Ten nejdokonalejší porod!

Protože se nám 8.5 2018 narodil náš krásný chlapeček Adámek s mírami 2,980g a 49cm, musím si to hned všechno napsat.

Dřív jsem z porodu měla panické hrůzy, šílený strach a možná i fobii, kupodivu jsem si říkala, že bych nejradši rodila císařem nebo měla dítě adoptované. Pak ale všechno změnilo těhotenství, hormony a příroda začali pracovat na maximum a já byla nejšťastnější na světe, těhotenství jsem si skvěle prožila a byl to nádherný čas a na porod jsem se šíleně těšila a byla zvědavá co to vlastně bude a jak bude tělo pracovat. Takže tady jde vidět, jak je porod o hlavě a myšlenkách, prostě na tom záleží nejvíc.

Adámek měl termín podle menstruace právě osmého, ale podle ultrazvuku 15.května. A tak jsme si užívali čas u našich, ale já už v neděli začínala něco tušit. Probudila jsem se nějak ve 3 v noci s takovými nepravidelnými bolestmi, které nesílili ale dost u nich tvrdlo bříško. Vlastně za dvě noci se skoro v tuhle dobu Adámek narodil, 3:40. Zkoušela jsem teplou vanu, ale nějak extra nepomohla. Vždycky při nástupu poslíčků jsem se trošku zakroutila a tak to trvalo vlastně každých pár minut s rozestupy. Takže jsme se pro jistotu sbalili, aby jsme byli blízko porodnice a hlavně doma. Rozhodli jsme se raději zajet do porodnice, sice jsme měli jít na monitor až desátého, ale já cítila, že něco už se chystá. Udělali monitor, který vyšel krásně s tím, že čípek je na 7 a otevřená na prst. Takže jsme jeli domů a probíhali další poslíčky, já se u nich občas dost kroutila a kvílela. A takhle to pokračovalo celý den a celou noc, vlastně jsem vůbec nespala. Další den to mělo úplně stejný průběh s tím, že jsem k večeru cítila, že už kontrakce zesílili a dost jsem u toho naříkala. Ještě odpoledne odešlo kousek hlenové zátky a po kontrole už úplně celá. Tak jsme se v 7 večer rozhodli raději do porodnice znova zajet. Takže jsem měla vlastně poslíčky víc jak 36 hodin v kuse a prostě vůbec nespala. Udělali monitor, Adámka museli pořádně budit, ale kontrakce už byly jednoznačné. Čípek spotřebovaný, tenká branka a otevřená na 1-2cm. Tak jsem si myslela, že mě pošlou domů a prý "už si Vás tu necháme", tak manžel úplně zajásal a já nemohla uvěřit, že už je to ono. Šli jsme na porodní box a měli jsme absolutně vynikající PA. Neskutečně sympatickou, empatickou a lidskou - byla už u mé prohlídky a hrozně se mi líbila a doufala, že mě bude rodit ona. S porodním plánem nebyl absolutně problém a vše se bralo jako samozřejmost. Na porodním boxe jsme si zapli hokej a já občas vnímala, občas kňourala. Kontrakce se měnili v méně bolestivé jak samotní poslíčky. V televizi probíhali další pořady a já prožívala pořád to samé, kontrakci a tvrdnutí a chvilku klidu. Občas mě to nutilo z hluboka dýchat. Někdy jsem si zašla do sprchy, ale jak jsem si vždycky myslela, že sprchu a teplo využiju, tak jsem spíš pořád chtěla otevřené okno a větrák. Nejlíp mi bylo na houpacím křesílku, pak jsem si zkusila lehnout na žíněňku a udělala jsem si takovou postel, výhoda toho, že mám 150cm a v pohodě jsem se na ní vlezla  PA se chodila dost často dívat, dělat monitor nebo jen kontrolovat srdíčko Adámka. Na začátku jsem dostala antibiotika proti streptokokovi, pak jsem vyzkoušela i čípky na bolest a nějakou kapačku na ulevení od bolesti. Ne že by bolesti byly silné, přirovnala bych je k menstruačním (mívala jsem to sakra silně, takže jsem měla nacvičeno), ale tady u těchto bylo báječný, že na pár minut přestanou. Ale spíš to bylo kvůli tomu, že jsem měla poslíčky dva dny a byla z toho už hotová. Pak mi PA nabídla klystýr a já jsem s radostí kývla, protože jsem na WC nebyla vážně dlouho, zkrátka teplá voda do zadku a pak smršť na záchodě, ale při porodu aspoň hezká jistota  Pěkně jsem se otvírala, asi po hodině na porodním boxe jsem byla na 3cm, pak si pamatuju že už nějak na 6 a pak na osm. Někdy než jsem byla otevřená na 8cm mi PA píchla vodu, což nebylo vůbec bolestivé, příjemně to luplo a to teplo jak voda vytekla bylo super  Byla čirá, takže jsem měla radost. Po chvíli jsem začala cítit velký tlak a nutkání tlačit, snažila jsem se to vydržet co nejdýl, ale PA říkala, ať si klidně zatlačím. Takže jsem začla "trénovat" v různých polohách. Na žíněnce, o křeslo, PA chtěla ať zkusím na boku, ale to se mi hrozně nelíbilo. Nejvíc mi vyhovovalo mít pořádně podložené záda, nohy od sebe a pořádně zapřené, tak jsem i nakonec porodila. Adámkovi se ven moc nechtělo, protože jsem dost dlouho nečůrala a tak přišlo na řadu vycévkování močáku. Taky absolutně nebolestivý zákrok a jak mě PA chválila, kolik toho čůrám a kolik toho v sobě mám, dokonce i manžel Pak jsem tlačila zase, PA strašně povzbuzovala jak to dělám dobře a že tlačím krásně. Manžel držel mou hlavu a to bylo úžasný, to tlačení mě hrozně pomáhalo - na konci ty kontrakce byly prostě nejlepší. Ale Adámkovi se v bříšku prostě líbilo a i když byl hlavičkou napasovaný, strašně se chtěl vysouvat nahoru. Protože jsem tlačila "naprázdno" už docela dlouho a PA mě nechtěla vysilovat, přišlo na řadu troška oxytocinu a ten královsky zabral. Po pár zatlačení jsem cítila, jak to začíná báječně postupovat. Občas PA odešla a já tlačila sama, ale s ní to byla úplně jiná liga a šílená pomoc. Pak zavřela okno, šla si pro nějaké nástroje a už jsme věděli, že miminko za chvíli bude s náma. Zatlačila jsem a cítila jsem jak se začíná prořezávat hlavička a začala se šíleně těšit, takže to tlačení pak šlo strašně snadno. Hlavička byla venku asi na dvě zatlačení, pamatuji si, že PA řekla že vidí temínko a vlásky a manžel nakoukl a taky říkal, že už vidí temínko a pak to šlo suprově, na druhé zatlačení hlavička venku, třetí že už jdou ramínka a pak ani nevím jak rychle Adámek vystřelil. Pamatuji si, že PA měla docela strach, že miminko bude větší a budu potřebovat nástřih, pořád opakovala že jsem malinká a hubená - to zrovna  Ale nakonec se to zvládlo absolutně bez nástřihu, jen slabounké poranění což říkala, že absolutně nic není.  Adámka mi hned přiložili na hrudník a bylo to prostě neuvěřitelný. Přišla doktorka, dole to hezky umrtvila a udělala tři malé stehy, opět nebolestivé. Adámek byl tak krásně teploučký a hlaďoučký a nikdo nevěřil, že tohle je čerstvě narozené miminko, vypadal jak vykoupaný a naolejíčkovaný, prostě princátko. Nechal se dotepat pupečník, manžel přestřihl šňůru a pak krásně vyšla placenta, kterou jsme samozřejmě chtěli vidět. Oba nás překvapilo jak byla malá a prostě pěkná - živila naše dítě. Pak už následoval bonding, kdy jen Adámka vedle mě zvážili a změřili a pak hned kůže na kůži, pod červenou deku a přisátí. Prostě to nejvíc. Nad ránem, jen my tři. Hned jsme volali rodičům a babičkám, všichni na to čekali jako na smilování. Pamatuji si, že moje mamka měla ten den nedostupný telefon, jak jí pořád někdo volal zkrs porod  Poté mi PA chtěla pomoct do sprchy, ale já slezla úplně sama a ona prý "kam mi utíkáte, Vy jste snad nerodila" . Jen se mi šíleně klepaly nohy! Pak už jsme přešli na nadstandartní pokoj, kde spolu jsme nonstop všichni tři a je to boží. Adámek krásně saje, já druhý den po porodu kojím a ačkoli si pořád přijdu jak zfetovaná protože mi pořád euforií nejde spát a vybavuji si porod a že máme úžasnýho syna, je to to nejlepší. I tenhle příběh píšu v šíleném stavu, kdy nevím jestli sebou za chvilku nešvihnu, protože potřebuju vzduch ) Ale Adámek je tak neskutečně hodné a klidné miminko, že je to spása. Manžel je úžasný, krásně se stará. Všechna vyšetření jsou absolutně v pořádku a zítra jdeme domů kam se šíleně těšíme a pořád nemůžeme uvěřit, že už to máme za sebou a zítra naše ňuňátko povezeme v nosítku.

Tohle rozhodně doporučuju všem!!!

Rodila jsem v Brně v Bohunicích s úžasnou PA Pavlou Hudcovou.