Deník čtyřnásobné mámy....díl třetí

Jak už jsem předeslala v minulém díle, po proběhlém potratu k nám zavítalo nové miminko.

Přesto to nebylo úplně lehké a bez komplikací...

V šestinedělí dorazila moje první popotratová menstruace, která trvala skoro 14 dní, no a po konci šestinedělí na kontrole u doktora vše ok.

Týden před očekávanou další menstruací, se dostavilo lehké krvácení, které bylo jen sem tam. Trvalo to několik dní, občas silnější, kdy už jsem si říkala, že se rozjela MS, potom se to zase zklidnilo.

Cítila jsem se podrážděná, nervozní, nafouknutá, břicho mě taky bolelo, a k tomu to krvácení/nekrvácení. Až mě asi tři dny před termínem měsíčků napadlo si udělat test.

Pidi midi dušík, sotva viditelný okem, tam ale  přeci jen naskočil.

A v mojí hlavě se okamžitě rozběhl kolotoč všech možných myšlenek. A zavalila mě spousta emocí, smíšených.

Radost, neskutečný strach, že se to bude zase opakovat a nedopadne to dobře...

Stále trvalo slabé krvácení, které mi na pocitu klidu rozhodně nepřidalo.

Dva dny na to jsem si dělala obyčejný "desítkový" test znovu. Čárka byla znatelnější, přesto to byl spíše jen větší "duch".

Volala jsem svému gynekologovi, abych se s ním poradila, co dál. 

Měla jsem totiž stále ještě doma hormony na podporu těhotenství z minula, a tak mi je doporučil začít užívat.

Přiznám se, že jsem váhala, zda je užívat. Nechtěla jsem popřípadě "vyživovat" neprosperující těhotenství, jako naposledy. 

Ale zase na druhou stranu jsem byla ochotná udělat maximum pro podporu toho těhotenství.

Hormony jsem tedy začala užívat a další den jsem dělala už test digitální, abych měla aspoň nějakou jistotu, že se mi ty duchové jenom nezdají.

Když na mě vykouklo + 1-2, byla jsem štěstím bez sebe. Přesto ale moji radost kazil obrovský strach☹

Jelikož slabé krvácení neustávalo, rozhodla jsem se zajít si jako samoplátce hned po víkendu na krev. Dva dny po něm jsem měla naplánovanou prohlídku u gynekologa, a odběry krve. Už  jsem  tak měla výsledek pro srovnání růstu HCG, a alespoň nějaké uklidnění pro moji psychiku.

Trvalo to skoro ještě další týden, než hormony zabraly. Ale další týden poté jsem zažila  krvácení(5+1tt) a obrečela jsem to. Moje psychika byla na bodu mrazu. 

Nechápala jsem to, proč se mi tohle děje, ale stále jsem se nevzdávala naděje, že by to mohlo ještě dopadnout dobře.

Naštěstí to zase přešlo a byl pár dní klid.\

Jenže...

Když jsem byla 6+5tt jsem měla kontrolu u svého gynekologa a tam byl už viditelný žloutkový i gestační váček, ale stále bez plodu.

Večer jsem začala opravdu silně špinit a říkala si, že tentokrát už je to vážně v háji☹

Schoulela jsem se v posteli do klubíčka a brečela a brečela, dokud jsem neusnula.

Druhý den ráno jsem se rozhodla jet na pohotovost. 

Byl svátek, víkend před námi a já věděla, že bych nevydržela čekat.

Chtěla jsem vědět, na čem jsem. A také, zda dále užívat tedy ty hormony,anebo je vysadit.

Když jsem čekala v čekárně, byla jsem tak nervozní, že mi bylo až špatně.

Ruce se mi třásly, a jenom jsem se tiše modlila a prosila, ať to dopadne dobře.

Stále jsem ve skrytu duše věřila, že tohle prostě dopadne dobře.

Na monitoru jsme s doktorem uviděli krásného malého "červíčka" i bijícím srdíčkem.

Neuvěřitelné!

Tentokrát jsem odjížděla z nemocnice a plakala radostí🙂

Neskutečně se mi ulevilo, přesto jsem se ale strachovala až do porodu(špinění se objevilo ještě i v 15tt asi na 3 dny)

Co vám budu povídat, obavy o miminko byly všudypřítomné až do porodu...

První screening, výsledky. Potom mě docela brzo začalo trvrdnout břicho, a tak jsem užívala magnesium už od nějakého 16tt.

Asi i tím, že to bylo už 4 (vlastně páté) těhotenství, všechno mě bolelo mnohem víc, než v předchozích těhotenství. Navíc  po té konizaci, jsem měla obavy i kvůli tomu, aby čípek vydržel a já neporodila dřív. 

No zrovna tento strach byl zřejmě zbytečný, protože můj čípek "držel" až moc, což se ukázalo jako komplikace u porodu, který díky tomu nepostupoval...:-/

Ale o tom zase někdy příště🙂