Fazolová párty

Byli jsme na Montessori dílničkách. A jsme co? Nadšení! Já z "paní učitelky", Eliáš - ten určitě taky, ale toho dříve než paní učitelka okouzlily fazole (nezlomyslné boření věží z kostek jiným dětem a rozžužlání hliněné kuličky mezi naše tamní úspěchy nepočítám).

A tak maminka, rozjitřená touhou udělat vše pro podporu přirozeného vývoje malého juniora, nechtíc zanedbat potenciál jeho senzorické škály vjemů, šla a koupila čtyři pytle fazolí. Dále vzala stejnou mísu, vše smíchala a nechala 5 minut odpočívat - to aby z povzdálí mohla pozorovat, zda bude nový objekt plazícím se batoletem zbystřen.

Ok, nevydržela jsem to ani 15 vteřin a euforicky jsem na synátora volala, aby se taky přišel pohrabat v té lábuži a vzdělávat svůj sluch o rozdíly mezi zvuky fazolí dopadajících na dřevěnou zem a do plechové mističky.
Nadšení z nás prýštilo tolik, až nám nepozorovaně tekly sliny (Píďovi víc!) a taky tolik, že jsme byli nuceni vzít foťák do ruky...

Ano, úspěch byl - a stále je - veliký. Heuréka! Připadám si jak dokonalá matka, která nezanedbává vývoj onoho pidimužíka. Kéž bych byla tak úspěšná i při návyku na čištění zubů a neoblomná při utírání nosu.

Na závěr jedna veledůležitá poznámka! Víte, v čem je fígl zachování si duševní rovnováhy a klidu z toho, že fazole nejsou po celém bytě? V ohrazení prostoru! Na to jsme ovšem přišli až následně... Takže doporučuji použít minimálně obruč, nebo třeba bazének, nebo úžasný a kouzelný dřevěný domeček, co jsem pořídila Píďovi k Vánocům (a nevydržela jsem to mu ho nedát!)

Jo a pokud se bojíte, že bude robě strkat fazole do pusy, tak to se bojíte správně. Respektive strach už je vaše věc, ale to, že může dítě fazole cumlat je fakt. V takovém případě zkuste, prosím, neděsit, neplašit, nestrašit a nevytahovat. Myslím, že namísto "nedávej si to do pusy, vdechneš to!" je bezpečnější odvrátit zrak jinam, posílit pro příště důvěru a myslet teď třeba na to, čím speciálním si můžeme zpříjemnit všední večer. 

🙂