Často jsem se cítila provinile, že jsem se s dětmi přestěhovala a vystavila je stresu z toho, že s nulovou němčinou nastoupili do rakouské školy. Obhajovala jsem si to tím, že se tady naučí perfektně německy, což pro ně bude výhoda k nezaplacení.
Teď jsem narazila na obrázek, který sdílela maminka Julinčina spolužáka z první třídy a nějak mě ty výčitky přešly...
Julinka byla vždycky ve škole bezproblémová, ale když kouknu na Dandovy pokusy o psaní, tak tohle je proti tomu krasopis. Učitelka mu opravuje, co je špatně, ale rozhodně nedostává zpětnou vazbu: 'fuj'. A celkově bych mu nepřála to, co Julinka popisovala, že některé děti zažívaly... S paní učitelkou jsme řešily, že Danda někdy vyrušuje, nedává pozor, předvádí se, čmárá do sešitů..., ale byl to naprosto respektující přístup zabalený do toho, v čem je naopak dobrý. Když tohle vidím, když si vzpomenu, jak ta česká třídní mluvila s maminkou tohohle kluka (s kterým si Danda celkově moc nezadá) a když si vzpomenu na svoje zážitky ze školy, tak jsem opravdu ráda, že jsem ho českého školství ušetřila.
Julinka byla nedávno ve své původní třídě na návštěvě a vrátila se zklamaná, protože jejich paní učitelka (ve druhé třídě dostali jinou) tam nebyla a měli nějaké cizí, co na ně řvaly. Vzpomněla jsem si, jak jsem na ni čekala v první třídě před školou a řev se ozýval snad ze všech oken, z toho jejich nepochybně. Tenkrát jí to divné nepřišlo...
Jasně, jsou lepší učitelky a horší učitelky - v Čechách i v Rakousku. Nicméně jsem přesvědčená, že ten přístup, co popisuju výš, v Rakousku prostě neexistuje.