Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
snezenka123
28. črc 2020
583 

Můj první porod...2008

Zítra to bude přesně 12! let, co jsem na svět přivedla svoji první dcerku, Stázinku.

Těhotenství bylo plánované, očekávané/cca 3m/

Z počátku mne trápili nevolnosti, které přešli v nechutenství, občas mi bylo hodně na zvracení, párkrát jsem i zvracela, ale koncem 1.trimestru to odeznělo a já si začala těhotenství užívat se vším všudy.

Moc jsem se těšila!

Jako prvorodička jsem si občas přečetla nějaký článek, nebo diskuzi, ale v dřívější době ještě nebylo tolik informací, a já tak nějak prostě věřila, že všechno bude v pohodě.

Nijak jsem nezkoumala, co je dobré a co je špatné, ohledně kojení jsem prostě věděla, že budu kojit, a hotovo.

Neřešila jsem dopředu tvar mých bradavek, nebo kdy má nastoupit laktace, jestli mám koupit domů nějakou láhev "pro jistotu", či krabici UM.

Dny, týdny a měsíce ubíhaly a blížil se termín porodu.

Ten jsem měla původně stanovený na 14.8, ale na 12tt mi jej posunuli na 9.8.

Do poslední chvíle jsem byla aktivní. Všude chodila pěšky, užívala si rostoucího bříška, pohybů a těšení se na maličkou.

Matně si vzpomínám, že mi pár dní před tím(možná týdnů)občas zabolelo břicho, a dle mého dr.prý poslíčci.

28.7 jsme s kamarádkou, taky těhulí, šli do cukrárny a probírali tam spolu všechno, co se týká těhotenství.

Přišla řeč i na to, jestli poznáme, až nám bude třeba postupně, pomalu unikat plodová voda.

Ještě před odchodem z cukrárny jsem si odskočila na "malou" a moje slipovka byla úplně mokrá.

A najednou jsem cítila, jak mi pomalu stéká po stehně dolů slabý čůrek plodovky.

Bylo to jako z filmu. Kdy jsem na náměstí stála(naštěstí v sukni)nohy od sebe, a volala jsem manželovi, že mi odtéká voda, aby vzal tašku a přijel pro mně.

Nic mě nebolelo, přesto chlap přijel snad za 10 minut a odvezl mě rovnou do porodnice, kde už si mě nechali a jeho poslali domů.

To bylo asi kolem páté hodiny.

Pak následovalo klasické příjmové vyšetření,monitor, a šla jsem na porodní sál. Hodinku, dvě se nic nedělo. Až mě najednou začalo pobolívat břicho jako při menstruaci. Ozývalo se to čím dál častěji a intenzivněji,

Ale pořád to bylo tak nějak v pohodě. Občas mě PA vyšetřila, když už jsem měla kontrakce, tak hlavně při nich a měla jsem pocit, jako by mě tehdy pomáhala ručně otevírat. 

Nevím.

Ale pamatuji si, že to bolelo jako prase. Nicméně kolem půlnoci mi udělali klystýr, porod se hezky rozbíhal.

Manžela jsem povolala na pokyn PA, ale ten byl celou dobu stejně sám zalezlý na pokojíku u porodního sálu a já sama ve sprše, na balonu, s horkou sprchou.

Pamatuji si šílené bolesti jak do podbřišku, tak i křížové, a nevěděla jsem, kam si mám tu sprchu nasměrovat.

Přišlo mi to nekonečné.

Bolesti byli čím dál větší, intervaly mezi nimi se zkracovaly.

Snažila jsem se v těch chvílích "napojit"na moji dcerku, a říkala jsem jí, že to zvládneme, že chápu, že i pro ni je to asi bolestivé, nebo nepříjemné.

Aniž bych tenkrát četla jakoukoliv knížku o porodu, jeho vedení a zvládání bolesti, tak nějak vnitřně jsem prostě cítila, že to zvládneme, že jsme propojené a že ta bolest, co přichází, je v pořádku a díky ní jsme k sobě s dcerou blíž.

Před pátou ranní mě PA vyšetřila a šlo se na sál, tlačit.

Pamatuji si to jako dnes, kdy mi říkali, jak a kdy mám dýchat a tlačit, a mě to prostě nešlo. Začínala jsem mít strach, že to prostě nezvládnu, malou vytlačit a ona mi tam někde na půl cesty umře.

Toho jsem se bála strašně moc a úplně mě zachvacovalo zoufalství☹

Dali mi kapačku oxytocinu, protože kontrakce zřejmě slábly, a při tlačení mi potom jedna z PA tlačila na břicho.

Ale povedlo se. Nastřihávat nemuseli. Jen jsem měla asi dva drobné stehy.

Pití maliníku a lněného semínka se vyplatilo🙂

Anastázie(Stázinka)se narodila v 29.7 2008, v 5.30h ráno. V 38+5 tt.

3050g a 49 cm.

Položili mi ji na břicho, a jelikož tatínek odmítl stříhat šňůru, vzala jsem si do ruky nůžky já a přestřihla ji. Pamatuji si, že to bylo jako stříhat tlusté pryžové rukavice.

Placenta vyšla chvilku poté při kontrakci.

Po krátkém pomazlení mi malou vzali zvážit, změřit, zabalili do klasické vánočky a potom mi ji dali do náruče, kde jsem si ji v leže na lehátku mohla ještě pár minut pochovat. Myslím, že to mohlo být tak max půl hodiny, ani to ne.

Pak ji odvezli na novorozenecké odd. a já dvě hodiny po porodu ležela na lehátku, u porodního sálu sama, kdy občas přišla PA a zmáčkla mi břicho, aby kontrolovala to, jak se stahuje děloha a jak krvácím(a to tedy taky bolelo docela solidně)

No a poté mě odvezli na pokoj, kde mi cca za dvě hodinky přivezli malou, už vykoupanou, v dupačkách, v zavinovačce.

Zkoušeli jsme kojení, malá se přisála a já byla šťastná jako blecha. Kojení nám šlo. Moje prsa se do druhého dne nalila a já si pamatuji, jak jsem se probudila a děsně mě něco tlačilo na hrudníku, než jsem zjistila, že to jsou moje prsa nacpané mlékem🙂

Stázinka byla hodná už od porodnice, jen se nakojila, a spinkala. Dostala tedy nov.žloutenku a tak musela jít potom pod světlo,ale v úterý narozena, a v sobotu jsme šli domů🙂

Po porodu jsem říkala, že bych klidně šla rodit znovu.

Byl to pro mě krásným vlastně asi nejkrásnější!zážitek🙂

Začni psát komentář...

Odešli