Každý večer Wrr!číme 🙂

Pětiletý syn je nadšenec do knih. Tedy encyklopedií, pohádkové příběhy ho moc neberou. Zato deskové hry, oujé! Za poslední tři měsíce jich doma přibylo sedm, a to nepočítám dospělácké deskovky, které s námi většinou hraje taky. Na šesté narozeniny jsem měla v plánu pořídit hru Wrr!, takže mi testování s Koníkem padlo pěkně do noty. Asi jsem Vendelína ve výběrovém řízení dostatečně vychválila, protože nás opravdu vybrali a my se začali těšit na novou hru.

V den, kdy přišel balíček (teda vlastně pořádný balík), jsme doma nikdo neměli kloudnou náladu. Synek měl první den horeček z neštovic a roční dcerka pro změnu první den reakcí na očkovací vakcínu. Ideální kombinace pro krásný den, že ano. Když mi odpoledne pán v bílé dodávce předával velkou krabici, netušila jsem, že nám vlastně zachránil den...

Testovací propriety přišly v úžasném balení - ve stejné krabici, v jaké byl v knížce o medvědu Wrr! chudák hlavní hrdina zavřený a do které ho chtěl poštovní holub zase uvěznit. Přepásání balíku červenými tkaničkami mělo u synátora velký ohlas, dokonce se mu povedly rozvázat bez mé pomoci a to jsem tedy docela koukala.

V balíčku našel plyšového medvídka Wrr! (kterého ihned věnoval mladší sestřičce), krásnou knihu, pexeso, a hlavně - hlavně TU karetní hru!

Únava z neštovic byla tatam, knížku fofrem prolistoval a už jsem slyšela "Mamí, pojď si to zahrát!". A tak jsem musela, místo před spaním a po čtení knížky, hrát v jednu odpoledne. Aspoň jsem si u toho mohla vypít kafe (ale to jsem ještě netušila, že první hra vydá na kávy tři).

Tak jsme to tedy rozbalili. 

Nejdřív jsem Vendovi přečetla anotaci - úkolem medvěda Wrr! je najít součástky tiskařského stroje a ubránit se zlým pirátům. A pak jsme rozdali karty a nachystali hrací pole.

Grafické zpracování pěkné, jen trošku ponuré (ale to zase korespondovalo s příběhem z knížky, jak jsme později večer zjistili). Gramáž papíru karet akorát, pouze neochmatané nové karty dost klouzaly po sobě, což nám pak vykompenzovala roční cácorka s křupkami v ruce (zasloužilé matky tuší, že lepivý kukuřičný blemc byl pak všude). Mě fascinovala krabička - tedy její vnitřní vložka, takové origami jsem dlouho neviděla.

A pak přišla na řadu pravidla... můj ty světe! Díky deskoherní průpravě jsem už zvyklá na ledacos. Systém hry jsme tedy pochopili ihned, v tom problém nebyl. Kámen úrazu se u nás objevil v momentě, kdy pětileťák měl vybírat nějakou z akcí. Mohl použít schopnost jedné z postav, zkusit najít v balíčcích chybějící součástku nebo vyčkávat a shromažďovat tak potřebné karty. Nebyl schopen držet nějakou taktiku. Takže první hru pořád jen prozkoumával jednotlivé hromádky, klidně i třikrát za sebou tu stejnou, já mu do toho nemluvila... 

První hra nám trvala skoro dvě hodiny (a ty tři kávy). Dost mě to otrávilo, čekala jsem svižnější průběh. Nicméně v jedné deskoherní skupince na Fb mě podpořili a já medvědovi Wrr! dala večer druhou šanci. Prej to bude lepší.

Tak jo, druhá hra nám zabrala tři čvrtě hodiny. Já očima jak sůva z nudlí musela neustále lustrovat pravidla, protože jsme nebyli schopní si zapamatovat, jak se která postava jmenuje. Takže krásný přehledný soupis vlastností jednotlivých hlavních hrdinů na zadní straně pravidel nám byl k ničemu, protože u nich bylo vždy jméno postavy, jenže na kartičce chybělo. Tohle bylo asi jediné negativum u celkového zpracování hry, které jsem nemohla skousnout (mimochodem, ta jména si nepamatuju doteď, ani po asi dvaceti partiích - syn pozná aspoň želváka Edwarda, protože s ním může hledat piráty v hromádkách).

Naštěstí, fejsbůk měl pravdu a s každou další hrou se čas zkracoval a synkovo nadšení zvětšovalo. Po dvou týdnech dáváme partii za cca 30 minut a JEDNO (!) kafe. Není to sice favorit mezi našimi hrami (syn je spíš na logické a matematické deskovky), ale jako oddychovka před spaním parádní.

Osobně se mi líbí provázanost s knížkou, kterou ale večer nečteme na jeden zátah, na to je příběh moc dlouhý. A také nám v ní chybí ucelený konec - začalo to krabicí a poštovním holubem, který se v průběhu knihy někam ztratil a i když jsme jej čekali na konci knížky, už se neobjevil (jen na obrázku).

Takže když to shrnu: hra Medvěd Wrr! je originální hra, kterou si po pár partiích a osvojení pravidel s dětmi opravdu rádi zahrajete. Je vhodné dodržovat doporučený věk 7+ u nehráčů, ostřílené trpělivé děti by si to mohly užít už od těch pěti let. Knížka je milá a čtivá, plyšák ňuňací a fakt má natržené ucho (jako v knížce).

Tak vy si běžte hru objednat a já jdu hledat kartičku Kapitána Crabsona, která dnes vletěla pod gauč v zápalu boje se strašlivými piráty... 🙂

#test_wrr

#recenze #zkusenosti_wrr