Výchova dětí (dospělých?)

věčně diskutované téma, miliony dětí, miliony rodičů, miliony názorů, miliony správných názorů a rad....Ale jak je to tedy doopravdy? 

Mám dvě parcháňata s téměř devítiletým věkovým rozestupem. Jedno jde pomalu do puberty, koulí očima a tiché myšlenkové posílání matky někam je na denním pořádku, druhé se tu batolí a má své x té období vzteku a negativismu. K tomu unavený otec chodící do práce co rozhodně nemá energii ještě řešit rozpory a momentální nálady ratolestí. A emočně nestabilní matka u které se střídají období smutku a apatie či lenosti/odevzdanosti s akčními dny. 

 Jak se dá toto všechno zvládnout? Jak řešit komunikaci, která musí být s každým členem úplně jiná a upravená právě tomu jednomu na míru...? Jak mít ze skoropuberťačky zpět tu prima holku, kamarádku do nepohody? Jak ze vztekajícího se batolete udělat zpět to úžasné milé dítě co spolupracuje a je šťastné? Jak umožnit tatínkovi, aby si odpočinul, měl energii na rozdávání a vypadnul na chvíli z toho všeho? Složitá otázka. 

Tu starší jsem vždy vychovávala v duchu Gilmorových děvčat a jsem na to hrdá. Žádné striktní zákazy a příkazy. Vždy mezi námi fungovala jakási domluva, kompromisy z obou stran. Logicky, s příchodem mladšího sourozence je tohle v háji a já to chci vrátit. 

Ale...

Na batole tento způsob výchovy neplatí. Možná chvíli platí striktní hranice. Způsob výchovy akce-reakce je na nic. Jen se batole ještě víc sekne a dospělý ztrácí i to málo ze sebeovládání, co mu ještě zbylo. A mě už dochází gin...

Začala jsem hledat různé volné semináře o komunikaci mezi dětmi. Vyposlouchala jsem, udělala si poznámky a snažím se pomalu měnit svůj postoj a způsob mluvy s oběma ratolestmi. Jde to kua pomalu a často to vzdávám. Ale občas je to fajn. Říkám si, že možná princip nevýchovy by byl pro obě parcháňata ten nej.... Jenže při RP mi chybí ten správný počet financí, abych si zakoupila celý kurz. Takže začínám po skrovnu a lovím zdarma online kurzy. Poslouchám, přemýšlím...Občas nějakou myšlenku sdělím nahlas. 

A pak mi je sděleno - na vztekání a výchovu žádný univerzální návod neexistuje. Tohle prostě dělat nebude a vždycky za to dostane. Tečka. Vždycky s tím u mne narazí... 

Takže tohle pak bere člověku energii vůbec něco dělat.

 Ale nevzdávám to. Bude třeba vychovat dvě děti a jednoho zatvrzelého dospělého. A to podstatné, musím začít u sebe. Jinak se nikam nehneme. 

Otázka je, kde začít? 

Osud mi byl jako obvykle velmi přízniv a hodil mi do očí online webinář o vztekání se u dětí. Zdarma. Už jsem přihlášená a nemůžu se dočkat, až si ho poslechnu. Ale je to až za týden. Zakoupila jsem si několik webinářů o komunikaci a vyposlechla si. Nejsem z nich moudrá, snažila jsem se dělat si poznámky. Ale co si budeme povídat - když je matka unavená, už jí to moc nemyslí. Ale znovu si to celé projdu (kurzy už bohužel ne, ani záznamy tam nebudou, ale mám okopírované poznámky) a třeba mi to po dvou měsících řekne zase o něco víc. 

Ale co s tou dospělou osobou...to je ve hvězdách...možná, když konečně najdu ten správný způsob jak na to a bude vidět výsledky, tak se chytne a změní svůj přístup. Ale to chce čas a trpělivost už není naší silnou stránkou...

Tož asi tak...