11) SEZNAMOVÁK PRO DOSPĚLÉ

 REKLAMA NA PARTNERA 

„On v tom pivovaru dělá taky, že jo?“ zeptám se Jirky a kývnu směrem ke dveřím, kudy Dan odešel.

Jirka jen pokrčí rameny, vezme si propisku a skloní se k papíru. Pochopím, že se se mnou o tom nehodlá dál bavit, tak jdu ven ve snaze najít Dana.

Před chatou ale není, tak se rozhodnu podívat k cestě, kudy jsem přišla od skútru.

„Hej, kam zdrháš?“ křičí na mě Filip od vchodu.

Škubnu sebou a otočím se na něj.

„Hledám svýho reklamního partnera,“ houknu na něj a otočím se, že půjdu dál.

Filip mě ale doběhne.

„Neměla bys v noci po horách chodit sama.“ Chytí mě za paži, aby mě zastavil.

Kouknu se na jeho ruku, která mě drží, a pak se podívám na něj. Upřeně na mě kouká.

„Tenhle turnus Seznamováku…“ řekne a kouká na mě dál. „Nevěř těm klukům tady,“ řekne, pevně mě stiskne a hned pustí. „Namotají tě a pak budeš akorát smutná, věř mi.“

A jde zpátky k chatě.

„Jak to myslíš?“ volám za ním. „Proč jim nemám věřit?“

Ale nereaguje a zmizí zpátky v chatě.

Jak to do háje myslel? Proč jim nemám věřit? Vždyť Dana znám. Dan je hodnej kluk. A Filip má holku, tu svoji kolegyni, o který mi tvrdil, že je to kolega. Jestli je tu někdo, komu nevěřím, tak je to Filip.

„Dane?“

Dojdu až k přístřešku pro skútry. Dan tam stojí opřenej o skútr a píše na papír.

„Neruš, soustředím se,“ řekne mi.

A vypadá, jako by se vevnitř vůbec nic neodehrálo.

„Chceš mě někomu prodat?“ šťouchnu do něj loktem a opřu se o skútr vedle něj.

„Jestli ten úkol nesplníš, tak si ten kufr ani nevybaluj. Paní organizátorka tě pošle domů ještě dneska,“ řekne a chechtá se.

„Dane, co to mělo bejt s tím pivovarem?“ zeptám se ho naprosto vážně. „A jmenuje se Karolína,“ připomenu mu.

„A není to jedno?“ řekne a snaží se něco napsat. „A fakt neruš, musím to napsat. Nechci dostat černej puntík.“

„Není to jedno. Já o tobě vlastně nic nevím. Změnil jsi práci a evidentně už nemáš přítelkyni, když jsi tady,“ řeknu.

„No vidíš, a pak že nic nevíš.“

Zamyslí se a podívá se mi přímo do očí.

„Vysvětlím ti to, ale teď to po mně nechtěj,“ řekne vážným tónem.

„Tohle fakt nemá cenu, tak si to nech,“ řeknu mu naštvaně a odejdu.

Vrátím se akorát ve chvíli, kdy si Karolína sjednává ticho. Moc se jí to nedaří. Lidi už začínají být vlivem alkoholu hluční a nepozorní.

Chce, aby si všichni sedli ke stolům. Asi je chce udržet co nejdál od baru.

Sednu si zpátky k Jirkovi a Máje, ale už tam sedí i Adam.

„Kluci, kdo mi donese pivo, tak má u mě panáka,“ nadhodím.

Jirka se na mě spiklenecky usměje a zvedne se od stolu. A i přes protesty Karolíny mi to pivo donese.

„Na mě se můžeš spolehnout, Čtrnáctko,“ řekne a položí pivo na stůl.

„Takovej podmírák? To snad ani není možný,“ řekne Adam a kroutí hlavou.

„Sem  spěchal, ne?“ rozhodí rukama Jirka.

„Díky moc, jsi můj zachránce.“ Poděkuju a vypiju tak půlku toho podmíráku. U toho slyším, jak Karolína říká moje a Danovo jméno.

„No pojďte. Celou dobu nám tady porušujete pravidla, tak půjdete jako první,“ řekne Karolína.

Rozhlídnu se po místnosti, ale Dana nikde nevidím.

„Dan tady není,“ řeknu, když dojdu ke Karolíně.

Ta se na mě zamračí.

„Že mě to ani nepřekvapuje. Je někdo jiný, kdo by chtěl začít?“ zeptá se do davu.

Nikomu se do toho nechce. Pak se zvedne Jirka a řekne, že klidně může on.

„Zase jsi mě zachránil,“ řeknu mu, když se míjíme.

„Je to holka do nepohody, má ráda dlouhý letní treky, miluje objevovat nový místa. Je s ní zábava a nelekne se žádný nový výzvy. Pokud je tu někdo, kdo by potřeboval průvodce po našich nejtajnějších zákoutích lesů či hor, nebo pokud potřebuje parťáka pro tyhle zážitky, tak je tady uličnice Bí Mája.“

Řekne to a ukloní se.

„Pokud hledáš oporu, nekonečnou upřímnost a rodinnou pohodu, tak tu máme ochránce Jirku, který se nezalekne žádné práce a nejvíce ho těší pomáhat druhým. Je tu pro všechny holky, který se dostanou do nesnází,“ řekne Mája o Jirkovi.

Potom už nejsem schopná se soustředit, jelikož vymýšlím, co řeknu já o Danovi, a nic mě nemůže napadnout.

„Má ráda svoji dceru Stelu, miluje módu a rychlou jízdu v autech a je to děsná kočka,“ přečte z papíru Zipy o Fíně. Nechápu, co na tom prodal a kdo by to chtěl koupit.

Fína o Zipym řekne něco ve smyslu, že má rád pivo, že vyhrál soutěž v pití piva na ex a že má auto značky BMW. A že pokud chce někdo pohodáře se skvělým smyslem pro humor, tak je to přesně Zipy.

Pak už se Karolína zase dožaduje mě a Dana.

Tak tam jdu.

„Dan je…“

Moje oči se střetnou s jeho. Všimnu si, jak stojí u dveří a pozoruje mě.

„…tajemný. Mám pocit, že ho znám už dlouhý roky, ale ve skutečnosti o něm nevím vůbec nic. Je to takový mystery balíček pro všechny, které máte rády překvapení.“

Dořeknu to a jdu si sednout.

„Dane?“ vyzve ho Karolína.

„Pěna drží, vůně je čistá, tělo má správnou plnost. Pivo tady máte dobrý.“ Mrkne Dan na Karolínu a pak se podívá na mě.

„Lucii mám rád. Na Lucii reklamu dělat nebudu. Je nedostatkový zboží a dělit se o ni nebudu.“

Řekne to a odejde někam ven.

--------

Děkuju že tu jsi se mnou.
Z.