela starat ještě o dva malé nezbedy, ale přesto jsem to zvládla. První porod byl vyvolávaný, druhý přirozený a pohodový a třetí velmi, velmi rychlý. Přesto, že jsme dojezd do porodnice měli jen tak tak a na porodní sál za mnou nestihla dojet ani kamarádka, za nic na světě bych ho nevyměnila. Naopak, vyvolávaný porod byl peklo, alespoň pro mě.“
Přenášíte, budeme vyvolávat
„Tak maminko, dnes máte termín porodu a nic se ještě nechystá, trochu vás tady 'prošťouchnu' a třeba se to ještě spustí. Jinak za týden vás pošlu do nemocnice na vyvolávání, pro jistotu. To 'prošťouchnutí' nebylo nic příjemného, trochu bolelo, ale s miminkem ani nehnulo. Že se jedná o tzv. Hamiltonův hmat (mechanické uvolnění hlenové zátky a odloupnutí vaku blan), jsem se dozvěděla až po přečtení diskuzí na internetu. Samozřejmě jsem hned hledala potřebné informace o tom, co to vlastně ta indukce je a co mě čeká. Asi je i lepší, že jsem to nevěděla. Těšila jsem se na miminko a na to, že už brzy bude s námi. Přežily to jiné, zvládnu to taky, no ne?“
Proč se porod vyvolává?
Jedním z nejčastějších důvodů pro vyvolání (indukci) je přenášení neboli potermínová gravidita. Klasické těhotenství trvá asi 38 až 42 týdnů. Tedy až v době po 42 týdnu je těhotenství potermínové. V tuto dobu už začíná placenta stárnout a nemusí plnit svou funkci na 100 %. Na ukončení potermínového těhotenství po 42. týdnu se shoduje většina odborníků. Bohužel obvyklá praxe je, že se k vyvolávání přistupuje už krátce po 40. týdnu. Jen málo lékařů vyčkává, protože to znamená častější sledování a monitorování miminka a placenty.
Samotnému vyvolávání porodu může předcházet preindukce, a to tehdy, když ještě nejsou porodní cesty zralé k porodu. K tomu slouží Hamiltonův hmat nebo zavedení tyčinky do děložního čípku, kde mechanicky rozevírá porodní kanál a vyvolává vysokou produkci hormonů prostaglandinů, které stahy dělohy ovlivňují. Používají se také vaginální tablety pro dozrání děložního hrdla.
Vyvolání děložních kontrakcí se dosahuje protržením vaku blan, podávání oxytocinu (hormon, který napomáhá děložním stahům a k otevírání děložního hrdla) či prostaglandinů.
Tohle ještě není porod
„Je čtvrtek, 10. 10. 2013, a já nastupuji ráno do porodnice. Zdlouhavý příjem, spousta dokumentů, ultrazvuk – z toho jsem měla samozřejmě radost, milá paní doktorka i personál a monitor – trval hodinu. Není to prý úplně beznadějné, večer mě ještě prohlédne pan doktor a zavede „asi“ první tabletku. Pan doktor mě večer neprohlédl a pro jistotu ani nepřišel.
Druhý den ráno ta samá paní doktorka. Velmi se diví, že mě pan doktor ani neviděl a ten (konečně přišel) se zase diví, že jsem ještě neporodila. První tableta přišla tedy až ráno. Zavedení nebolí. Asi po půl hodině začne mírná bolest podbřišku, ale jinak se nic neděje a po hodině přejde bolest úplně. Tak zavedeme druhou, a když se nic nebude dít, pokračujeme zítra.
Dít se ale začalo! Přišla bolest, prudká, nečekaná a trvalá. Žádné kontrakce s přestávkami, ale prostě bolest. Protože mi nikdo nic nevysvětlil, nevěděla jsem, jak si s ní poradit, jak dýchat, co dělat. Měla jsem žízeň, ale nemohla jsem pít – prý, co kdyby se něco pokazilo a já musela na císařský řez. Bolest bych v tu chvíli přirovnala asi k tomu, jako když vám uvnitř břicha hoří oheň a nejde uhasit. Přecházela z břicha do zad a zase zpátky. Jediné, co trochu pomáhalo, byla horká sprcha, ale té mi nebylo moc dopřáno, protože jsem byla neustále připojená na monitor. Nikdy bych nevěřila, že člověk dokáže usnout na dvě sekundy, ale skutečně dokáže. Po třech hodinách šílených bolestí jsem se začala konečně pomalinku otevírat. Tak, už začíná ten pravý porod – cože, copak tohle ještě nebyl porod?“
Cesta k cíli je těžká, ale výsledek stojí za to
„Když jsem se začala otevírat, naivně jsem doufala, že všechno půjde ráz na ráz. Bohužel nešlo. Možná, kdybych nemusela být neustále na monitoru a vleže, šlo by všechno rychleji, ale to už nikdy nezjistím. Po dalších několika hodinách bolestí jsem otevřená na pět centimetrů. Přišel klystýr. Nevím, na kolik byl účinný, protože vydržet v kontrakcích chodit deset minut kolem záchodu a nic nepustit ven je úkol nadlidský a já nadčlověk nejsem. V té chvíli mi to už ale tak nějak bylo jedno.
Když jsem se otevřela o další cm, rozhodla se doktorka pro píchnutí plodové vody. Bylo to rychlé a bezbolestné. Pokud to však ještě vůbec bylo možné, bolesti se po této „akci“ ještě znásobily a zrychlily. A pak to přišlo. Najednou jsem cítila hrozné nutkání na tlačení. Nešlo to ovládnout a ani zastavit. Otevřená na devět centimetrů, jdeme rodit. Ano, konečně, už je to tady.
Na porodním boxu opět monitor. Maminko, při další kontrakci tlačte. Ale jak, jak mám tlačit? Přišlo mi, že už vůbec nevím, čí jsem, že všechny mé instinkty jsou úplně pryč. Byla jsem unavená, hrozně. A navíc jsem měla pocit, že dole vůbec nic necítím (opravdu jsem necítila, dostala jsem injekci na umrtvení kvůli nástřihu a pozdějšímu šití, což jsem se dozvěděla až po porodu). Tlačení mi nešlo, protože už jsem neměla sílu. Malému začaly klesat ozvy a tak jsem musela zabrat. Konečně se povedlo a můj prvorozený syn byl venku. Už si nevybavuji, jak dlouho jsem tlačila. Ale ten pocit, když miminko vyleze ven, je jako když jste se právě dostali do ráje. Bolest je ve vteřině pryč, není. Cítíte jen neskutečnou úlevu a štěstí. Můj prvorozený syn se narodil 11. 10. 2013 v 19:25 po vyvolávaném porodu a je to krásný, zdravý chlapeček. A i když můj první porod nebyl porod snů, včetně toho, že jsem z vyčerpání následně omdlela na pokoji a ještě druhý den se nemohla postavit na nohy, stálo to za to.”
Rizika vyvolávaného porodu:
- Větší riziko abnormální tepové frekvence miminka, dystokie ramének - stav, kdy po porodu hlavičky nelze porodit i raménka miminka a jiných problémů během porodu.
- Prostaglandiny pro vyzrání čípku mohou přispět k hyperstimulaci dělohy, která končí stresem plodu a císařským řezem.
- Zvýšené riziko porodu kleštěmi nebo s pomocí vakuum extraktoru.
- Děti mohou být nezralé a častěji trpí novorozeneckou žloutenkou, která vyžaduje zvýšenou péči.
- Existují také studie, které ukazují možnou souvislost s používáním syntetického oxytocinu a vzniku ADHD.
Porod číslo 3 – skoro překotný
„Životem se každý z nás pohybuje různou rychlostí a stejně tak některé děti s příchodem na svět otálejí a jiné zase spěchají – někdy až příliš. Pokud není žádný závažný důvod, měly by mít děti už v děloze možnost zvolit si své osobní tempo, a to i při příchodu na svět – a můj nejmladší syn se rozhodl, že on přijde na svět opravdu rychle.“
Když miminko spěchá
„Už je to tu zas. Termín porodu minul a já jsem stále 2v1. Ještě jedna kontrola u lékaře a už mě zase bude posílat na vyvolání. Ale já nechci. Stačilo mi to jednou. Jenže co když se něco stane a já si to budu celý život vyčítat. Naštěstí se moje miminko rozhodlo, že na svět přijde a samo. V neděli, 4.2 2018 jsem šla spát jako jindy. Nic mě nebolelo, naopak jsem se cítila naprosto skvěle.
V jednu hodinu v noci jsem se vzbudila, jdu na záchod. Každá těhotná žena mi jistě dá za pravdu, že to není nic, co by člověka na konci těhotenství mohlo rozhodit. Za půl hodiny zase. A za chvíli znovu. Tak se asi mé tělo připravuje k porodu a mohla bych to stihnout přirozeně. Že to bude už za pár hodin, mě ale nenapadlo. K čtvrté hodině ranní si přidaly mírné bolesti břicha. Dalo se to bez potíží zvládnout, nebyly nijak pravidelné. Raději jsem ale zavolala kamarádku, že se „něco“ chystá a možná „pojedeme“, ale že nemusí chvátat, protože tak rychlé to určitě nebude. Vzbudila jsem přítele, došla si dobalit věci do porodnice, osprchovala se, učesala a dokonce i nalíčila. Musím u toho porodu také nějak vypadat že?
Přítel byl trochu nervózní, jestli bych už neměla raději jet, abych neporodila doma. Tentokrát nemohl být u porodu, protože měl angínu, proto jeho úlohu měla převzít moje nejlepší kamarádka. Řekla jsem mu, ať neblázní, že rozhodně doma neporodím, vždyť to ani skoro nebolí. Protože pak ale bolesti trochu zesílily, raději jsem už kamarádce zavolala, že tedy pojedeme. Oblékla jsem se, vydala se směrem ke schodům, že na ní počkám venku a nejednou BUM. Ve chvíli jsem cítila, že miminko sestoupilo úplně dolů. Cítila jsem ho, cítila jsem hlavičku, i jak se tlačí ven. Došlo mi, že dolů nedojdu a s kamarádkou neodjedu.
Co teď? Voláme raději sanitku. Paní na telefonu je moc milá, ptá se, zda odtekla voda – neodtekla a kdyby ano, už mám nejspíš v náručí novorozence. Posílá nám sanitku. V tu chvíli se přiřítí kamarádka, která byla úplně úžasná. Uklidňovala, pomáhala, mluvila. Po chvilce přijeli i záchranáři. Překvapilo mě, že mě lékař vůbec neprohlédl, jejich hlavním cílem bylo dostat mě do sanitky a do porodnice. Já už v tu dobu cítila neskutečný tlak a držela malého uvnitř jen silou vůle. Do sanitky mě nějakým způsobem dopravili a jelo se.
Na porodní box jsem se přesunula v 6:20 a v 6:25 na dvě zatlačení – po té, co mi porodní asistentka propíchla plodovou vodu – byl na světě můj třetí syn. Nepotřebovala jsem nástřih, klystýr, oxytocin. Tím, že mě nikdo dole neumrtvoval, jsem přesně cítila, jak miminko prochází porodními cestami a mohla si vše korigovat sama. Po narození jsem si užila i poprvé bonding, i když bohužel ne automaticky, ale musela jsem si říct, že chci miminko k sobě ihned po porodu. Byl to ale krásný zážitek, který by si žádná žena, pokud je to možné, neměla nechat ujít.
I když ani poslední porod nebyl přesně podle mých představ, rozhodně jsem si ho „užila“ mnohem víc a neměnila bych.“
Překotný porod má svá rizika
Překotný porod je takový, který probíhá spontánně, ale trvá méně než dvě hodiny. Velmi se zkracuje první doba porodní. Děje se tak v případech, kdy měkké porodní cesty nekladou odpor. To se stává hlavně u vícerodiček, při silných děložních stazích, při nedostatečně uzavřeném děložním hrdlu nebo u malých plodů. I když si mnoho budoucích maminek říká, že by chtěly překotný porod, aby se dlouho netrápily, není taková rychlost prospěšná ani pro matku a ani pro dítě. Těhotnou ženu často velmi překvapí rychlý nástup děložních kontrakcí. Hrozí také větší riziko poranění děložního hrdla, pochvy nebo vznik trhlin na hrázi a krevní výrony.
U miminek je zvýšené riziko nitrolebního krvácení, jehož příčinou jsou silné a časté děložní stahy, které vyvíjejí na hlavičku nadměrný tlak. Hrozí také přetržení pupečníku a vykrvácení dítěte, zvlášť v případě, že žena rodí bez pomoci. Po takovém porodu by maminka měla být dopravena do porodnice i s miminkem, aby proběhla nezbytná vyšetření k vyloučení jakýchkoliv zdravotních komplikací pro matku i dítě.
Překotný porod patří k velmi silným a intenzivním zážitkům, zároveň sebou ale nese i trochu šok a velkou dávku stresu pro maminku i její okolí. V takovém případě by se žena rozhodně neměla bát požádat o pomoc a podporu své nejbližší a v těžších případech se obrátit i na odbornou pomoc.
Zdroje informací:
https://www.verywellfamily.com/reasons-to-avoid-induction-of-labor-2758959
https://jemnezrozeni.cz/2017/09/22/vyvolavani-porodu-zvazovani-rizik/
http://www.naseporodnice.cz/vyvolani-porodu.php
https://www.wikiskripta.eu/w/P%C5%99ekotn%C3%BD_porod
http://www.porodnice.cz/porod-a-z/prekotny-porod
https://sites.google.com/view/ambulantni-porody/home?authuser=0
Doporučujeme
je to případ od případu, taky jsem slyšela o dost bezproblémových vyvolávaných porodech
- já měla taky vyvoláváný v 38 tt (těh.cukrovka, málo pl.vody, mimčo bylo menší atd...) a modlím se abych u druhého mimča měla porod normální, protože jsem to měla stejný jako autorka článku- až na to omdlení na pokoji.......
- naštěstí přístup a ochota por. personálu mi to vynahradila, byli úžasný
- ale překotný bych taky nechtěla, ségra ho měla a porodila doma s manželem za pomocí operátorky než stihly přijet sanitky až po mém porodu mi plně došlo, jaké měla štěstí, že vše proběhlo bez komplikací - a to byla prvorodička
Také si myslím, že je to pokaždé jiné. Rodila jsem 3x, 1. a 3. vyvolávaný , první 6 hodin, třetí 4 hodiny a taky pohoda. 2.porod byl přirozený a trval 20 hodin.
Já mám za sebou jeden porod a to vyvolávaný, doufám že holky nade mnou trochu uklidním, horor to rozhodně nebyl. Rodila jsem pár dní před termínem, začla mi odtékat plodovka ale porod se přirozeně nespustil a jelikože jsem měla pozitivního streptokoka, indukovali mě (cca 24 hodin po začátku odtoku). Nemůžu to porovnávat protože jsem jinak nerodila, ale žádný strašlivý masakr to teda nebyl.
Nejhorší z celého porodu bylo zavádění prostinových tablet, protože jsem měla dlouhý tvrdý zavřený čípek, ještě pár dní předtím mi na kontrole říkali že vše je na deset západů a rodit ještě nebudu. To zavádění mě bolelo fakt moc, střídaly se na mě porodní asistentky, hledaly tu s nejdelšíma prstama pže tam nemohly dosáhnout jak bylo všechno ještě vysoko a dovolily mi u toho sprostě nadávat 😂 První tableta byla v 7, druhá v 10 a jsem přesvědčená o tom, že nástup kontrakcí čekal na příchod mého manžela, poněvadž když v 10.20 dorazil, začlo se teprve něco dít. Kontrakce nastoupily v 10.30 a brzo byly po dvou mintách až nakonec přecházely jedna do druhé. No, bolelo to jako prase, ale nic co bych nepřežila, prostě jsem rodila a holt to tak bylo. Dýchat mě strašně bolelo, takže jsem nakonec zadržovala v kontrakci dech, i když vím, že se to nemá.
Trvalo několik hodin než se ten můj zamčený čípek spotřeboval, to mi bylo psychicky nejvíc ouvej když mi PA řekla že se teprve začínám otvírat, nevím ani kolik bylo, protože jsem měla pocit že tímto tempem to bude do půlnoci. Začla něco o oxytocinu pže měla pocit že nerodím, ale o tom jsem nechtěla ani slyšet, takže mě nakonec nechala být. Místo toho mi píchli epidurál a nakázali chodit, tím se to celé zrychlilo a v 16.40 byla Zuzanka venku na tři zatlačení (a to jen proto že jsem se bála pořádně zabrat abych se sama nenatrhla), s malinkým nástřihem.
Druhý den už jsem si seděla na posteli a kývala nohama, samozřejmě tam dole jsem byla citlivá a oteklá, ale nejvíc mě bolely záda po tom epidurálu. Takže porod sice bolel, ale řekla bych že asi jako každý jiný normální nekomplikovaný porod.
Ja jsem měla porod vyvolávány, po druhe tablete bolesti co dvě minuty,ktere k ničemu nevedly, neotevřela jsem se ani o m Po 10 hodinách mě nechali prospat, aby mi ráno řekli, ze jsem sice otevřená na 5 cm, ale miminko kolabuje, takže to skončilo akutním císařem. Doufám, že příště už to půjde normálně bez vyvolávání, protože to už nechci zažít 😔
Taky mam vyvolavany za sebou takovy horor to rozhodne nebyl, jasny je to pripad od pripadu, ale takovyhle články akorat vydesi a zenska dopredu vydesena a ocekavajici neco strasnyho si zkomplikuje tim svym strachem co se da.
Tak já strach neměla, porod jsem měla vyvolávaný 2tt po termínu, kdy mi doktor na kontrole řekl, že už mě nepustí domů a zavedl tabletku, bolesti od začátku do konce po 5 min a jinak až na ten klystýr úplně stejná zkušenost. V životě bych si už nenechala píchnout vodu, pokud bych nebyla úplně otevřená, protože jsem měla ihned potřebu tlačit a musela jsem ještě dlóóóuho čekat, než budu moct a když už jsem mohla, tak mě přesunuli na porodnické křeslo a mě ty kontrakce úplně přestaly. Třikrát jsem tlačila na prázdno a pokaždé cítila, jak malému zalezla hlavička zpět dovnitř. Poprosila jsem o oxytocin, sestra se mě zeptala, jestli mi může zatlačit na břicho a pak už nic nevím. Podle toho, co říkal manžel to bylo asi 10 minut. Malému se právě zasekly ramínka, sestra tlačila na břicho, byla jsem potrhaná uvnitř i vně..., Probrala jsem se hned, jak mi dr položila malého na stehno, takže je to asi opravdu tak, že jak je dítě venku, bolest je pryč. Ale po porodu bych byla schopná klidně hned odejít domů, byla jsem ready hned. A to byl synek normální spíš menší mimčo 50 cm, 3100 g. S laktací a kojením jsme problém neměli, malý ani skoro nezhodil, jen nějakých 40 g a z porodnice jsme odcházeli skoro s porodní váhou. Nejhorší byly čípky, co mi dali na otvírání, otevřít se v šílených bolestech během hodiny z 0 na 4 cm bylo něco, co bych nikomu nepřála. S přirozeným porodem to nemělo nic společného. Doufám, že ten další bude Spontánní.
Já jsem měla první porod vyvolávaný, podruhé jsem rodila přirozeně. První trval 6 h od zavedení tabletky, druhý 3 h od toho, co mě probudily slabé bolesti. Co se týče bolesti, tak mi to přišlo podobné, ale na podruhé to bylo mnohem lepší pro psychiku. Vyvolávali mi totiž z důvodu špatných výsledků na ctg, miminku klesaly ozvy, tak jsem se bála, jestli bude všechno v pořádku. Do toho jsem nebyla najezena, pořád mě strasili císařem, od pichnuti vody jsem byla nonstop na monitoru... byla jsem moc ráda, že podruhé to šlo přirozeně... Ale i tak bylo to otvírání ze 3 na 10 cm peklo.
Vyvolávaný byl hrůza 🤦 od soboty do úterý kvůli málo pv bolesti byli silné (ve středu a ve čtvrtek v noci silní poslíčci) takže já nevyspana poslední den jsem usínala mezi kontrakcemi už i na sále hned po porodu hned pásového opar pod okem z únavy 🤦
Druhý porod jen 19 hodin kontrakce byli snesitelné pro mě jen ms bolesti (normálně u ms zvracim jaké to jsou křeče) takže nic nového když jsem co půlhodinu měla hlavu v kýblu 😂( dobrý kamarád na cestě v autě ten můj kýbl) a obě holky tedy vyletěli skoro hned první na tři zatlačení nejen 3-5 minut druhou jsem netlačila ta vyletěla sama 😂 poranění byla ale za ty děti to stojí
Začni psát komentář...
Jen pro maminky, které by byly z článku vystrašené...uvádím svoji zkušenost z rodiny. A to z důvodu, že hlavní je psychika a když se už dobředu člověk díky takovým článkům bojí není to dobré pro nikoho 🙂. Takže sestra rodila v 40+1tt vyvolávaně druhého syna ve věku 33 let. Celé těhotenství si píchala Fraxiparin vzhledem k trombofilii dříve prodělaným zánětům žil a předpokládalo se, že syn bude velký. Proto bylo rozhodnuto nepřenášet a porod byl vyvolán. Tabletu dostala ráno v půl 8 (v porodnici byla den dopředu) , v 9 hodin začaly kontrakce, kdy nám švagr volal, že mu volala, že už má přijet do 15km vzdáleného města. Synovec se narodil v 9:45 na 3 zatlačení S váhou 4.35kg a 54 cm, švagr to stihl úplně na poslední chvíli. Sestra měla 1 malinkatý steh a pár hodin po porodu , kdy jsme jí byly navštívit by klidně mohla jít domů 🙂. Laktace v pořádku, synovec přibíral i 0,5kg týdně 🙂. Sestra říkala, že jí kontrakce přišly horší než u staršího syna, ale odstup porodů byl 9 let, takže to také mohlo být tím, že už zapomněla. Jinak pord prvního, který začal přirozeně byl mnohem delší (od prvních kontrakcí asi 12 hodin) a s problémy, kdy už se chystal císař, ale nakonec to zvládly přirozeně, synovec měl 4,2kg a 53 cm. Starší měl krátkou uzdičku, takže nechtěl sát a trápili je v porodnici skoro 3 týdny a v podstatě nebyl kojený...