Jak naučit dítě barvy – Věk 2+

Jakmile se naše děti naučily lézt a sedět, rozšířily se jim možnosti her. Vše je lákalo, vše bylo hodno důkladného prozkoumání všemi smysly. Pozorovala jsem je, s čím a jak si hrají.  Zatímco novorozenci preferují kontrastní barvy a nejvíce je zaujme černobílá kombinace, batolata dávají přednost jásavým barvám.

Od jednoho roku věku si děti začínaly hrát s kostkami. Zpočátku je zajímalo jen bouchat s nimi o sebe, později začaly stavět jednu na druhou nebo vedle sebe podle velikosti nebo barev. Uměly brzy podat stejně barevnou kostku, jakou jsem jim ukázala. S rostoucí slovní zásobou se pak naučily pojmenovávat jednotlivé barvy.

Kdykoli jsem si sedla s dětmi nad listem papíru a vzala do ruky pastelky, byly nadšené. Malovala jsem jim domeček s plotem, trávníkem, stromy a keři, přidala kousek lesa, pařez a zvířátka od domácích po lesní. Nad domečkem vykukovalo z mraků sluníčko a nad lesem pršelo. Popisovala jsem, co právě maluji a jakou barvou. Děti mi brzy začaly podávat pastelky podle toho, co jsem řekla, že budu právě malovat: „Tak a teď namaluji sluníčko. Která barva vypadá jako sluníčko?“ A batole mi podalo žlutou. Poděkovala jsem a okomentovala: „Děkuji. Tohle je ta správná barva pro sluníčko, žlutá.“ Přidala jsem otázku a sama si na ni odpověděla: „A co ještě může být žluté? Třeba kuřátko.“ A jedno jsem namalovala.
Jindy jsme zase vzali obrázkovou knihu pro děti, kde byly na jedné dvojstraně barevné skvrny přímo k učení barev. Vyjmenovali jsme spolu jednotlivé barvy, u každé se zastavili a říkali, co ještě takto barevného známe. Například: „Tady je červená. Červená je jahoda, červená je Karkulka, červená je tvoje oblíbená čepice.“

Před třetím rokem už uměli, jak dcera, tak syn, určit barevnost předmětu, který v dané chvíli neviděli. Ptala jsem se například: „Jakou barvu má tráva?“ Syn bez zaváhání odpověděl jásavě: „Zelenou!“

Základní barvy děti zvládaly bravurně před třetím rokem. Okolo třetích narozenin se naučily rozeznávat i další barvy – fialovou, oranžovou, růžovou, hnědou. Po nich následovala barva nejtěžší, béžová. Tu pětiletá dcera odmítá dodnes vzít na vědomí a tvrdošíjně ji pojmenovává „pleťová“.  Obě ale v té chvíli víme, o jakou barvu jde. A to je důležité.

Zdroj: slune-cz.cz