• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
verosek
1. pro 2016
Díky za inspiraci všem maminkám :slight_smile:
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
verosek
13. srp 2016
Kod na bonprix poštovné zdarma: R2D2
Zobraz celou zprávu
verosek
2. črc 2016
Odstranit nebo nechat? Ráno jsem narazila na netu na článek. V první chvíli mi přišel úsměvný .... A jak Vám?
https://www.novinky.cz/koktejl/408243-ve-krtina...
Zobraz celou zprávu
verosek
10. bře 2016
Dnes mi děda poslal tento email...
Doporučuji přečíst všem rodičům, kteří dělají se svými nesamostatnymi dětmi DÚ....
Diky, skvěle jsem se pobavila a teď už si ty semtam pohlavky nebudu vyčítat Emotikona grin
Učitelské profese jsem si vždy vážila. Ráda jsem zavzpomínala a konstatovala, že "to nemá chybu" ...
Po pěti hodinách, jednom Neurolu, naučení látky o pět kapitol zpět a jedné dobře mířené facce, jsem naučila svého vnuka rovnice
o jedné neznámé, jako když bičem mrská.
Po zkušenostech s učením mých dětí (dokopaných terorem k vyššímu vzdělání), a následně mých vnuků, je mi líto, že jsem se nenarodila na malém ostrově, kdesi v Tichomoří, kde jedinou starostí by bylo sehnat si kus žvance, a spokojeně žít za šumění mořských vln a šustění větru v listech palmoví, zcela negramotná. Já už opravdu ve svých letech, kdy mám blíž do hrobu než do kolébky, nechci nikoho učit rovnice, gramatiku a bezobratlovce.
Nejdříve své děti (mladá a silná), a teď jejich děti (stará a unavená). No, fuj! Kdo tohle vlastně naučil mě?
Poslední "učitelská" zkušenost mě donutila přemýšlet, zda já, coby dítě školou povinné, jsem měla taky takové problémy, a jak moje vzdělávání
vlastně probíhalo. V každém případě pro moje rodiče bezproblémově. Nepamatuji se, že by se některý z nich zúčastňoval "rodičovských schůzek",
jak jsem k tomu byla nucena později já, jako zodpovědný rodič. Nevzpomínám si, že by za mé učitele musel někdo z rodičů suplovat a učit mě
doma třeba ty pitomé rovnice. Skutečnost, že jsem nebyla zázračné dítě, které se nemuselo učit, měla dopady na moji maličkost v podobě několika výprasků (zásadně od mamičky, neb tatíček byl humanista).
Byla přesvědčena, že dobře mířená facka podstatně urychlí výchovný proces. Mamička měla mušku lepší než Vilém Tell.
Přes toto kruté zacházení nemám kupodivu dodnes pocit, že jsem byla týrané dítě. Naopak, není nic hezčího, než vzpomínky na mé dětství a mládí.
Přes odpor můj jsem prošla do života řádně vzdělána, ke spokojenosti rodičů i své (což jsem ocenila až mnohem později). Tak jsem začala
vzpomínat, jak to vlastně ve škole tenkrát bylo.
Dost kantorů se zapsalo do mých vzpomínek asi až do mého exitu. Tak na příklad pár z nich:
paní soudružka učitelka Válková vyučující nás češtinu stylem "Já vám to do těch palic natluču, i kdybyste to neměli přežít!".
Věřím, že moji spolužáci dodnes umí vyjmenovaná slova, vzbuzeni uprostřed noci a úplně ožralí,"bflmpsvz" by vysypali bez zaváhání. Absence jejich znalostí znamenala automaticky z diktátu pět, i když vše ostatní bylo bezchybně a krasopisně napsané. Krasopis, ano takový předmět opravdu
existoval, a paní soudružka učitelka měla na naše výkony veliké požadavky, co se tohoto předmětu týká.
Když prohlásila, že můj písemný projev vypadá jako klínové písmo starých Egypťanů, a že si opíšu dvacetkrát "Píseň práce", abych si vypsala ruku,
uronila jsem slzu. Namítla jsem, že by stačil jeden trest, proč mám psát zrovna "Píseň práce", že navrhuji třeba hymnu,že tohle mamička nerozdýchá. Neustoupila a já doma pilně psala, zatímco ostatní skotačili venku. Mamičce jsem se bála přiznat, že tuhle blbost píši za trest. Nebylo jinačího východiska, než drze lhát, že to píšu do zpěvu, pro kamarády, protože ve zpěvníku není a my ji musíme umět.
Mamička uvěřila. Já lhala a umírala strachy, že když kápnu božskou, tak mi navrch přidá opsat Shakespearův "Sen noci svatojánské",
nebo Karafiátovy "Broučky". Měla obojí moc ráda.
Na pani učitelku Broučkovou vzpomínáme s láskou.
Nebila nás, neřvala, a když bylo volno, vyprávěla nám staré antické báje. My poslouchali, jak Zeus zahýbal Héře, jak Helena vzala roha s Paridem,
a co z toho bylo za melu.
Na její vyprávění jsme se těšili, jak malé děti na pohádky, a makali, aby nám zbyl čas na další příběh. )
Být to dnes, tak jsem dysgrafik, psala bych jako prase, a neuměla po 30 letech "Píseň práce" (což by byla děsná škoda, no uznejte!).
O antice bych nevěděla zhola nic, a ptala bych se, kde to spává, co to žere.
Pan soudruh učitel Klikar, matikář, přezdívaný Herodes, to bylo jiné kafe.
Od šesté třídy do deváté jsme házeli korunky do kasičky svatému Antonínovi, ať nás příští rok má někdo jiný.
Svatému Tondovi koupil farář nové šatičky, a my zase měli Herodese.
Před jeho hodinou bylo o přestávkách ve třídě hrobové ticho. Zoufalci, kteří tušili, že ne vše ovládají, se snažili na poslední chvíli zachránit si kůži, a dohnat, co se dohnat v pěti minutách nedalo. Naivní troubové.
Zelené manšestrové sako, s koženými záplatami na loktech, kalhoty barvy neurčité, obočí jako Brežněv a postava taky taková, vlasy ala Einstein. Impozantní postava vkráčela do třídy za hrobového ticha, my stáli v pozoru jak vojáci na buzerplace. Obrovská ruka mávla, někteří sedli do lavic, některým se podlomila kolena.
Během dvaceti sekund napsal z hlavy na tabuli příklad, dlouhý jako Lovosice.
Třída strnula a upuštěný špendlík by vydal zvuk bomby.
Vyvolal pět nešťastníků k tabuli, a už to jelo. Za rovnítkem se rozechvělé ruce snažily vypočítat příklad. První zaváhání, a ozvalo se "Pět, sednout!", "Pomalej, tři, sednout!", "Blbej, pět, sednout!", "Ještě blbější, pět!", "Kuba se nám překonal, čtyři, sednout!". Nejblbějšího, vyprovodil ze stupínku pořádným pohlavkem.
Kuba je dnes, mimochodem, řádným profesorem fyziky na prestižní universitě v USA, a deset týraných studentů si vybralo po maturitách Matfyz.
Můj oblíbený předmět, ať jsem studovala cokoliv, byl matika a mechanika.
Dnes by pana soudruha učitele odsoudili a zavřeli, že by zčernal. Za všechny ty pohlavky, štulce a modřiny na rukou, co nám udělal dřevěným pravítkem. Holky tahal za vlasy a vyhazoval na hanbu, čumákem ke zdi k umyvadlu, v rohu třídy. Prostála jsem tam něco hodin a přesto mi nic z probírané látky neuniklo. Když mi řekl, že tak beznadějně blbou holku ještě neviděl, že ubozí rodiče určitě nevědí, co zplodili za dementa, a mnoho jiných pochval tohoto typu, tak doma ani muk. Mamička by řekla, že to tak bude, protože pan učitel má vždycky pravdu.
A já vím, že nebýt jeho, neuměla bych matiku a měla bych odborníky diagnostikovanou lehkou mozkovou dysfunkci a zvláštní péči ohledně mého vzdělávání.
Námi milovaný učitel na chemii, zvaný Nuklid. Starý pán, který měl být už dvacet let v penzi. Kdysi vyučoval latinu, a protože komunista nějak nestíhal, vyškolit během jednoho roku soudruhy dělníky na kantory, nechali ho učit chemii. Zásadně dával za jedna a když už bylo opravdu zle a někdo nevěděl, že H2O je voda, tak chytil nemilosrdně, bez slitování za dvě. Já k tomu přihodila (nevím jak) ještě H2SO4 a tím moje vědomosti o chemii končí.
Na druhou stranu jsme díky němu, vedli zuřivé debaty, jestli je lepší zlo činiti nebo snášeti (Kubík dokonce zlomil Baxovi nos, když mu došly
argumenty). Řešily se filozofické otázky tohoto světa o smyslu bytí a nebytí. Platon a spol. To byla Nuklidova parketa a na ní nás naučil tancovat.
Hyperaktivita, byla ovšem i tímto milovaným kantorem, přísně zakázána. Takovýto jedinec byl potupně vykazován ze třídy za dveře.
Shrnuto a podtrženo: )
nás, chudinky, nikdo nikdy neuznal za nemocné dyslektiky, dysgrafiky, dysjánevímco, za postižené mozkovými dysfunkcemi nebo hyperaktivní. My jsme byli prostě blbí, nebo neukáznění. Dostali jsme po čumáku, mnozí hned při projevu blbosti a nekázně ve škole, mnozí až doma, když matky, popřípadě otcové, přečetli poznámky nebo vysvědčení. A bylo vymalováno.
Škola se s námi nemazlila a díky za to. Rodina nám dala mantinely i za to dík.
A tak se stalo, že když můj milovaný vnuk, po pěti hodinách nechtěl pochopit, jak se počítají rovnice a Neurol přestal působit, použila jsem
onu starou metodu mojí mamičky a Herodesa. Trefila jsem se přesně, facka sedla a stal se zázrak: vzápětí jsme počítali zcela bezchybně jednu rovnici za druhou. Z matematiky máme za jedna.
Že neumí jíst příborem, už nějak přežiju .
Zobraz celou zprávu
verosek
25. únor 2016
Zobraz celou zprávu
verosek
5. únor 2016
Máte doma dTest 01/2016? Je tam test másel.
Zobraz celou zprávu
verosek
9. zář 2015
Máme na chatě v kůlničce na dříví sršně. Teda, u sršňů v kůlničce máme dřevo. Ještě přesněji, sršni mají v kůlničce naše dřevo. Své dřevo tam mají, abych byl úplně přesný. Ve své kůlničce mají své dřevo.

Když jsem do té kůlničky doskládával další dřevo, abych sršně uplatil, praštil jsem polínkem do té stěny s jejich hnízdem.
Jediná věc, která mě překvapila víc než jejich schopnost ve vteřině evakuovat to hnízdo, byla moje schopnost v půlvteřině evakuovat kůlničku.

Zatímco ale sršni zaujali bojovou formaci za hlasitého bzučení, já jsem zaujala útěkovou formaci za hlasitého skučení.

Zkoušela jsem potom hledat na internetu nějaké informace, jak je přemluvit k odstěhování.

Nejjistější se zdá být počkat do jara — prý se každý rok stěhují kvůli hrozbě parazitů. Když počkám do jara, přestěhují se do chaty a kůlničku nám vrátí. A to je fér.

Ona ta stránka, co jsem našla, byla vůbec spíš na straně sršňů.

Že prý když si na vás sednou, tak nechtějí útočit, jenom si vás oňufávají, jestli se jim budete líbit. Obávám se, že varianta „ne“ je stejně špatná jako „ano“.

Jejich jed je prý slabší než vosí. Kdyby byl člověk krysa (a kdo z nás tak trochu není, že jo), snese až tři bodnutí. Která navíc bolí víc než vosí, protože jed sršňů obsahuje víc acetylcholinu. A to je špatný.

Jo, a umí ho stříknout na vzdálenost až čtyř centimetrů. Ideálně do oka.

Ale jinak jsou to dobráci, utěšovala ta stránka. Hrozně pracovití, ani v noci nespí.
Fakt díky za uklidnění, stejně jsem nechtěla dneska jít spát.

A nízká teplota jim nevadí. I při teplotě kolem pěti stupňů si dovedou teplo vyrobit a připravit se na akci. Tím je myšlen útok.

A užiteční. Těch 700 kousků, co žije v tom hnízdě (COŽE!!!!!), prý sní za den až kilo otravných much, komárů, ovádů a jiné havěti, která vás obtěžuje.
Kilo!!!
Předpokládám, že si poradí i se zajícem nebo batoletem od sousedů.

A jsou klidní až flegmatičtí - jedna z mála věcí, co je naštve, je, když jim přijdete moc blízko k hnízdu. Nikdo ale prý neví, co takový sršeň považuje za příliš blízko. Socially awkward sršeň prý i tři metry. Čtyři, když navážete oční kontakt.

Další věc, co je irituje, je mávání rukama. I když se třeba zkoušíte jenom vzdát.

Jsou super. Mám je vlastně docela ráda.
Zobraz celou zprávu
verosek
8. zář 2015
Sháním zavařovací hlavici na sklenice 0,7 a 0,33l. Kdyby jste někdo měl nepotřebnou a funkční, pořízenou cca před 8 a více lety.
Zobraz celou zprávu
verosek
4. srp 2015
Děkuji za srdíčko
Zobraz celou zprávu
verosek
31. črc 2015
Koupila jsem jako svatební dar nože v dárkovém balení v krabici. A až ted jsem zjistila, že je to nevhodný dárek kvůli pověrám. Mám je dát nebo ne, jsou fakt super.
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
verosek
23. led 2015
Jaký obvod hlavy mají vaše dětičky v 18 měsících. Mudr nám naměřila 52 cm, což měla dcera ve 3 letech. Se mi to zdá nějak hodně.
Zobraz celou zprávu
verosek
21. led 2015
Moje vaření 15 fotek
verosek
21. led 2015
Začíná mě bolet levá strana krku, na pravé mandli mám pocit jako kdyby tam byl vlas. A k tomu beru atb na zánět moč. cest. První nezabraly, tak druhý. Když se daří tak se daří.
Poradte co s tím: Kloktám jodovou tinkturu, ale to moc nepomáhá
Zobraz celou zprávu
verosek
20. led 2015
Ahoj děvčata je tu někdo z okolí Litovle či Mohelnice ? #mohelnice, #litovel
Zobraz celou zprávu
verosek
20. led 2015
Jak se odstraní skupina, když už v ní nechci být?
Zobraz celou zprávu
verosek
28. pro 2014
Prošvihli jsme Peklo s princeznou. Nemáte někdo doma, prosím.
Zobraz celou zprávu
verosek
18. pro 2014
Je tu některá maminka která navštěvuje ČZU. Nejlépe dálkový obor VSRR?
Zobraz celou zprávu
verosek
22. srp 2006
Malý hrášek :slight_smile: 6 fotek