PONDĚLÍ - krásný to den pro nástup do práce, kde se víc věnuji svým myšlenkám, než tomu, co se děje kolem mě. Najednou uslyším zavolání "SLEČNO !!!!" Dívám se kdo na koho volá. Vidím starou paní s berličkou, která se dívá mým směrem. Ohlížím se, kde jako ta slečna je, když si uvědomuji, že mluví na mě. V duchu jsem se tetelila blahem, že jsem ještě pořád pro někoho slečna a s úsměvem jí odpovídám na otázky, které mi kladla. Stále v myšlenkách, jak mě oslovila odcházím a sama pro sebe se usmívám.🙂 Když mi v hlavě najednou začne hlodat ten červík.😈 a říká mi, že už žádná slečna nejsem, že se třemi dětmi to na mladší vzezření rozhodně nevypadá, že bych se měla podívat na sebe do zrcadla apod. No jasně, paní byla už stará, měla brýle, já byla v celku dost daleko, i sluneční brýle, které jsem měla, bránili správnému odhadu. Nicméně při pohledu do zrcadla jsem uznala, že paní musela mít nejspíš šedý, zelený a možná i další zákal, možná dokonce celkovou slepotu.
Ale co, kašlu na to, že se popletla. Já jsem stejně šťastná, že jsem mohla zase prožít a taky přežít to PONDĚLÍ, které spoustu lidí nesnáší. Přeji všem: radujte se z každého dne, který příjde. Z každé minuty kterou prožíváte a s radostí vzpomínejte na to, co jste tento den dělali.💃😘😉