Občas se zamýšlím nad našimi životy a pak o tom píšu na svůj web..
V poslední době na mě doléhá z mnoha stran, jak málo je v lidech sebelásky a jak se mnoho úžasných bytostí podceňuje...

Tak tohle je pro Vás všechny moje milé, jste ÚŽASNÉ ♥

ZRCADLO....
Stála jsem u velkého zrcadla a hleděla na sebe…

Přemýšlela jsem o všech těch letech, kdy jsem „potřebovala“ zhubnout.. Přemýšlela jsem o všech těch nádherných ženách, které jsem za svůj život poznala, a které byly a jsou přesvědčené o tom, že nejsou dokonalé…
Kdopak Vám tak ublížil moje milé???
Všechny jsme nádherné, pokud se tak vidíme a pokud v to věříme.. Ani princ na zlatém koni, ani porota soutěže MISS nás o tom nemůžou přesvědčit, pokud to necítíme ve svém srdci.. Koukala jsem na sebe.. Nejdřív s lehkou kritičností, jako vždycky a pak jsem se začala usmívat..                                                                                                                             
Začala jsem se soustředit a vidět věci na sobě úplně jinak a z jiných perspektiv..

Nejpatrnější jsou moje strie na břiše.. Táhnou se od pupíku po bříšku dolů… No a to je přeci skvělé! Přišly ke mně asi 14 dnů před tím, než se narodili naši chlapečci.. Vždycky mi budou připomínat tu dobu, kdy náš život dostal další dva „důvody“ k absolutnímu štěstí. Říkají mě i těm, kteří je někdy uvidí, že jsem maminka a co může být v životě krásnější?? Možná není na světě víc žen, které touží po miminku, než těch, které touží po dokonalé postavě, ale touha těch prvních je andělská a rozehřívající srdce.. Proto se prosím na všechno, co o Vás vypovídá, že jste máma, koukejte s láskou a važte si toho.. A Vy, které ještě na svůj poklad čekáte, tak nezoufejte! Všechno, co je podpořeno láskou a nadějí se splní.. A já Vám přeji co nejvíc strií, na které budete pyšné tak, jako jsem já na ty své…

Zvedla jsem hlavu a pohlédla jsem si v zrcadle do očí.. Vždycky to bylo pro mě měřítko toho, že žiji v souladu se svým morálním přesvědčením.. Když to jde pěkně zpříma, říkám si „Všechno je v pohodě Zůzo“ 😉
Ale kromě modrošedých očí mám i hluboké a našedlé kruhy pod očima.. Dlouho jsem je neměla ráda a v pubertě jsem se je snažila překrývat různými korektory a makeupy.. Marně 😉 ..Nejsou z nevyspání, nebo propařené noci.. Dneska už vím, že mám prostě pod očima slabší kůži a prosvítají mi žilky.. Ale víte,co je nejúžasnější? Jsou úplně stejné, jako měla moje babička.. Ona je taky neměla v lásce, ale já je dneska díky ní ráda mám.. A moc.. Babička už tu není, ale kdykoli se podívám do zrcadla, vzpomenu si na ní.. Na všechno, co mě naučila, co mi vyprávěla, na to, jaká to byla žena, jak ctila svého muže.. Na to, jak mě měla ráda, byť si nepamatuji, že bychom si to někdy řekly.. Věděly jsme to obě.. Ona i děda jsou důkaz toho, že když se Vám někdo usídlí v srdci, tak už nikdy nemůže od Vás odejít.. A tak jsem šťastná, že mám svoje kruhy, které lemují oči.. Které lemují cestu do duše..

Další „úžasností“ jsou moje stehna.. Vždycky jsem měla krásné a dlouhé nohy a měla jsem tu výhodu, že jsem se o ně nemusela moc starat, takže jakékoli cvičení je pro mě dodnes věc spíše jednorázová, nebo spíš nárazová 🙂 .. Avšak „Světe div se“, po třicítce se mi na nich začali objevovat různé žilky, cévky a jiné novotvary.. A na zadku, který si tak „trošíčku“ sesedl i nějaká ta celulitida.. Tak co s tím, že?? Cvičit asi nebudu, protože to ke mně prostě nejde, na kouzelné krémy a séra nevěřím, takže na mě nefungují.. Takže mi zbývá jediné, začít svá stehna milovat taková, jaká jsou.. A když na ně tak koukám, najednou mi to dochází.. Když jsem byla malá, vždycky jsem si říkala, jak to, že moje štíhlá maminka, má na stehnech ty divný žilky 🙂 a teď to vidím v jasných barvách.. Mám úplně stejný tvar nohou jako má moje mamka 😉 .. A najednou z toho mám velikou radost! Vždycky všichni říkali, že jsem celý taťka a najednou mám tak parádní znak, který ukazuje jasnou příslušnost k mojí ženské, rodové linii.. Jsem hrdá na to, že mám stejná stehna, jako si pamatuji u své maminky z dětství.. A jsem moc ráda, že vím, že to bude fajn i za „pár“ let 😉 ..

Ještě zmíním svá křivá záda.. Ano, to není věc „rodová“, ani mě nenaplňuje takový štěstím, jako strie, které mám po chlapečcích.. Ale jsou součástí mně a naučily mě pokoře.. Dodneška mám v paměti trauma z dětství, kdy jsem při rozhovoru mamky s jedním známým měla ukázat svoje křivá záda.. Často jsem v životě přemýšlela, jak svoji nemoc schovat.. Ale naučila jsem se na ní nemyslet a tím na ní neupozorňovat.. A tak jsem dlouho žila stejně, jako by nemoc neexistovala.. V průběhu let ale, o sobě začala páteř dávat vědět a já se učím žít s nevyzpytatelnými bolestmi, které si přicházejí, kdy chtějí.. Učím se je ale zároveň ovládat a dopřávat svému tělu relaxaci a odpočinek, aby mi sloužilo co nejdéle a nejlépe.. Došlo mi, že není samozřejmé, že ráno vstaneme z postele, ani to, že zvedneme ze země dítě.. A tak jsem velmi vděčná za to, že tohle dokážu a za to, že jsem si to všechno mohla uvědomit v době, kdy se ještě můžu začít šetřit.. Díky mým zádům jsem si uvědomila, že bolest nám má otevřít oči, že nám říká „zastav a odpočiň si!“.. Je důležité nespěchat.. Nechat vydechnout mysl i tělo.. Občas zastavit úplně a vnímat jen svůj dech.. Nemoc mě naučila jednat s mým tělem i duší, jako s dárkem, ze kterého mám radost…

Takže tolik k tomu, co jsem viděla v zrcadle…
(Jasně, že jsou tam vidět i prima věci, ale o tom zase někdy příště 😉 ..)

A teď se na sebe jděte podívat Vy!!
Koukejte pozorně, jste nádherné.. Nesete v sobě lásku, nesete v sobě svoje předky i Vaše potomky.. Všechno co máte v srdci a v duši, je vidět i ve Vašem zrcadle..
Dívejte se na sebe srdcem a nepochybujte o sobě..

Hezký den moje milé ♥

(Po dlouhé době jsem plakala smíchy 😀 )

Vážení,
vyhlašujeme bojkot zimy! Po krátkém zamyšlení nad efektivní realizací navrhujeme následující:

- ti z vás, kteří mají "ptačí" příjmení, popř. jména (např. Špačková, Stehlík, Vrabec,Holub, Jiříček a Jiřička...) vylezou na nejbližší strom a začnou šveholit, švitořit a štěbetat, a jelikož simulujeme jaro, tak se samozřejmě za účelem rozmnožování u toho musí tvářit vilně, dámy poodhalí výstřihy, pánové načechrají chocholy, je povoleno stavět hnízda... (přirozeně: Vrána, Vránová, Havránek, Havranová, Vraný a podobná havěť zavřou zobáky a odtáhnou na sever, třeba lyžovat, to je mi jedno);
...
- kolegové Suchý, Suchánek, Sušák, Vysušil a jim podobní poberou lopaty, smetáky, vysavače, hadry a fény a začnou odstraňovat sníh a vlhkost, pomůže jim např. Teplý, Teplá;

- ti z vás, kteří disponují příjmením typu - Louka, Fiala, Zelený, či jmény typu Květa, Jiřina, a ojedinělí jedinci jak Petr Klíč apod. se výrazně oblečou a nalíčí a na místech již ošetřených pány Suchým a spol. zahrabou své bosé nohy po kotníky do země, vztyčí paže směrem k nebi a budou se nadále tvářit blaženě, hulení se povoluje...;

- Ježek, Kuře, Zajíc, Králík - vylézt z brlohů, odblešit a rozmnožovat (Ježek teda radši ne); - ostatní, s nepoužitelnými jmény jako Nykodýmová, Joura, Šilhavá,..., se lehce oblečou a za tance Volání jara, začnou zpívat píseň s jarní nebo letní tématikou (Léto - I.Bartošová, Léto je léto (sun of Jamaica)- Helena Vondráčková, atp.), choreografie je individuální, zakázány jsou pohyby připomínající sníh, sněžení, vánoční stromek, lyžování, let na lyžích, Ježíška, soba a podobné symboly zimy, počet opakování nejméně 5x denně;

- pány a dámy Mrázek, Mrázková, Studený, Studená, Zima, Zíma, Zímová a jim podobné je bohužel nutné obětovat.