Strach?
Zdravím všechny členky MK. Chci se s vámi všemi podělit o mých pocitech. Jak se cítím a tak. Nemám nikoho komu bych to řekla nebo napsala. Mám sice na Fb kamarádku na psaní, protože bydlí hrozně daleko, ale nechápe mě, doufám že mě tu někdo pochopí a bude mi rozumět.
V lednu 2018 jsem přivedla na svět dceru Danielku narozena předčasně ve 32tt (40cm, 1600g). Měla jsem o ni hrozný strach, ale maličká to zvládla a je zdravoučká. Ještě než se narodila v hlavě jsem měla spoustu otázek. "Budu dobrá máma?"
"Dokážu přebalit miminko?"
"Zvládnu ty noci, kdy bude plakat?"
"Bude mě mít moje vlastní dítko rádo?"
A spoustu dalších otázek, jestli vůbec vše zvládnu. Možná ano. Možná ne.
Jenže v den porodu, když mi ji ukázali najednou všechny ty otázky zmizely. A já si řekla "Jsem máma!". Takový zvláštní pocit, hřejivý pocit u srdce, jako by všechen ten strach zmizel a objevila se MATEŘSKÁ LÁSKA..To byla láska na první pohled, vzbudil se ve mě mateřský pud. A už jsem věděla, že jsem silná matka co zvládne a dokáže pro své dítě cokoliv.
Danielka má své kouzlo😍
A i když je tak malinká,tak cítím tu lásku ke mě. Když se vzbudí a uvidí mě má krásný úsměv od ucha k uchu a rozzářené očička, natahuje ručičky abych si ji vzala na sebe. Nebo když spolu blbneme a Danielka položí hlavičku na moje rameno.
Jenže proč vlastně píšu tenhle článek??? Mám opět strach. Danielce je rok a měsíc a já jsem ve 20tt. V hlavě mám opět otázky.
" Bude druhý porod těžší a bolestivější?"
"Porodim zase předčasně?"
"Zvládnu to? Dvě malé děti?"
V hlavě mě běží spoustu, ale spoustu otázek. Bude to úplně stejné jako u Danielky? Až porodím vzbudí to ve mě ještě větší mateřský pud? A budu vědět co dělat?
Vůbec nevím, ale na druhou stránku možná ano. Půlka těhotenství zamnou a už se to pomalu blíží.
Ale ať je to těžké nebo ne, své děti budu milovat navždy..😍😍
Omlouvám se, že jsem to tu napsala, ale musela jsem to ze sebe dostat. Snad mě tu někdo chápe. 🙂
Doporučujeme
je normální, ze se bojis. Ale urcite to zvladnes. Uvidis sama.
Já se taky bojím. Co bude,až budu mít druhé dítě, jak to zvládnu, jak bude reagovat syn na sourozence, jak to ovlivní partnerský vztah, jak se to zvládne finančně...Mám milion otázek a milion strachů. Ale vím,že vždycky se to nějak zvládne, hlavně,abychom byli všichni zdraví. A ty to zvládneš taky, uvidíš. Věřím v to. 😘
Děkuji holky😍😍jste úžasný😊😊
Je to úplně normální takové pocity... 😉
Mám 3 a u každého se mi hlavou honily tyto otázky, neboj ze první byla dřív, neznamená ze druhé taky 😉
Na povzbuzení musím napsat to,že paradoxně s 2 dětma jsem toho stíhala více než s 1.Nevim jak,ale je to tak 😁Vůbec se neboj.O Danielku se krásně staráš a o to druhé to nebude jinak.Ja jsem měla obavy,jestli druhé budu tak bezmezně milovat jako první.Ano, láska se opravdu násobí a ne dělí.Obavy jsou úplně přirozené,ale ve své podstatě jsou úplně zbytečné.Ale chápu tě 🤗
@winkler33 asi te nepotesim, ale toho strachu se uz nikdy nezbavis. vzdy bude neco ceho se clovek bude bat a bude ho to stresovat. ja uz mam deti trochu vetsi a ten strach je tu porad jen zase z jinych veci. syn je v prvni tride, takze se resilo kam pujde, jestli kdyz ho dam do tridy pro nadane deti nebude to na nej moc. ale co kdyz ho tam nedam a on mi jednou vycte, ze jsme ho nepodporily. letos me tohle ceka zase s dcerou, je narozena v zari takze by mela jit do skoly az za rok, ale vsichni rikaji aby sla uz ted. a tak zase clovek jako rodic zije ve stresu a boji se aby se rozhodl spravne, aby udelal to co bude nejlepsi. ono celkove rodicovstvi je asi hodne o strachu jestli vse delame dobre a jak to pujde. ale clovek nakonec stejne vzdy udela to co si mysli ze je nejlepsi a ono to pak dopadne dobre. takze tenhle strach je naprosot prirozeny a myslim ze je i spravny, je totiz videt ze nam na tom zalezi a ze si uvedomujeme jak jsou nase rozhodnuti dulezita.
Začni psát komentář...
Ničeho se neboj ❤️ Budeš dobrá máma a zvládneš to! To, ze se bojis a máš strach z Tebe dela super mámu ❤️