Přesně rok to je, co jsem sbalila první část fidlátek (první z mnoha) a vyrazila směr Linz, tentokrát natrvalo.
Zajímavý rok to byl. Tady sdílím převážně to hezké, čehož si užívám opravdu hodně, ale taky tu bylo dost chvil, kdy jsem měla sto chutí si ta fidlátka zase zabalit a odjet. Protože překopat si život o základů a začínat v zemi, kde se ani neumíte domluvit, není úplně prdel. Tím spíš, když už člověku není 20. A sžívat se s novým partnerem taky stojí nějaké nervy (taky o to víc, čím dál jste oba od té dvacítky). Ale i když jsem byla nejvíc zoufalá nebo nejvíc nasr., nikdy jsem nelitovala, že jsem do toho šla. A v těch ostatních dnech jsem za to byla (a jsem) neskutečně vděčná. Protože i když je to něco za něco, tak to pozitivní absolutně převládá. A jsem vděčná drahému, že mě k tomuhle kroku ukecal a že ani když jsem nejvíc vyšilovala mi ty věci sám nesbalil (ne, že by v tom vyšilování byl on nevinně - ale i tak 😁).
Tak na další roky (původně jsme si domluvili 50, ale už se nám to krátí) 🥂