Jde to se mnou z kopce. Večer jsem četla pohádku z knížky Žofka Jak Žofka uspořádala slavnostní představení, a ejhle na konci jsem to nemohla ani dočíst, jak to bylo dojemné a krásné. Je to o krtečkovi Ctiradovi. Nádherně řečeno. Dnes jsem to vyprávěla druhé dceři, která už spala a zase jsem to nemohla dovyprávět, a bobíšek můj plakal taky.
to je ta pohádka jak zajistila Žofka Ctiradovi ty oči? mě ho je pak líto, jak je musí vrátit 😅 ale je hezký jak ke konci říká, že tma je sice černá, ale černá jako jeho maminka a maminka je přeci krásná...