Jak se z těhotenství může stát trauma aneb Teď už vím jistě, že druhé nebude

Celý život mám problém s páteří - moje matka ležela od 6 měsíce v porodnici a já se vyvíjela v nepřirozené poloze, která způsobila, že mám od narození 3 vady páteře (dle mého ortopeda ale v krásné rovnováze). Bohužel 2 ze 3 jsou v oblasti pánve a beder. Laicky - mám bederní páteř hluboce vnořenou do těla a pánev, která je srostlá tam, kde nemá být. Přeskočím útrapy bolestí a růstu a přejdu k otěhotnění. Lékaři mi vždy říkali, že tělo si místo udělá a miminko bude malinké (což se u mého 3,69kg klučíka moc neprokázalo 🙂). První 3 měsíce byly standartní - nevolnost a únava, ale nic traumatizujícího. Ve 4 měsíci už mi začalo tvrdnutí břicha růst bříska velmi nízko. Doktorka mi nemohla ani napsat magnézium, protože zabírá až od 20týdne a tak mě čekal klidový režim. Naštěstí jsem mohla 2 dopoledne alespoň do práce a na procházky Bolesti zad se staly nesnesitelnými a já spoustu večerů proplakala. Ležet jsem nemohla, sedět už vůbec ne. V 27 tt mě překvapilo, že se náš maly hýbe tak nějak pořád pravidelně na jednom místě. Týden potom jsem se na kontorle dozvěděla, že jsou to poměrně silné kontrakce. Vyděšenou mě poslala do nemocnice, kde jsem si pár dní poležela - čípek naštěstí držel, ale kontrakce byly silné a bolestivé a nedaly sezastavit. Stále nikdo z doktorů netušil proč. Malý začal růst velmi rychle, břicho jsem měla jak těsně před porodem a mně jako laikovi bylo jasné, že je to tou páteří. Od 27 tt mě čekal naprostý klidový režim. Naštěstí mám práci, kterou můžu dělat z postele a tak jsem si alespoň troch udržovala zdravý rozum. Psychika a tělo šlo ale těžce do háje. Sportovec, aktivní člověk a najedou ze mě byla plačka, která odpočítává hodiny. O strachu o malého ani nemluvě. Blížil se čas termínu a porodu a začla bitka eg doktorů. Ortoped dal jasné doporučení na císař, docenti porodního to odmítali a chtěli další vyjádření. Můj ortoped jim vzkázal, že si nehraje na boha a pokud oni chtějí, tak je to jejich boj. Musím říct, že to mojí psychice nepomohlo. Místo sezení s profesorem porodního si mě jeho podřízení jen přehazovali až mi naplánovali vyvolání porodu den po termínu s odhadem malého 3,4 kg, což by bylo na hraně. V den nástupu si mě převzala slečna porodní asistentka a začal zmatek - odmítla mě porodit kvůli riziku a poslala pro nejzkušenější kolegyni v celé bohunické nemocnici. Ta se na mě podívala ve stoje (což do té doby žádný doktor), udělala UTZ vnitřní pánve ( to docenti opět neudělali) a zažádala profesora o vyjímku  - tedy plánovaného císaře . Podotýkám, že poslíčcci byly, zítka odešla, ale cesty úplně uzavřené. Profesor přišel na kontrolní odsouhlasení (viděl mě poprvé) - prohmátl mi břicho a jen pohledem zhodnotil, že je děloha úplně mimo cesty a dítě je velké a je nereálné, aby prošlo. Po císaři za mnou do pokoje přisla lékařka a oznámila mi, že jsme měli všichni víc štěstí, jak rozumu, protože malý byl nejen zaklesnutý nohama v žebrech (celý poslední trimestr byl natažený), ale také páteř jasně blokovala porodní cesty. Málem jsme doplatili na to, že ortopedické posudky nemají většinou u porodníků vážnost. Cena za to vše je ale krásný, zdravý chlapeček (teď už chlapák), který je až neuvěřitelně hodný. Můj rozum, city i tělo však říkají - UŽ NIKDY VÍCE.

A vy, které máte obdobné problémy s páteří - bojujte za víc vyšetření a posudků, protože důsledky špatných rozhodnutí lékařů můžou být až fatální :(