19.1. 2019 už měl můj malej brouček půl roku života s námi.
Je to naprosto úžasný, nemůžu se ho narazit,pořád na něj koukám, jakoby to bylo včera, co se narodil.
A přitom už vnímá své jméno, umí mně rozesmát, řekne si, že má hlad a.nebo je porušeny, chce si hrát, vyhledává zábavu, natáhne ručičky, když chce k nám,miluje svou sestru i tatínka a stejně tak milujeme jeho.
Bála jsem se, že nedokážu znovu tak milovat, jako naši dceru,ale nakonec je ta láska k onomu ještě silnější.
Zaplnilo se místo a jsme plná rodina, už nám nikdo nechybí, konečně jsme kompletní