Vysoká škola a těhotenství - Dá se to ?

Všichni kolem vám budou tvrdit, že ne - a budou vám "doporučovat" ať přerušíte, protože ve vás přece roste nový život a vy se nesmíte stresovat! Po pravdě, hodně záleží na vás, jak  velký stresař jste a jak vás ta škola vlastně baví. 

Já šla do miminka s tím, že školu zvládnu a nebudu přerušovat. Těhotná jsem někdy od konce října, takže mi bylo jasný, že v prvním trimestru stres přijde během zimních
zkoušek a hezky před porodem si dám letní zkouškové. Sranda :D !  Během prvního trimestru jsem byla opravdu hodně unavená, do toho jsem
 se v prosinci s přítelem stěhovala do vlastního bytu, abychom mohli opravdu fungovat
 jako pořádný pár. Všechno bylo v pohodě, dokud se nedostavily první nevolnosti. Nejdřív jsem se cítila nemocně, pak mi bylo na zvracení, ale nic víc - až do Vánoc. Šla jsem si takhle o Štědrý den rán za mamkou na návštěvu a
doslova jsem na každém rohu zvracela ... mamka z toho byla nadšená, že je to známka toho, že se miminko vyvíjí - já už tak nadšená nebyla :D. Celé Vánoční svátky jsem psala seminárky, abych mohla v lednu na zkoušky. Chodila
jsem spát pravidelně kolem sedmé večer, protože jsem byla dost unavená. Do toho jsem zvracela a nemohla cítit maso. Říká se, že těhotná žena má zvláštní chutě, u mě to byly spíš nechutě. Maso mi smrdělo tak moc, že když jsem vařila pro přítele, tak on byl ten, co to musel míchat - jediný, co jsem mohla jíst aniž by mi bylo zle, byly a jsou koblihy s
nugátem :D To se mě drží i teď. Radši si dám sladké pečivo, než omáčku. Na zkoušky jsem tedy vždycky jela se zázvorovými lízátky a po cestě si kupovala koblihy.
A teď něco málo k učení se - vždycky jsem se snažila připravit na zkoušky tak, abych to dala. Motivací byl u mě strach a to, že když tam nic neřeknu, udělám ze sebe blbce. Musím říct, že v životě se mi tak hrozně neučilo. Těhotný mozek pro mě osobně znamená mozek, co si nic nepamatuje, i kdybyste na učení měli tunu času - nesoustředíte se, pořád si hledáte věci, co vás v těhotenství čekají, porodní plán máte sestavený už ve třetím měsíci.... no děs. Stres před zkouškou vždycky dělal to, že jsem musela na fakultu od školy chodit pěšky, protože jsem prostě pořád zvracela. Čím víc ve stresu jsem byla, tím víc se to miminku nelíbilo a mě bylo zle. Nakonec jsem s lízátkem v puse dala všechny zkoušky a mohla si trošku oddychnout. Pak přišly referáty a prezentace v dalším semestru, to bylo jiné kafe.Studuju humanitní obor, takže jsem měla snad na každý předmět referát nebo něco v tom smyslu - prostě hodně mluvení před
plnou aulou. Na tohle jsem úplně připravená nebyla. Jsem hrozný stresař, všeho se bojím a mám problémy s vyjadřováním před cizími lidmi. V únoru tedy začal letní semestr a já od března měla až do května každý týden něco... takže jsem až do května
 zvracela, pak už převážně jen ze stresu. Upravily se mi spánkové pochody, takže jsem
tak od dubna chodila spát kolem desáté - ačkoliv jsem od sedmé byla nepoužitelná. Malá krásně rostla a já se začala kulatit  - Konečně! Člověk na to čeká takovou dobu a ještě v
pátým měsíci poslouchá, že to není vidět .... Teď jsem ve 33.tt a doktor mi na třetím ultrazvuku řekl "slečno, kde máte břicho"...
 takže asi tak :D přitom momentálně vážím 92 kg! Sice na to nevypadám, ale bohužel no ... vypadám jenom tlustě, nikoliv těhotně....
Když se to postupně začalay ve škole dovídat holky, odsunula jsem se tak nějak ze středu na periferii kamarádství - ani nevím proč, být těhotná přece neznamená být nemocná a nakažlivá. Většina na mě jen tak jako blbě kouká a to je vše. Přitom jsem se nijak nezměnila - jejich přístup mě utrvdil o těhotenství nějak nemluvit, když jsem začala cítit první pohyby, nechala jsem si to pro sebe .. ne, že by se mě někdo ptal, ale prostě jsme pak už spolu probíraly jen školu. Teď po mě většina chce zápisky, protože vědí, že jsem celou dobu na ty hodiny chodila a psala si... ono taky co jsem měla dělat, škola teď je prostě moje jediná povinnost. No a teď probíhá letní zkouškové, chodím spát pravidelně kolem půlnoci, stresuju se jak blázen, protože to  nejde ovlivnit, ale už mi zbývají jen dvě zkoušky a test, takže to už zvládnu. Musím se učit cca 3 až 4 dny na zkoušku, abych mohla být v klidu .... ačkoliv to reálně vypadá tak, že se učím max 2 dny před, protože mi vždycky do toho něco vleze :D... Důležitý je, že to zatím vychází a teď už by to mělo být jen v pohodě. Většina učitelů už může i vidět, že jsem těhotná - samozřejmě žádné výhody to nemá, hodnější nejsou, jak sispolužáci kolem myslí. Včera se mě akorát učitel po zkoušce zeptal, kdy že mám termín a jestli budu přerušovat.Termín mám na konci července a přerušovat v plánu nemám. .. Samozřejmě, kdyby to
jinak nešlo, tak to udělám. Co vám budu povídat, bude to sranda, ale stojí to za to, na malou se těšíme a ve chvílích, kdy se stresuju se jí omlouvám, že jí takhle zlobím. Pevně doufám, že to na ní nezanechá následky.
Takže podtrženo sečteno, studovat se v těhotenství dá, ale počítejte s tím, že se budete muset přizpůsobit tomu, jak vám je. Když vám tělo řekne, že je unavené, je zbytečný se nějak přetahovat. Prostě jděte spát. Nic neodkládejte na poslední chvíli, protože únava, nevolnosti a všechno možný vám prostě do toho vleze. Snažte se za dobře odvedenou práci chválit nebo se nějak odměňovat - mám jedničku ze zkoušky a taky nové šaty :D A hlavně, když už se stresujete a jinak to prostě nejde, snažte se, aby to bylo co nejkratší dobu - nikdo nechce mít pak doma malé neurotické miminko. Vždycky, když jsem ve stresu, hladím si bříško, aby malá věděla, že je všechno v pořádku. Na závěr všem studujícím maminkám, nebo ženám, slečnám v očekávání přeju pevné nervy  🙂 Budou zapotřebí :D
Terka