3) SEZNAMOVÁK PRO DOSPĚLÉ
DVA DNY DO ODJEZDU
„V pátek jedu na hory,“ sdělím tuto informaci svým dvěma zaměstnankyním, Dáše a Emě. Dáša se stará o provoz prodejny a o eshop a Ema je naše švadlenka, která šije skvělý batohy a kabelky, ale když je potřeba, tak taky pomáhá na krámě.
„Na jak dlouhou?“ vyděsí se Dáša. Asi protože se bojí, že je tu nechám na pospas nějak moc dlouho.
„Jen do neděle,“ odpovím jako, že je to v pohodě a jako že to dělám běžně. Nedělám.
„A s kým jedeš?“ vyzvídá Ema.
„S Fínou,“ snad se nebude vyptávat na víc podrobností, protože fakt jim nechci říkat, že už je to s náma tak moc zoufalý, že musíme jet na seznamovák s nějakýma prasákama.
„Děti berete taky?“ ptá se Dáša.
„Nebreme, je to dámská jízdá.“ Lžu, ale jen trochu, děti fakt nebereme, ještě to tak.
„Tak třeba tam potkáte někoho na pánský jízdě a rozjedete to společně,“ chechtá se Dáša a točí u toho rukou, jakože má kabelku a je to děsně sexy.
„Třeba,“ řeknu pobaveně. Určitě tam nějaké pánské pohlaví bude, tím jsem si jistá. „Dneska přivezou ten stroj na fotky,“ řeknu, ať už neprobíráme ty zatracený hory.
„Já vím, budou tu každou chvilkou,“ řekne Dáša.
Pak už si hledíme každá svojí práce. Ema si zaleze dozadu do dílny, Dáša si sedne k počítači a projíždí nové objednávky a já si sednu do křesílka na prodejně, kde nejraději pracuju a otevřu notebook. Je to takový divný místo, už několikrát jsem si říkala, že si udělám pracovnu vzadu v dílně, tam by se nějaký menší stůl ještě vešel, ale mám rada sedět prostě tady. Mezi lidmi a pozorovat, kdo co nakupuje, a taky mám prodejnu moc pěkně vybavenou a vidím od tud přes výlohu i ven, kde je silnice a přes silnici obchod s potravinami. Tak proč bych měla trávit čas vzadu, že jo. Když jsem ještě pracovala s Maxem, tak jsme dělali v kanceláři, kterou osvětloval jen malý světlík vysoko u stropu, takže i přes den působila ponuře. Byl to sklad pro exotický masivní nábytek z Indie, kde bylo pár kanceláří, ve kterých byla hrozná zima, protože bylo těžký to tam vytopit. Já a Max jsme byli jediný dva čeští zaměstnanci. Já jsem se starala o faktury a dodací listy, Max se zabýval objednávkami a expedicí. A společně jsme měli na starost e-shop, jeho vzhled, články, bannery a chystali jsme různé slevové akce. Docela nám to spolu klapalo, ale mě ta práce děsně nebavila a to prostředí byla hrůza, a tak jsem se rozhodla odejít. Takže i to bude důvod, proč raději sedím tady v křesílku než někde v dílně u klapání šicího stroje Emy.
Do prodejny přijde pán s červenou kšiltovkou s nápisem CEWE foto. Hned se zvedám.
„Dobrý den,“ pozdravím ho.
„Dobrej, přivezl jsem vám foto koutek,“ řekne. Je to mladej kluk, odhaduju mu tak pětadvacet maximálně. „Kam ho chcete dát?“ ptá se ještě.
„Tady v rohu máme připravený místo,“ hned se do toho vmísí Dáša. Jsou stejná věková kategorie. Dáša na něj hned dělá oči, ikdyž má kluka, kterej sem za ní chodí a nosí jí kafe v kelímku.
Nojo, ať si to užije, sem moc chlapů nechodí. Dvacet pět, sakra, vždyť i takovýhle chlapci můžou přijet na ten seznamovák. Co já tam s nima, nebo spíš co oni tam s náma. Ten stroj na fotky jsem zařídila v domnění, že nám to sem přivede nové zákazníky a možná právě i ty chlapi, ne že by si sem chodili tisknout fotky, protože si myslím, že to moc chlapů jen tak neděla, a když jo tak je sem pošle manželka vytisknout něco do rodinného alba. Nicméně moje představa je taková, že ten stroj se porouchá a pak ho bude muset někdo opravit, ale pokud sem bude jezdit tenhle zajda, tak to za to zařizování fakt nestálo.
Jseš spíš na zajíčky nebo na starý chlapy? Pošlu esemesku Rudce, ikdyž vím, že mi odepíše, že na chlapy.
Přijde odpověď: Na pořádný chlapáky, Ty?
Nevím, ale na zajíčky asi ne, dítě doma už mám. Odepíšu.
----------------
Na předchozí kapitoly se podívej u mě na profilu. ❤️ Nezapomeň si mě přidat do oblíbených, ať ti neuteče další kapitola. Děkuju, že tu jsi se mnou.
Z.
