Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
ronyx
11. led 2018 Čtené 612x

Jako malá jsem byla do 11 let samé žebro samá ruka, cca ve 12 letech jsem se začala zakulacovat a byla malá baculatá holka. V 15 letech když se mi začali líbít kluci jsem nějak horko těžko kila shodila a stala se ze mě zase štíhlá slečna, po několika vztazích jsem si našla svého nynejšího partnera a otěhotněla. Po prvním těhotenství mi ale zůstalo spousto nehezkých kil, váha přes 80 kg. A i když jsem válčila,možným i skoro nemožným shodila jsem za 4 roky jen pár kil, v ten okamžit jsem otěhotněla znova, s mým nyní už skoro 2 a půl letým synem a svou váhu dohnala až na 92 kg. Které mi zůstaly až do května roku 2017. Tyhle roky byly pro mě šílené, nemohla jsem se na sebe podívat,vyhýbala jsem se zrcadlům a cítila se naprosto hrozně,což se podepisovalo taky na mé psychické stránce. Znám spoustu žen kyprých tvarů,které jsou krásné,sebevědomé a své kila nosí tak nějak s hrdostí,umí se oblékat a vypadají skvěle tak jak jsou,já k těmto sebevědomým boubelkám ovšem nepatřila. Zkoušela jsem různé diety, jedla suché rohlíky, kila zeleniny, suchou rýži.... hladověla a i přes to kila dolů nešla. Vzdala jsem to a vsugerovala si,že prostě takto to je,takto to mám, je to prostě geneticky dané, jelikož u nás v rodině máme všechny ženské co dělat,abychom si váhu udržely a stačí nám jen přičichnout k tabulce čokolády a máme 2 kg nahoře. Smířila jsem se s tím. Hold nejsem holka štěstěny co může jíst od rána do večera a nepřibere a po těhu za pár dní vypadá jako by nikdy ani děti neměla. 

Šel čas, doma nastala krize, do hlavy jsem si vsugerovala, že už nejsem pro svého partnera ani za mák atraktivní, začala sem se vyhýbat i nočním hrátkám,jelikož jsem se za své tělo šíleně styděla a když už něco jednou za čas bylo,tak po tmě,pod peřinou a to ještě plná nervozity,aby někde něco neviděl. Náš vztah se horšil. V tuto chvíli už vím,že to byla jen má vina. Že se ze mě tenkrát stala zapšklá,žárlivá baba,která o sobě věděla,že není vůbec atraktivní a vadilo mi,jen když kolem prošla nějaká krásná, štíhlá ženská a můj drahý na ni jen nevinně kouknul. Zní vám to šíleně?? Mě teď taky, spousta z vás teď určitě kroutí hlavou a říká si,pro Boha,ta je ale blbá,jsou na světě mnohem horší věci,než nějaká kila a máte pravdu,plně souhlasím, ale na druhou stranu, psychická stránka člověka má obrovskou moc a umí člověka úplně změtin. A já tenkrát byla zlomená. 

Nastalo jaro,květe,bylo teplo a my šli koupit nový zahradní bazén,aby bylo v horkých nastávajících měsících kde schladit těla. Tenrkát ve mě nastal zlom. Představa mě skoro 100 kg v bazénu, to fakt ne :frowning2: . Pořádně jsem se na sebe naštvala a rozhodla se,že to ještě jednou zkusím a od základu jinak. Začala jsem hledat co jsem ještě nezkusila, v TV tenkrát šla reklama na nějaou instatní dietu, při které se hubne pomocí ketózy, velmi snadno a rychle... do toho jsem jít nechtěla,ale zaujalo mě to a tak jsem začala googlit a hledat,co to vlastně ta ketoza je? Jak funguje? Není to zase jen nějaký marketingový tah jak z nešťastných a nespokojených ženských tahat peníze? Načetla jsem spoustu článků a zjistila,že je to opravdu reálný stav těla a že se jí dá docílít docela snadno i bez instantích předražených strav. Na sociální síti jsem si našla skupinu, ve které je sousta lidí,kteří se stravují nízkosacharidově a přidala se,tenkrát ještě s velkou nedůvěrou. Zjistila jsem,že nízkosacharidová strava,nebo li LCHF není dieta,ale životní styl. Lidé se takto stravují spíš za účelem vyléčit různé druhy nemocí, od astmatu, epilepsie až třeba po ekzémy a cukrovku. Má však velmi blahodárné účinky na redukci váhy. Tak jsem do toho šla. Ze dne na den jsem se zebejčila a i když v tom ze začátku bylo šíleně moc práce zvládla jsem to. Ze začátku jsem počítala makra, sacharidy,bílkoviny,tuky . Vše počítala,jídlo vážila.... abych měla přehled. Po cca měsíci jsem počítat přestala,jelikož jsem měla už tak nějak přehled a jela podle svého pocitu. Jednou týdne jsem se vážila a nevěřila vlastním očím, někdy to bylo kilo týdně,jindy i kilo a půl a víc. Občas se váha zastavila a pak se zase pohla směrem dolů. Žádný hlad, žádné chutě,když už jednou za čas ano, šlo to bez trpění řešit, dopřát si třeba vyšlehanou smetanu se skořicí.. nebo jiné povolené dobroty, hubla jsem a přitom byla krásně najedená... Ale to už trošku uhýbám od podstaty článku. Jelikož toto není reklama na LCHF stravu, toto je spíš motivační článek, pro vás,které se třeba dostaly do stejné,zdánlivě bezvýchodné situace,jako já. Každému sedí jiná strava a každý se bude cítit dobře u jiného stravovacího stylu. :slight_smile: 

Takže květen 2017 ,start na změně stravování 92 Kg , leden 2018 57 kg a ještě alespoň 3 kg dolů a budu spokojená. Je ze mě zase šťastná, vyrovnaná a zdravě sebevědomá ženská :slight_smile: A to je to nejdůležitější. Cítím se fajn, rozdávám úsměvy a i má rodina je šťastnější, protože moje pozitivní energie je blahodárná :D 

Co tím chci tedy říct? Nevzdávejte se :slight_smile: hledejte, zkoušejte, když se chce,všechno jde a řeči stylu, nejde to, prostě to máme v genech, je blbost !!! :slight_smile: Vždy se dá najít cesta, jen to stojí dost úsilí,ale ovoce z výsledků jsou pak tak sladké :slight_smile: 

Proč jsem tento článek napsala? Protože vím,že je tady spousta maminek,kterým po porodu svých malých,krásných uzlíčků lásky zůstaly kila navíc, spoustu kil,jako mě a trápí je to stejně jako to trápilo mě. :slight_smile: 

Držím vám všem pěsti k dosažení svých cílů a věřte,že když jsem to dokázala já, tak vy to dáte taky! :slight_smile: 

Na závěr chci poděkovat všem,které dočetly až sem a doufám,že jsem vás moc nenudila :D nejsem žádný spisovatel :slight_smile: Přikládám pár porovnávacích fotek, těch z období 92 kg moc nemám,vlastně skoro žádné,protože v té době jsem se zkrátka odmítala fotit :D 

27.02.2018 Na LC stravě jsem stále :slight_smile: shodila jsem ještě na 55,5 kg a už si váhu jen udržuji, dál hubnout nechci. V nejbližších týdnech mě čeká Abdominoplastika a to ne jen z důvodu hodně povolené kůže na břiše po velké váhové redukci,ale spíše proto,že mi byl nalezen veliký rozestup břišních svalů,díky kterému mám i přes svou váhu hodně vypouklé,klenuté břicho. Neustálé bolesti bederní páteře ( myslela jsem si,že je to právě velkou váhou,ale omyl,bolesti neustávali) . V leže na zádech mám pocit,že se mi snad zbortí páteř, což je také údajně díky rozestupu,jelikož páteř nemá oporu a tlačí se dolů. Z operace mám respekt,ale těším se,že se vyřeší všechny mé problémy.

Dne 4.4.2018 jsem podstoupila abdominoplastiku. A konečně tak vyřešila definitivně i některé své zravotní potíže :slight_smile: Po operaci okamžitě zmizely bolesti zad a také od té doby nevím co jsou to zažívací potíže. Z operace jsem měla opravdu respekt,ale nelituji a myslím,že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Samozřejmě jsem nadmíru spokojená i s tím,jak teď vypadá mé bříško, protože po dětech a velké redukci bylo opravdu v šíleném stavu . Dva měsíce života s pásem byl sice masakr :D ale stálo to za to, takže holky, kdo máte velkou diastázu,na kterou vám cvičení nezabírá, pupeční kýlu nebo jiné zdravotní potíže s diastázou spojené, neváhejte, já se znovu narodila :slight_smile:  Přikládám pár fotek před operací a po ní. 

Kopa prázdné kůže :frowning2: plná strií po mých miláčcích.

Břicho z boku. Byla viditelná i diastáza.

Břicho po operaci,kdy mi orgány uložili zpět tam kam patří a mezeru mezi svaly krásně sešili, odstranili i přebytečnou kůži. 

Dva měsíci po operaci

 Jizva ještě čerstvá, časem vybledne a do prádla ji schovám bez problémů

Čti celý článek
ronyx
13. lis 2017 Čtené 37x

Měli jsme to štěstí a byli vybráni k testování UM Amilk Bifido. Radost byla veliká a moc jsme se těšili až nám domů dorazí balíček s mlíčky. 7.11. dorazil a my hned balíček otevřeli a mlíčko si pořádně prohlídli :D jelikož s tímto UM jsme nikdy zkušenost neměli. Ještě musím uvést, že syn přišel na svět sekcí (bohužel,stejně jako první synáček) a i přes veškerou mou snahu (laktační poradkyně, odsávání ve dne v noci, homeopatikách, čajích a jiných pokusech) jsem kojit zkrátka nemohla,mlíčko nebylo.

Takže byl Eliášek od miminka na UM.

Amilk Bifido jsem ale nikdy nezaregistrovala a bylo pro mě moc příjemné zjištění,že ho budu moci otestovat. Takže mlíčko je doma a Eliášek se už dere do krabice,chce ji roztrhat a ochutnat :D . " Ne ne broučku, až večer, před spinkáním ".

Večer otvírám první krabičku. První můj automatický reflex, čichám k prášku :slight_smile: a musím říct, že voní hrozně krásně, cítím smetanu a lehce vanilku :slight_smile: rozhodně voní lépe než předchozí UM které Eliášek pil. Samozřejmě po připravení mlíčka ho také hned ochutnávám a i chuťově mě osobně opravdu chutná :grinning: . Měla jsem maličko obavy,co na něj řekne Eliášek,jelikož byl zvyklý pít mlíčko s příchutí, jahoda,banán.... ty čisté mu moc nejely a heleme se, vypil ho bleskurychle a moc mu chutnalo :slight_smile: 

Hned ráno, sotva otevřel oči, si ho vyžádal na snídani :slight_smile: a opět celé bez problémů vypil. Jde opravdu vidět,že mu chutná, vyhovuje, že by mu nějak fyzicky nevyhovovalo, bolelo ho bříško, nebo jiné, to vůbec.

Po pár dnech úspěšného testování musím testování na chvíli přerušit. Eliášek onemocněl. Kašel, horečky, zánět spojivek a středního ucha a taky průjem, takže mléčné výrobky jsme museli na čas vysadit. Je z toho tedy smutný, protože mlíčko si oblíbil a je velmi těžké mu vysvětlit, že mlíčko prostě nedostane. Takže se moc těšíme, až se brouček uzdraví a budeme moct mlíčko dál testovat. 

Tak jedeme s mlíčkem vesele dál :slight_smile: Eliášek se uzdravil a je šťastný jak blecha,protože večery bez mlíčka pro něj byla šílené. Včera večer už sám letěl pro skleničku a pro mlíčko a pomáhal uvařit :D . Tak jak teda nerad chodí večer do postýlky,tak tentorát tam byl v cuku letu a už čekal až mu podám lahev. jde vidět,že mu Amilk opravdu hodně chutná, jelikož většinou mi z jiných mlíček nechával,skoro nikdy nedopil celé a u Amilk nemá problém stáhnout celou láhev. Usíná spokojeně, problémy žádné :slight_smile: . Jestli to takhle půjde krásně dál,tak u něj zůstaneme. Musím se přiznat,že ho hrozně ráda očichávám :D :D :D :D Hrozně krásně voní a sama bych si někdy i dala.

MAMI MŮŽU UŽ OTEVŘÍT? :D 

Tak a jsem zde s dalším poznatkem. Mlíčko tak chutná,že nám asi ani nevydrží do konce testování :D :D :D U jiných mlíček se mi teda nestávalo,že by si Eliášek vzpomněl i během dne,že chce mlíčko :slight_smile: . Navíc jsem si včera uvědomila jednu velmi kladnou vlastnost Amilk. U jiných UM se mi dost často stávalo,že ač jsem s láhví připraveného mlíčka třepala sebevíc, zůstávaly v něm kouky nerozpuštěného prášku a Eliášek si stěžoval,že má ucpanou savičku a mlíčko neteče. U Amilk se mi to zatím nestalo ani jednou, velmi dobře se rozpouští :slight_smile: . Navíc po Amilk skro vždy ihned usne, dopije,převalí se na bok a dobrou mami. Cože je pro mě novinka,jelikož po jiném UM ještě řádil hodinu,dvě po mlíču.

Tak se pomaličku blížíme ke konci testování, 3 krabice vypity,jedna připravena. Můj celkový dojem je velmi pozitivní. Amilk jsem do testování neznala a docela jsem se bála jaké bude. Asi právě proto,že není tak moc profláknuté jako jiné značky. Názor jsem ale velmi brzy změnila. Neshledala jsem jediný zápor a mlíčko jsem si oblíbila,stejně tak i Eliášek. Takže u něho zůstaneme a až nám dojde zásobička,nakoupíme nové :slight_smile: . Oblíbil si ho dokonce i starší synáček,který velmi rád po Eliáškovi mlíčko dopíjí, což se u Amilk moc často nestává :grinning: . Jsem tedy velmi ráda,že jsem měla tu možnost vyzkoušet a ještě raději prohlašuji, že jsem velmi velmi velmi spokojená :slight_smile: Doporučuji ne jen já,ale také 2 ze dvou bratrů :slight_smile: 

#test_amilk 

Čti celý článek