Častá věta, kterou mi žádná maminka/babička/tetička nezapomněla k mému bubnu připomenout, byla: "Porod bolí, ale vydržely jsme to všechny, taky budeš muset." Většina nepatřil mezi ty ženy, se kterými by se dala vést diskuze o "bezbolestném a mystickém porodu". Už jsem začínala být na tu omýlanou větu alergická a začala si přát, aby porod nebolel - ne pro mě, ale abych jim mohla říct: "a tůdle! Nebolí!"
Nicméně...mě bolel. Ale! "Bolest" je relativní. Pod slovem "bolest" si člověk většinou představí třeba říznutí, tupou, pulsující bolest hlavy, ukopnutý malíček na noze či koma z přetáhnutí lopatou. Bolest porodní je ale opět svým způsobem specifická, slovy přesně nepřenositelná.
Kdybych se to přecejen snažila nějak vyhranit (za těžkého vzpomínání - ano, příroda to má dobře zařízené), řekla bych, že porod jako takový je TAK silný, energií nabitý proces, že bolest není správné slovo, ale je to spíš ohromná práce snad všech přidružených svalů. Představte si svůj největší sportovní výkon, třeba jak jedete celý den na kole na max. Cítíte ty nohy?
Nebo jak celý den sprintem běžíte, nebo boxujete, nebo tancujete. Ty napnuté, pracující svaly, to automatické rychlé dýchání... Nemusíte nad tím přemýšlet, prostě běžíte a funíte. Ale je to fuška! V hlavě máte dílem prázdno, soustředíte se na akci a dílem se vám honí myšlenky typu "kdy už to skončí?", "už nemůžu!". Vnímáte to?
Tak takové "vše-bolavé", intenzivní a celistvé to asi je s tím, že to nemůžete a nezastavíte. Děje se to samo skrze vás.
Plus nevíte, kdy může přijít gradace či naopak zvolnění. A plus je veledůležitá role psychiky - makáte (resp. maká to samo🙂, ale zároveň musíte být uvolněné a musíte sobě a hlavně tělu za každé okolnosti věřit, že to zvládne uběhnout/ujet/utancovat. Jakmile přestanete věřit, dáváte tělu signál k zamotání nohou... a pak to bolí regulerně.
Možná se mnou nebudou mnohé souhlasit. Také si myslím, že porod tu konkrétní ženu nemusí "bolet". Je to otázka zcela individuální. Na vnímání se podílí velká práce mysli a souznění s probíhajícím procesem porodu. Faktem ale zůstává, že porod je silný děj, ale vždy jen tak, aby ho daná žena zvládla unést.
PS: O tom, proč mě porod "bolel" zase někdy příště.
Krásně napsané a úžasné fotky! Díky!!!