Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Krásnou 1.adventní neděli všem 🙂 už i já mám vyrobeno 🙂

    Krasne prvni podzimni rano 🙂My dnes s celozrnnymi palacinkami 🙂

    schwarzova4
    28. čer 2015    Čtené 0x

    Můj porod - náš příběh 🙂

    Ahojte holky, tak i já jsem se pro Vás rozhodla sepsat naší ´´porodní story´´ 🙂

    Tak konečně jsme se dočkali, myslela jsem si, že ten den už snad nepřijde... Čím blíže bylo k termínu, tím více jsem se nudila a byla opravdu v očekávání, takže domácnost neminulo každodenní uklízení apod. 🙂 Krátila jsem si tím čekání..

    Byl pátek 29.5.2015 a mě čekala kontrola v termínu, takže přesně ve 40tt... Kontrola dopadla dobře, dle UZ váhový odhad na 3300g, méně plodovvky, ale vše v pořádku, k porodu nic nenasvědčovalo. Pokud by se nic samo nespustilo, čekalo by nás zhruba za 10 dní vyvolání... Uběhl pátek...

    Byla sobota 30.5,2015 🙂 A ten den to začlo... Mimořádně po dlouhé době mě přítel vyvezl na jeho fotbalový zápas, těšila jsem se, že alespoň přijdu na jiné myšlenky a mrknu konečně na přítele 🙂 No už od rána jsem měla divné tušení, lítala jsem na záchod snad každou chvíli, ale moc jsem tomu nedávala, protože tenhle stav už tu jednou byl... Po cestě na fotbal mě tak podezřele 2x píchlo v podbřišku, nějak jinak, tak jsem si říkala, že by? Ale bylo to fakt jen 2x, pak už nic.. Nutno dodat, že cesta byla fakt jak polní, takže jsem si dělala srandu, že ze mě to dítě přítel nejspíš vyklepe už po cestě :D

    No fotbal byl celkem vzrušující, několikrát na mě letěl balón, takže párkrát jsem se tak skrčila, že bylo mimčo snad až za páteří :D A to už jsem se známou po boku vtípkovala, že teda jestli to nebude dneska, tak už fakt nevim :D Skončil fotbal a my vyrazili domů, vlastně ještě na obědo-večeři k rodičům.. Tchýňka dělala obalovanej květák.. S tak velkou chutí jsem se nacpala a po jídle vtipně prohlásila: Tak jsem nacpaná a teď už můžu jít rodit :D No bůh mi požehnal a tak se i stalo...

    Dorazili jsme domů, ulehli k telce, koukali na filmík a najednou byl večer okolo desáté... bolístka sem, bolístka tam a já si toho ani nevšimla.. Najednou kolem půl jedenácté začli být ´´bolesti´´ pravidelné, tak jsem si říkala, že by? Vzala jsem tužku a papír a zapisovala... jejejej máme tu kontrakce po 5 minutkách 🙂) Bolestí se to fakt nazývat nedalo :D Tak jsem si říkala, počkám 2 hodinky, aby to nebyli poslíčci.. dvě hodinky pryč a stále to jelo 🙂 Jenže mě bylo až moc dobře :D Tak jsem si řekla, že to půjdu zaspat.. jojo haha :D nešlo to samozřejmě... čas mezi kontrakcemi se krátil, ale plodovka nepraskla, nic se nedělo a mě pořád bylo dobře 🙂 Kolem druhé ráno jsem si tedy dala sprchu, pak vanu a čekala a čekala... čas mezi kontrakcemi se opět krátil a už byli tak po 3 minutkách... Tak jsem tak chodila po bytě, dobalila poslední věci do tašky do porodky, udělala jsem si sebou čaj do termosky, nějakou sváču a hups, najednou byli 4 ráno 🙂 Kontrakce už byli cítit trochu více, ale pořád to bylo v pohodě.. šla jsem teda probrat přítele, abychom vyrazili, že nás maximálně pošlou domů...

    Do porodky jsme dorazili někdy okolo půl 5 ráno. Udělali mi monitor, asistentka konstatovala, že teda něco málo tam je, ale nic moc.. No po prohlídce od doktorky mi bylo řečeno, že máme půl porodu za sebou, jelikož jsem otevřená už na 6cm 🙂) Jupí, zajásala jsem si 🙂 Přítel si mezitím došel pro obleček k porodu, já dostala tu ´´krásnou´´ nemocniční košilku a čekali jsme...

    Bolesti byli silnější, čas mezi kontrakcemi kratší, ale já byla pořád tak nějak vysmátá 🙂 prostě jsem si onu bolest nepřipouštěla a opravdu se udržovala psychicky ve velké pohodě.. A to je to nejlepší, co můžete udělat, i když je to pak už těžké.. Plodovka sama nepraskla, takže následovalo prasknutí pomocí doktorky, no nic jsem necítila, takže vše v pohodě 🙂 Pak začli být kontrakce silnější, to už jsem si zalezla do sprchy a využívala teplou vodu k uvolnění od bolesti... ve sprše jsem byla na balónu, ale taky jsem stála, spala a houpala se zároveň, no prostě v tranzu :D ale bylo mi hej 🙂

    Jenže čas utíkal, já se krásně otevírala, ale miminko nenestupovalo dolů... Dostala jsem teda kapačku, zřejmě se známým oxitocinem... No pak začlo menší peklo.. bolesti nabraly grády, já byla upoutaná na posteli, kvůli monitoru srdíčka malého a přitom jsem se snažila dýchat dle asistentky jak pes :D přítel statečně seděl po mém boku a nechal si doslova driti ruce.. do té doby jsem nechápala, že někjterý ženksý řvou u porodu, no řvala jsem taky :D chvíli mi bylo trapně (tak vedle seděl přítel...) asi tak po minutě mi to bylo úplně u p*dele :D Přítel mi vždycky jen řekl, zlato, dám ti druhou ruku jo .. 🙂 No bodejť ne, měl je fialový jak blázen :D

    U jsem lapala po dechu, že chci entonox (rajský plyn s kyslíkem), asistentka že mi ho teda nachystá... Během minuty jsem začla řvát, že chci tlačit, jenže asistenka stále chodila, prohlížela mě a ujišťovala, že ještě není co... 

    Aaaaa děláte si srandu?!? Chtělo se mi řvát ještě víc, že už prostě budu tlačit a šmitec :D No snad další minutu na to přišla doktorka, že to teda zkusíme 🙂 No mého rajského plynu už jsem se nedočkala, abych byla plně při vědomí 🙂 Převedli mě na ´´kozu´´ a šlo se na věc, konečně 🙂)) Kontrakce a tlačení dohromady byl docela mazec, ale to už člověk ví, že jde do finále... Tlačila jsem přesně podle doktorky a asistentek, přítele jsem měla po celou dobu u sebe a jsem za to neskutečně moc ráda, byl mi ohromnou oporou 🙂 Za tlačení jsem dostala pochvalu, fakt mi to šlo 🙂 Bohužel tím, že malý moc nesestupoval, tlačili jsme dlouho, prý pomalu třičtvrtě hodinky... To já už neměla vůbec pojem o čase, to už jsem fakt byla napůl v tranzu, ale pořád jsem vnímala.. Celkově mi to tam hrozně rychle utíkalo, přišlo mi, že jsme přijeli a najednou byl Adámek na světě 🙂  Při tlačení i u mě přišla chvilka, kdy jsem si říkala, že to snad nedám, ale vzápětí mi doktorka oznámila, že už viděla vlásky, tak jestli už to tentokrát bude a spatříme ho celého...

    To jsem se naštvala, uvnitř sebe a hecla se, že už ho fakt vytlačim a bude :D Tak jsem zabrala a Adámek byl na světě :-*** 3050g, 49cm

    Byla to ta největší úleva na světě, jakou jsem kdy zažila a zároveň nepopsatelný pocit, vždyť naše tolik vysněné miminko už je mezi námi 🙂))

    Bohužel, Adámek byl moc dlouho v porodních cestách a ke konci už se mu tam nevedlo moc dobře, neustále kontrolovali jeho tep, poté jsem se dozvěděla, že ani plodová voda nebyla ok, byla dost zkalená.. Takže jsem ho hned na sebe nedostala, okamžitě ho vzali zkontrolovat a ošetřit, neměli jsme ani dobré apgar skóre... Ještě jednou jsem zatlačila a byla venku i placenta a nastala konečná úleva... Nástřih jsem měla, ale dle doktorky pouze malý, také mě šila ani ne 3 minutky, odhadem.. Předem mi to umrtvila, takže jsem vůbec nic necítila 🙂 Když mi řekla, že mi to umrtví, moje odpověď byla pouze: Dělejte si tam dole už co chcete :D

    Uběhlo pár minutek a já dostala to naše krásné stvořeníčko do náruče :-* Krásnější pocit jsem v životě nezažila... 

    Ahoj Adámku :-* Tmavé husté vlásky, šišatá hlavička, oteklý obličejík, říkala jsem si, takový malý mongoleček 🙂))

    Chvíli jsem ho měla u sebe, potom mi ho opět odnesli, aby udělali vyšetření a dali ho do inkubátoru..

    Pak už to byla asi klaika, dvě hodinky jsem ještě strávila poblíž, pak už mě převezli na pokoj a Adámka jsem dostala po pár hodinách k sobě na pokoj... V životě jsem se na nikoho netěšila více :-*

    Tak, snad jsem na nic nezapomněla, spíš jsem byla až moc detailní 🙂 Vcelku si myslím, že jsme měli krásný a dobrý porod, i když ten závěr mohl být lepší, čert to vem, protože nejdůležitější je, že Adámek je zdravý a krásný chlapeček, kterého z celého srdce milujeme :-*