U prvního porodu jsem vůbec ke stavu, že bych dokázala všechno pustit, nedospěla. Zpětně tenhle fakt hodnotím jako příčinu císařského řezu. (víc detailů posdílím v další části svého příběhu)

U druhého porodu si přesně vybavuju chvíli, kdy jsem si řekla:
⚜️ už nemůžu
⚜️ pouštím to
⚜️ odevzdávám se
⚜️ nepřemýšlím
⚜️ klidně umřu
⚜️ nic horšího se už stát nemůže

A tohle stačilo na otevření se z nějakých 4 cm (kdy se to několik hodin nehýbalo, stejně jako u prvního porodu) na 10 cm. Mohl přijít závěr porodu a Filípek se mohl narodit.

Šárka Vojáčková píše ve své knížce Deník jóga matky o pouštění v jiném kontextu (uspávání svého miminka), ale výsledek je stejný.

⚜️Úsilí a odhodlání nestačí, je potřeba i úplné odevzdání se něčemu, co nás přesahuje.⚜️