Věřím, a vím, že to dobře dopadne🙂

Tak, jako je každá z nás jiná, i každé jiné je naše těhotenství..

Ať je první, nebo páté jako teď u mne...jestli je plánované, dlouho očekávané, a nebo naprosto nečekané a nebo i  tak nějak třeba i nevhod.

Ke třem těhotenství, z kterých už mi běhají děti po světě, se bohužel přidalo jedno, s andílkem, co je pro změnu na nebi. To těhotenství bylo právě neplánované, z tatínkovi strany i zprvu hodně nechtěné☹

Byl to od počátku prostě jeden velký stres, nechat si dítě, nebo ne, potom jsme se rozhodli , že ano, a věřte mi, že pro mě, jako pro mámu tří dětí to bylo snad nejhorší období v mém životě. A i když by to bylo chlapovo první dítě, byl z toho tak mimo, že si prostě na tu myšlenku, že bude tátou, musel zvykat  asi ho to stálo hodně sil..ale i když už se s tím zázrakem smířil, a začal se možná už i těšit, začala jsem špinit i před utrogestan, co jsem užívala a po několika kontrolách, utz a odběrech se potvrdilo, že miminko se přestalo vyvýjet hned někdy na začátku a rostl jen prázdný váček, bez žloutkového a bez embrya.

Už v těhotenství jsem se cítila "jinak" než s dětmi, když jsem je čekala, prsa mě začala bolet až po užívání utrogestanu..špatně mi nebylo a kafe mi pořád chutnalo(v každém těhu jsem ho přitom nemohla ani cítit).

Jakoby bych vnitřně cítila, že to prostě není dobré. 

Intuice.

V mém případě se to potvrdilo. 

Pořád jsem si říkala, že je to tím, že chlap to dítě nechtěl, a viselo to jakoby pořád ve vzduchu...prostě to bylo takové "jiné" a jakmile jsem začala špinit, vnitřně mi to našpetávalo, že to není ok.

Utroš jsem brala dál, ale už se řešilo odběrama to, jak se to mimi vyvýjí a co bude následovat..

Nedopadlo to, a já po zjištění , že krev neroste a mimi furt ve váčku není a to už bylo 

5+5..jsem utroš vysadila..a za další týden v 6+5 váček už byl velká na 8+2 ale stále bez mimi..dva dny na to proběhl potrat, vyvolaný.

Po potratu to bylo bolestivé, pro nás oba, ale myšlenka na další a už prosperující těhotenství, hlavně mě, držela nad vodou.. I když chlap o tom nemluvil, viděla jsem na něm, že jemu je to taky líto. A sám mi řekl, že určitě budeme mit spolu jiné miminko a všechno už bude v pořádku.

Po měsíčkách jsem otěhotněla. A nebylo to tak, že bychom se nějak extra snažili🙂Milování máme rádi, ale ohledně ochrany jsme to řešili tak nějak sporadnici, pár dní po ms jsme se nechránili..potom jsme volili přerušovanou, antikoncepční krém..jelikož chlap se bál, že do toho hned vlítnu a měl strach, že by to bylo brzo po potratu. Asi se v něm i pořád bilo to, jestli už teda to dítě teď a nebo třeba až za pár měsíců, až si to všechno "sedne". Potom jsem chtěla užívat zase ten krém a on nechtěl a milovali jsme se do konce...

Už tři týdny po ms jsem začala slabě krvácet..takže jakoby týden před ms( Bylo to občasné a přesně takhle začalo i moje minulé těhotenství..)

Moje příznaky ještě před // byly:

Nad ránem jsem se začala budit, a už neusnula, což byl u mě jasný příznak i minule. Prsa mě začala bolet víc a víc. Břicho mě bolelo, ale prostě "JINAK".

Hlavně jsem byla hrozně nervozní a podrážděná a když mě ráno chtěla dcera pohladit po ruce tak jsem myslela, že si snad kousn😀prostě takové jiné podráždění..já před ms moc náladová nejsem..ale tohle bylo prostě takové víc intenzivní. 

Dále nafouknutí, což bývá i před ms...ale "vyrostlo mi břicho". Prostě 5.těhotenství je znát už snad ještě před //🙂 neuvěřitelné, ale nemohla jsem ho ani zatáhnout.

Taky nechuť k milování.

Bolest v kříži jako při ms.

A chuť na sladké..což mívám taky před ms..ale zdálo se mi o tom, že jím dortíčky, což mívám, jen když jsem těhu, že jím i ve snu a u poslední dcery jsem zase ještě před // ve snu jedla koláče a koblihy a hned mi to bylo jasný🙂

Takže že by zase holka?🙂

No a jelikož pořád probíhalo takové to slabé občasné zakrvácení, moje nervozita stoupala, furt jsem čekala, že se to rozjede, říkala jsem si, že budď je to zase těhu a nebo přišla ms o týden dřív...jakmile to začalo růžovým výtokem(sobota) dělala jsem test(v neděli) Prostě jsem si říkala, že jsem těhotná ale ..test úplně bílý.

krvácení/nekrvácení pořád pokračovalo..ve středu jsem test opakovala a zase bílo.

Můj pocit, že jsem těhu ale stále přetrvával.

V pátek jsem udělala test znova, a hle!

Miniaturní slabá čárka, duch okem sotva viditelným,ale já jsem věděla, že se mi konečně potvrdilo, to, co jsem cítila, že nejsem blázen🙂

V sobotu jsem udělala v termínu ms digi test a bylo tam + 1-2🙂

V neděli jsem zopakovala test, a zesílil🙂, stejně tak i další, úterní.

Můžu vám ale říct, že můj strach a nervozita byly při každém testování obří! Nemohla jsem se ani vyčůrat a klepala jsem se jako ratlík, ten digi jsem dělala dokonce ve 2h ráno!

Ale stres a strach pokračoval, jelikož pořád bylo občasné slabé zakrvácení/špiění..

V pátek, hned po slabém duchovi jsem volala dr. zda mám pro sichr nasadit utrogestan.

A fakt jsem měla dilema, abych zase nepodporovala těhotěnství, co by se špatně vyvýjelo...ale něco uvnitř mě mi říkalo, že je to správné.

I sám dr.mi řekl, že pokud to má špatně dopadnout, dopadne to i navzdory užívání utrogestanu.

V pondělí jsem šla na krev a dle ms jsem byla 4+2tt..hodnota 124

Ve středu byla hodnota v 4+4tt   391,92

Strašně moc se mi ulevilo.

Při posledním těhu mi krev pro  srovnání růstu HCG  brali až ke konci(a ve středu to bylo 16 000 a v pátek 24 000)Takže rostlo,ale ne dvojnásobně, což mi už tehdy řekli, že prostě není úplně OK..

Takže shrnuto, podtrženo. 

Vím, že máme před sebou ještě dlouhou cestu, a že před každým odběrem bude strach a nervy..ale věřím, a musím věřit, že to tentokrát dopadne dobře. A dopadne!

Po potratu, je každé další těhotenství stresující pro těhulku mnohem víc, než v normálním těhu, před ketrým nebyl předtím potrat..Už to vím. Dřív jsem svá těhotenství prožívala také s obavami,ale s vnitřním klidem, že to prostě bude dobrý.

A tenhle vnitřní klid se potom hledá a udržuje strašně těžko.

Ale ty miminka v bříšku nám za to stojí.

Pokud jste na tom podobně, jako já, tak věřte, že v tom nejste sami a že vás chápu. A že i když je to težký, věřím, že za pár měsíců budeme držet ta naše miminka v náručí🙂

DRŽÍM NÁM VŠEM PALCE A POSÍLÁM HODNĚ SLUNÍČKA, NEJEN VÁM, ALE MIMINKŮM DO BŘÍŠKA🙂