Strašák jménem MMR

Dříve nebo později se s ním setká každá maminka. MMR- obávána, proklínána, zatracována. Vakcína, která má naše nejmenší chránit před trojicí nemocí - spalničky, zarděnky a příušnice.

Žijeme v době, kdy jsou nám informace až nebezpečně dostupné, a proto, když maminka, ať už ze zvědavosti anebo v touze být důkladně informována, zadá do internetového vyhledávače heslo "MMR", zahltí ji nespočet různorodých a protichůdných informací, kterých výsledkem je často vyděšená a zmatená rodička, která si není jistá, jaký postoj vůči zmíněnému očkování zaujmout.

Já sama, přiznávám, jsem byla hodně zmatená. Nebyla jsem schopná se rozhodnout kdy a jestli moje dítě má tohle očkování podstoupit. Nicméně, strašák, který číhal téměř z každé internetové diskuse na toto téma mě přinutil očkování odkládat. Odklad jsem plánovala do druhých narozenín. Nakonec jsem odvahu nenabrala až dodnes. Dnes je Katce přesně 31 měsíců. Na mně svítí na počítadle termínu 42 dní do porodu a to je čas rozhodnout se. Píchnout či nepíchnout. 
Samozřejmě, v snaze být informována jsem se dostala k informaci, že deti těhotných maminek se očkovat nemají, protože hrozí riziko nákazy virusem z živé vakcíny některou z nemocí, proti kterým bylo dítko očkováno, ale nejpozději za 12 měsíců bude Katka nastupovat do školky, kde je, jako všude ve státních předškolních zařízeních, dodržení očkovacího kalendáře jednou z podmínek přijetí. Nebude tedy stejné riziko nákazy platit i pro moje bezbranné miminko, které ještě v  tu dobu očkováno nebude? Nebude to pro něj představovat daleko větší nebezpečí? Rozhodnutí bylo v tento moment už v podstatě jasný... Očkovat budeme a bude to dnes! V bříšku tomu prckovi hrozí daleko menší nebezpečí než v tomhle velkém světě a jelikož jsem já sama očkována, budu doufat, že moje tělo se s oslabeným virem, který by se mohl z čerstvě zaočkovanýho tělíčka dostat, efektivně popere.

A proč vlastně tento článek? Na internetu se píše hodně. Nicméně, většinou se setkávám s těmi špatnými zušenostmi. S články o nepříznivých účincích, febrilních křečech, změnách osobnosti, autismu a několika desítkách dalších katastrof spojených s očkováním proti MMR. Nicméně, rozhodla jsem se popsat tady průběh nějbližších 14 dnů- intervalu, kdy by se podle nejčastějších informací měly nežádoucí účinky vakcinace projevit. V tento moment netuším, jestli zrovna můj příběh bude mít šťastný konec anebo jen přispěji k řadě odstrašujících případů, kdy vakcína poškodila, ať už dočasně anebo trvale do té doby zdravé dítko. Nicméně, chtěla bych takto přispět úpřimnou výpovědí k tomuto tématu a třeba maminkám, které mají strach anebo váhají jestli očkovat nebo ne, usnadnit tuto volbu.
Den 1.
Máme to za sebou. Já, jakožto "poškozená" (tak těhotným říká náš soused) jsem v důsledku hormonálních výkyvů probrečela celý dopoledne vyděšená představou, že tu moji malou panenku budou píchat. A co je horší, vyděšená příběhy, jako po absolvování očkování děti už nikdy nebyly jako dřív. Ale v poledne jsme vyrazily a po důkladné vyšetření, jestli nebojuje tělíčko s nějakou nemocí, jí to prostě píchly. Malinko zakňučela a bylo po tom. Přišla včelka a moje usmívavá hlčička se zas (a vlastně pořád) usmívala. Žádný slzy, žádný křik. Dostala obrázek a 20 minut jsme počkaly v čekárně.

Nic víc se nedělo. Zvláštní. Byla jsem celý den tak totálně mimo a tohle bylo vše. Katku jsem ale doma, před odjezdem, připravila na to, co ji čeká. Netvrdila jsem ji, že to nic nebude, nelhala jsem ji, že se na ni doktorka jen  koukne. Narovinu jsem ji řekla, že půjdem k paní doktorce, že ji prohlídne a pak jí píchne injekci. A ano, i to, že to bude bolet. Že to píchne jako včelka. Nevěděla jsem akorát, kam ji to budou píchat, tak když se zeptala, řekla jsem, že buď do nožky anebo do ručky. Odcházely jsme z domu s tím, že si dala podmínku, že do ruky to nechce a já jí slíbila, že zařídím, ať jí to pichnou do nožky, což jsem i splnila a tak jsme spokojené odjely domů s náplastí na stehýnku a obrázkem v ruce. A doma je to zas moje veselé malé zlobidlo.

Noc 1.

Moje nadšení v noci malinko opadá. :( Katka se vzbudila po dvou hodinách s pláčem, ale nechala se utišit, akorát jsem se od ní nemohla hnout ani na 10cm, tak jsme spaly pokroucené jedna vedle druhé, mezi náma ještě miminko v bříšku a pes. Za hoďku a půl se to ale opakovalo a to už hlásila bolest. Místo vpichu jí prostě nedalo spát, tak jsme chladily, ale obklady nepomáhaly, a tak jsem jí dala rupček (čti sirupček) a do 10 minut byla tuhá. Ráno se vzbudila usmátá a plná energie. Narozdíl ode mě. :D Akorát, přesto, že je už od 15 měsíců bez plen, v noci se počurala. Občas se jí to stává, ale tuto noc byla jednou na WC a podruhé nehoda. :(
Den 2.

Dítě vypadá být v pořádku, jen malinko ukňourané, což připisuji špatné noci. Jinak si nestěžuje na bolest ani na nic jinýho. Akorát, když jsme nasedaly do auta, vyjádřila se, že nechce jet k paní doktorce a váhala taky před dveřmi do lékárny, jestli vstoupit. Nakonec pochopila, že tam doktorka nebude čekat s jehlou v ruce a nakoupily jsme v klidu. 🙂

Můj poznatek z dnešního dne... něco na zamyšlení. Strýček Gúgl dnes úřadoval i u nás. Chtěla jsem si totiž ověřit, jak dlouho může trvat bolest v místě vpichu. Tuto informaci jsem sice nakonec nenašla, ale narazila jsem na, pro mě, docela absurdní informaci. Cituji: "Obecně četnost výskytu nežádoucích účinků byla po podání první a druhé dávky vakcíny podobná. Výjimkou byla jen bolest v místě vpichu vakcíny, která se vyskytovala „Často“ po první dávce vakcíny, zatímco po druhé dávce se vyskytovala „Velmi často“." (https://www.poockovani.cz/ucinky/co-vse-muze-byt-nezadouci-ucinek)
Proč mi přijde tato informace minimálně irelevantní, ne-li úplně zbytečná až absurdní? Nebude důvodem toho, že místo vpichu není bolestivé to, že v 15 měsících, kdy děti běžně první dávku dostávají, ještě drtivá většina jen prostě neumí říct, že je něco bolí? 

Noc 2.
Pláč, pláč, pláč a počuraná plena. Vzhůru byla snad 100-krát a pokaždé s řevem. Na otázku, jestli ji něco bolí ale odpovídala, že ne. Ráno ale, až na počuranou plenu úplně obyčejný.

Den 3.

Počuránek se změnil ve vzteklouna a přestože jsme celý den trávily v její režii, byla docela ukňouraná a protivná. Mimo to se přes den dvakrát počurala. :( Opakuji, že už je 16 měsíců bez plen, navíc se umí venku vyčurat i sama. Jinak odpolední spánek katastrofa a jekot po vzbuzení (po asi půl hodině).

Noc 3.

Do detailu stejná jako ta předchozí. Pláč a vřískot několikrát za noc. Na druhou stranu, kéž by bylo tohle to nejhorši...

Den 4.

Počuránek zůstává počuránkem. Tentokrát to pustila i ve městě do kalhot, tak jsme musely rychle využít výprodej v tescu a koupit alespoň legínky. Už hodně dlhouho s sebou nenosím náhradní oblečení. Mrzutá a protivná je stále. Navíc se ji vyhodily pupínky na čele, krku, ramenou, ruce... Fialový flíček podobný bradavičce. Uvidíme, co z toho bude anebo nebude.

Noc 4.

Protivná, ukňouraná a počuraná... Snad to brzo přejde. Na bolest si nestěžuje, tak asi nic nebolí, jen je prostě nesvá.

Den 5.

Asi jsem se zapomněla zmínit, že už pár dní přes den nechce spát a když nakonec usne, budí se s řevem a pláče ještě hodinu po probuzení. A spánek trvá tak maximálně třičtvrtě hodiny. To je u nás docela nezvyk. Normálně spí tak 2-3 hoďky. Tak je opět umrčená, protivná... Alespoň, že máme ve vesnici hody a trošičku jsme ji rozptýlili kolotočem. 🙂 Teď si uvědomuji, že už 5. den moc nepapá. Jen si zobne od nás, ale jinak tomu jídlu moc nedává. 
Noc 5.
Hallelujah!! Spánek 11 hodin! Jasně, že ne v tahu, ale aspoň bolo kdy vyspat se ze záchvatu pláče, co měla kolem 3. ranní. Plena opět počuraná, ale je možný, že mě budila, že chce na WC, akorát jsem byla právě ve fázy tvrdýho spánku a tak jsem se prostě nevzbudila, protože první, co řekla, když jsem přišla k vědomí bylo: "Maminko, na záchod." Ráno je docela fajn, je veselá a snídala půlku banánu. 
Den 6.

Další čurací nehoda. Pupínky oschly a zmizely, tak asi dobrý, jinak beze změny.

Noc 6.
Spánek hrůza, pláč a počurání. Přestává mě to bavit :(

Den 7. a 8. 

Až na čurací nehody mám úplně normální dítě. Stejný jako předtím, uvidíme, jestli sibované teploty 9./10. den nastoupí...
Den 9.
Bohužel, pořád se počurává, i přes den. Už fakt nevím, co s tím. Je ukňouraná a navíc se mi zdá i trochu teplá proti normálu. Nechci ji stresovat teploměrem, tak uvidíme, co zítra.

Den 10., 11., 12., 13.

Teplota se potvrdila, ale jenom mírně zvýšená a drželo ji to celý dva dny. Čurání a spánek pořád špatný. Jinak ale žádný závažný nežádoucí účinek nepozoruji. Pořád je sice hodně uplakaná a ukňouraná a protivná, ale mohu jenom zalepat, že to je to nejhorší.

Den 14.

Sláva, přečkali jsme 14 dní po očkování Priorixem a v noci jakoby utlo. Večer odmítala plenu. Prý půjde na záchod. No a světe div se, byla sice asi 1000x vzhůru, ale nepočurala se a hezky si o WC řekla. 

Za nás tedy očkování mělo sice za následek docela krušných pár nocí a mokrých pár dní, ale, naštěstí, zatím to vypadá, že je to bez vážných následků. Každopádně, budu se tvářit, jako že jsem poznámku: "Přeočkování za 6 až 10 měsíců," přeslechla. Vždyť to už i bude snad v zákoně, že se má očkovat až někdy ve školním věku... Víc mě pak trápí, že druhátko by mělo být očkováno do 18.měsíců, což se mi vůbec nelíbí. 

Každopádně, strach před očkováním budu mít vždycky, hlavně u tohohle, který je, podle mě, proti nemocím, které lze pohodlně překonat a způsobuje asi nejhorší reakce ze všech. Jestli pak už v dospělosti ani nechrání, tak v něm ani význam moc nevidím. Ale s tím asi nic nenadělám a člověk, jestli se nenarodil do horních 10000 a nemá na soukromou školku, musí se podřídit systému...

Přeji Vám všem, které to čeká, hodně zdaru, pevný nervy a hlavně, ať jde vše hladce a bez komplikací.