Včera jsme se s mužem a dětmi zastavili na kafi a zmrzlině. On, že si odskočí a ať mu objednám a řekl německy cosi, co jsem vůbec nebyla schopná postřehnout, co je za slovo.
Já: "To si objednej sám, já to říct neumím."
On: "Já nechápu, proč to ani nezkusíš."
Já: "Postřehl jsi za tu dobu, co jsme spolu, že neumím německy, že jo?"
On: "Tak to aspoň zkus."
Já: "Tak zkus ty říct: 'dvojitý preso s mlíkem'."
On naprosto suverénně: "Vojtý srolíkem."
Pokud byste myslely, že pochopil pointu a uznal, že to pro mě není tak snadné, tak to neznáte mého muže. Prostě on to řekl, že děti padly smíchy pod stůl a 5 minut se tam řehtaly ho o ničem nepřesvědčilo - číšník by to určitě pochopil nebo aspoň ocenil, že se snaží. Moje nervy...