Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
sowelo26
1. bře 2017
12981 

Co mě po porodu překvapilo, aneb o čem mi každý tvrdil, že bude jinak

Brzy to bude už rok a půl, co jsem porodila první dcerku. Často ale vzpomínám na dobu, kdy jsem si jako prvorodička neuměla představit, co mě čeká po narození miminka. Jako většina jsem pročetla pár diskuzí a článků a vyslechla rady od zkušenějších… Realita se však lišila.

Dostalo se mi mnoha informací a varování. Vesměs jsem byla se vším smířená, ale dál se tím moc nezabývala. Pro jistotu ale opět začala docházet na psychoterapie jednou za měsíc, kdyby náhodou…

Teorie a zkušenosti x realita

Vyvolávaný porod

Zkušenosti z okolí hovořily jasně. Bude to dlouhý, nepovede se to a po několika dnech to skončí císařem. No tak co nadělám, no. Stane se co se má stát…

Ano, stalo se.  Můj vyvolávaný porod trval necelých 6 hodin a byl krásný.

Poranění vzniklé při porodu

Nástřih nebo natržení, obojí je peklo. Hlasy zkušenějších pravily, že si pořádně nesednu ještě dlouho, budu se mi špatně chodit, vše bude bolet a mám si pořídit nafukovací kruh na sezení. Bez něj se neobejdu.

Dvě hodiny po porodu jsem z porodního sálu odhopsala naprosto bez problémů a sama. Seděla jsem bez potíží ještě ten den. Ani další dny nebyly problém a vlastně nikdy žádný nenastal. Dodávám jen, že jsem měla třetí stupeň poranění, při kterém jsem musela být celé dva týdny pomalu na tekuté stravě. Dodnes nechápu, jak je možné, že mě absolutně nic nebolelo.

Kojení

Většina kojících kamarádek mě ujišťovala, budu-li kojit, minimálně jednou se mi vytvoří zánět v prsou a budu muset masírovat, aby mléko teklo, protože mám velká prsa. Většina diskuzí zase pravila o tom, že v porodnici mi kojení „zkazí“ a budu muset vydat velké úsilí, abych se rozkojila. A taky to, že klobouček, dudlík, lahvička jsou zlo a ničí kojení.

Rozkojila jsem se pořádně třetí den a kojím v podstatě dodnes, ale zánět nikdy nebyl. V porodnici se mi dostalo neskutečné podpory a pomoci. I přes klobouček, velká prsa i občasný příkrm z lahvičky s kojením nikdy problém nebyl a ani moje prsa nikdy netrpěla.

Strava v době kojení

Při kojení se nesmí to a to, to se jistě dozví každá z nás. I já to neustále od někoho poslouchala nebo někde četla.

Pravda je taková, že jsem od začátku, tedy po té tekuté dietě, jedna a pila vše, co je „zakázáno“. Já sama nikdy problém neměla, věřila jsem, že ho nebude mít ani má dcera a ta ho neměla.

Bolesti bříška

Dítě prořve noci díky kolice. Na to, že se po porodu nevyspím, jsem se připravovala celé těhotenství a do výbavičky přidala kapky na prdíky a rektální rourkou.

Nikdy nebyly potřeba. Nevím dodnes, co to je novorozenecká kolika. Několik měsíců po narození jsem spala dokonale, celou noc a vyspala se snad nejlépe za celý svůj život.

Šestinedělí

Celé šestinedělí se mnou prý mají cloumat hormony, budu brečet, budu se hádat, budu na nervy a vše prožívat. Ano, toho jsem se bála, už kvůli dřívějším problémům…. Bála jsem se poporodní deprese, že udělám hloupost a ublížím dcerce.

 A …. A ono nic, já byla naprosto v pohodě, nejvíc psychicky vyrovnaná za celý svůj život.

Postava, strie a hmotnost

Bez mazání břicha mi ho zničí strie. Kila shodím až za dlouho a postava se mi hned tak nevrátí. No ne, že by byla ideální už před těhotenstvím, ale toho jsem se děsila, že bude ještě horší. Když mi sestřička u doktorky pak říkala, že hubnutí při kojení není pravidlo, děsila jsem se ještě víc.

Nemazala jsem a neměla jedinou strii. Jak říká doktorka, je to o dispozicích a kdo je má, nepomůže mu ani mazání. Co se hmotnosti týká, z porodnice jsem šla domů se svou původní váhou před těhotenstvím, ve kterém jsem přibrala 15 kg a rodila s váhou přes 100kg. S postavou jsem velmi spokojená na to, že nic nedělám.

Panika, bezpečnost atd.

Jako prvorodička budu panikařit, nebudu si vědět rady a bezradně se na vše budu neustále vyptávat. Tak to se mám na co těšit, já totiž normálně řeším. Řeším vše a nemám ráda nejistotu, mám strach z každé kraviny, vymýšlím různé varianty věcí budoucích, mistr v katastrofických scénářích.

A s dcerkou? Nějak to nejde. Jsem klidná, vesměs nepanikařím. Teplotu jsem měřila asi snad jedinkrát a to jen z naléhání mé mámy. Nemám doma jediný chránič rohů, zaslepené zásuvky (jsou bezpečností), schované kabely nebo jinak výrazně přestěhovanou domácnost, aby k tomu dítě nemohlo. A ani to nehodlám měnit. Nechávám malou lézt po židli, když spadne, tak spadne. Příště si dá pozor. Ale ona padá minimálně, je na sebe sakra opatrná. Neohrožená, ale opatrná.

Jistě časem najdu ještě mnoho dalších „překvapení“, možná i ne tak příjemných. Proč to ale píšu? Třeba proto, že tím maminkám prvorodičkám dodám odvahu. Je fajn, přečíst a vyslechnout rady od zkušenějších, ale je třeba umět je nebrat jako hotovou věc. Prvorodičku to může pěkně vystresovat a místo těšení pěkně otrávit život.

Každé dítě individuální a to, že to má většina stejně neznamená, že to nemůže mít někdo jinak. Nemá smysl se stresovat dopředu a nechat si utéct krásné chvilky. Je dobré vědět, že mohou nastat obě varianty, ty špatné, ale i ty dobré, počítat se všemi možnostmi, ale víc se tím nezabývat. Prostě, bude to, co být má.

#blogujeme  #mk_blog_academy   #materstvi 

hezký tohle jsem měla ve 23letech s první dcerou = pohoda klídek. Nyní v 37letech syn a pravý opak a neuděláš nic...............řval, nespal,koliky,no masakr.........2roky galejí, teď teprve můžu říct, že začíná být ok a já 40dní do posledního porodu, no jsem blázen ale nějak to dám. Držím ti palce, ať i tvoje další děti jsou pohodáři! 🙂

1. bře 2017

jo, jo, je mi jasný, že s druhým to může být opak. Jestli tedy druhý bude 🙂 A děkuji

1. bře 2017

Máš veliké štěstí, že si zatím všechno ohledně miminka(dítěte) měla tak, jak píšeš. Píšeš, že je člínek pro prvorodičky, aby se nebály rad od okolí...Já se ale spíš obávám, že může způsobit spíš deprese pro maminky, které třeba takovéhle šestinedělí nemají a začnou si to vyčítat (věř, že vím o čem mluvím!) - proč ona může sedět a já nedokážu ani ležet, jak to šití bolí? Proč mě dítě celou noc pbrečí? Co dělám špatně? Osobně neznám prostě maminku, která by zažila všechno, co ty popisuješ, takže si spíš vyjímka 😉

1. bře 2017

@roseofnight no já taky neznala a okolí jen děsilo. A proto to píšu, že není nutné dopředu počítat jen s tím špatným, co je z okolí slyšet, ale že to může být i jinak....

1. bře 2017

@sowelo26 Já myslím, že přístupem asi nic nezměníš. Já jsem optimista, špatné jsem si nepřipouštěla a zažila jsem hotový peklo na zemi😉 Ale jak řikím, přeju ti to 🙂

1. bře 2017

@roseofnight ale tohle je pro budoucí prvorodičky, mnoho holek si díky řečem z okolí a článků dopředu myslí,že bude vše "katastrofální" a děsí se zbytečně už dopředu, místo uvolnění se a těšení. Je to zbytečné,se nervovat dopředu, protože vše může být jinak... Mám pozitivní zkušenost, napíšu, těch negativních je všude mnoho, pozitivních málo...

1. bře 2017

@roseofnight a věř, že já k peklu po porodu měla sakra blízko i s "hodným" mimčem

1. bře 2017

Souhlas! Já se naštěstí včas naučila okolí vyslechnout, ale pobrat si z toho to "důležité" - každý to má, vnímá jinak! Špatných zkušeností je opravdu všude spousta, pozitivní si většinou lidé nechávají pro sebe a je to škoda!!
Já teď čekám druhé a ve skupině spousta holek řeší třeba polohu při porodu. Že v žádném případě ne vleže, je to proti přírodě, proti gravitaci... jak já byla za tuhle možnost ráda! Měla jsem tak nízký tlak, že jsem měla co dělat abych se nadechla. Jen představa držet se na nohách mě děsí!

1. bře 2017

@mrazulkav přesně tak, s tím, co ve skutečnosti nastane nic nenaděláme a nějak se s tím musíme poprat, proč se ale nervovat zbytečně dopředu, že to bude jen "děs běs", když to může být i jinak.

1. bře 2017

Jasně že je lepší počítat i s horší variantou, ale ne že to tak bude. Ale to je tak se vším v životě... 😉

1. bře 2017

To se tak hezky čte 🙂 Právě mám kolem sebe lidi s katastrofickými scénáři a pak to od nich chytám. Tak se mi dobře poslouchají i hezké zprávy 🙂

7. bře 2017

@bridekengee to jsem rada,proto jsem to napsala 🙂

7. bře 2017

Ja dekuju za taky konecne pozitivni blog...jak uz bylo receno, vsude se pise o katastrofalnich situacich, co nas cekaji...me to tedy uklidnilo jako prvorodicku (samozrejme jsem si vedoma, ze to tak vubec nemusi byt...) ale stejne...dekuju za uklidneni 🙂

17. bře 2017

@pet359 já děkuji a přeji pohodu a klid 🙂

17. bře 2017

Nevim, asi mam kolem sebe úžasný lidi a pratele. Nikdo me v těhotenství nestrasil ba naopak a nějak jsem nestudovala na netu co me čeká a nemine... Vse bylo-je a doufam ze bude v pohode...

18. bře 2017

@rehakovamonika1 A ty sis v těhu nikdy nepřečetla jedinou věc týkající se těhotenství nebo dítěte? Jinak mám kolem sebe taky úžasný lidi a přátele, akorát mají opačné zkušenosti 🙂

18. bře 2017

Nějak jsem nestudovala = občas jsem něco přečetla jako co je dobre si pořídit do lékárny, tipy do porodnice apod. Nesedela jsem u toho a nehledala jsem odstrasujici případy...
@sowelo26

18. bře 2017

@rehakovamonika1 já taky ne 🙂

18. bře 2017

já měl atkaé vyvolávaný porod a také pohoda do 6h venku 😀 a také sjem seděla hned (ale nebyla jsem tedy šitá a neměla většch poranění)

19. bře 2017

měla jsi štěstí a optimismus hodně může přispět. Druhé dítě může být opak a taky nemusí, jediné, co jsem se fakt během těchto srovnávání a strašení naučila je to, že každé dítě je jiné. U prvního jsem nechápala, proč některé děti nechtějí na nočník, jakto, že je toto a toto nebaví a neumí to, hodně jsem si myslela, že to je rodiči - a ono je prostě každý dítě jiný sakra 🙂. Až s druhým to vidím jasněji - stejná výchova, stejné pomůcky, názory a úplně jiné dítě (stejné pohlaví) - nicméně je fakt, že jsem já trošku jiná - mnohem víc v pohodě, mnohem víc odhodlaná si vše užít, i s tím špatným, protože to období je hrozně krátké a hrozně rychle uteče. S prvním jsem pořád říkala jak je šílený (koliky, vztekání, hysterie, nespaní atd.), teď s druhým se mu pořád omlouvám v duchu, že jsem neuměla ocenit to dobré a že toho bylo. A je dobře, že ty to umíš hned.

17. čer 2017

@olaj jo jo, jsem si vědoma, že po druhé to může být jiné, stejné, lepší... Nemyslím na to, prostě to nějak bude 🙂 Bude, co má být a nezbude, než to vzít tak jak to je...

18. čer 2017

Začni psát komentář...

Odešli