Včerejší kalužování. Vystřídali jsme 3 sady nepromokavého oblečení. Ale ta radost...
Dnes ráno bylo první, co se zeptal, jestli půjdeme na kaluže. To je vlastně dobře, jelikož posledních 14 dní byla první ranní otázka, zda pojedeme na ryby. :D
No ale dnes to pořád vypadá na déšť, tak máme nejspíš o prohram postaráno.
Já jsem tak ráda, že nejsme jediní, komu si dítě hraje v loužích! Tady kolem nás (pražské sídliště) je většina dětí vyšňořených v legínkách a teniskách nebo dokonce balerínkách, louže pod přísným pohledem rodičů obchází obloukem. Zatímco to naše "zvíře" skočí do každé louže a je mu jedno, co má na sobě. Tak už jsem nějaké vysvětlování a zakazování vzdala a když je mokro, tak chodí v holinách a nepromokavém od hlavy k patě. A je šťastný. Jen mám tedy občas divný pocit, když jdou kolem toho našeho Jóžina z bažin ty princezny a rodiče nás sjíždí všelijakými pohledy 😂
my dnes jeli v gumovém oblečení k našim. Jenže i když to je jen o 15km dál, tak tam téměř žádné kaluže nebyly. Dítě smutné a pořád "já chtěl, já chtěl". Když šel po odpoledním spaní s babí ven, tak zrovna začalo pršet a on úplně šťastný "to babičko nevadí, aspoň budou kaluže" 😀
Take se synem chodime cilene do louzi. Teda on, ja nee 😀 vzdy se poradne vyblbne a je strasne vysmaty. Horsi je sledoval vycitave pohledy ostatnich rodicu deti, co by chtely taky a oni jim to kvuli peknemu obleceni nedovoli. Tyto dny si louze obzvlast uzivame, pac u nas uz dlouho neprselo.



Šťastné dítě 🙂