Akademie rodičovských radostí : Jak pečovat o vztah s partnerem či manželem

Víte, co se vašemu muži v posledních dnech či týdnech zdálo? Co vašeho partnera docela nedávno v novinách či televizi rozlítilo, nebo co se mu v práci povedlo? Znalost těchto zdánlivě drobných informací může vypovídat o tom, nakolik ve vztahu funguje sdílení, jeden ze základních pilířů manželského či partnerského vztahu. Vztahu, který by měl být základním kamenem rodiny, a o který je, jako o všechny vztahy, na kterých nám záleží, třeba neustále pečovat. V období, kdy řada z nás pečuje zároveň o několik malých dětí, je tato péče o manželský či partnerský vztah o to náročnější a zároveň důležitější.

"Jak o Váš vztah s partnerem pečujete vy?", zeptala jsem se uživatelek Modrého koníka. "Správně napsáno - jak pečujete. To je právě ta věc, která je opomíjená a spousta lidí to bere jako samozřejmost. Pro mě je nejdůležitější KOMUNIKACE. Od té se odvíjí všechno ostatní“, napsala uživatelka @caboonek a dodává: „Ale důležité je umět se podpořit, ustoupit a udělat kompromis, někdy uznat svou chybu. Pak to funguje."  „V našem vztahu je důležitá komunikace. Když vázne, hned přijít na to, kde je potíž“, souhlasí uživatelka @veronika861 a pokračuje: „Ovšem spokojenej chlap je chlap napapanej a večer rozmazlovanej. U nás platí dobré jidlo, pokec a nejaký dobrý film." 

Některé muže lze rozmazlovat jídlem a poklidným večerním programem u televize, některého muže potěší nejvíce zábava z dob, kdy ještě televize nebyly. To potvrzuje uživatelka @jade85: "Sex, jídlo a pohoda 🙂  Ad 1 - být fit, pečovat o sebe a tím udržovat jiskru a oboustranný zájem a radost ze sexu, Ad 2 - aspoň občas uvařit něco fantastického, Ad3 - nebuzerovat, chválit, podporovat, hledat kompromisy. "

Klubko partneské spokojenosti můžeme začít rozmotávat přímo od muže a k potvrzení dostaneme podobný výsledek. „Chlapi jsou vesměs jako děti... rádi si hrají, potřebují pohladit, dobře se najíst, dostatek pozornosti... a když najdete toho pravého, tak je to všechno o dost jednodušší..." píše vtipně uživatelka @nevesta2708.

Když pročítám různé odpovědi diskutujících manželek a partnerek, vychází mi z toho dvě zásadní zákonitosti, které by měly být dodrženy, aby bylo z naší strany o vztah postaráno. Pro komunikaci a sdílení společné vášně je potřeba najít ve vztahu nerušený prostor a čas jen pro partnera a pro hýčkání a rozmazlování je třeba vědět, čím bude partner nejvíc potěšen. Kde najít při péči o děti a domácnost čas a prostor pro nerušenou manželskou komunikaci a sdílení, to je úplné „království za koně“.

Čas povídat si

„Poznal jsem rodiny, kde se vztahy změnily, nebo kde byly dokonce zachráněny, když byl do praxe uveden třeba jen jeden z bodů této knihy.“  Tak mluví autor knihy Deset tipů pro rodinu, Rob Parsons, o jednom z plodů svého více jak dvacetiltého působení. „Přes dvacet let jezdím po světě a naslouchám lidem, kteří mi vyprávějí o svých rodinách. A říkají mi, co dalo jejich rodinám sílu – a někdy co je zničilo. ... V téhle knížce najdete věci, které mohou dát vaší rodině větší sílu a možná ji i zachránit před rozpadem.“

První kapitola knihy nese název „Udělejte si čas na rodinu“ a druhá „Čas povídat si“. Jak je vidět, čas, kterého nemá nikdo dost, je lékem, který zachraňuje. Jeho špatná investice pak může být příčinou hotových katastrof.

Není však třeba hned malovat čerty na zeď. Stačí si jen zkušenosti druhých vzít k srdci pro vlastní poučení.

Znovu objevit komunikaci

Sám autor v knize popisuje, jak většinu svého života strávil v komunikaci s druhými, ale jak na začátku svého rodinného života měl málo času na komunikaci se svými nejbližšími. Začal si uvědomovat, že jejich láska začíná umírat na „nedostatek komunikace“.

„Protijed na „plíživé vzdalování“, to, co vám znovu pomůže objevit komunikaci, zpravidla nenajdete na drahých dovolených, nebo v tom, čemu někdo říká „kvalitní čas“. Spočívá v tom, že spolu budete prožívat hodně „obyčejného času“, že budete společně dělat běžné věci – hlavně si povídat.“ Což platí nejen pro upevňování vztahu s dětmi, ale právě i mezi partnery.

„Zrovna teď myslím na jeden pár“, přidal Peter Robins konkrétní příklad jedné rodiny. „Měli tři děti, byli hodně zaměstnaní a postupně se odcizili. Vypadalo to, že jejich manželství končí. Pak se rozhodli dát svému vztahu ještě jednu, poslední šanci, a zkusit něco nového. Dohodli se, že každé úterý stráví večer sami dva. Někdy šli do kina, někdy jen tak na procházku a jednou za čas na večeři. Jistě, oni si mohli dovolit placené hlídání dětí, ale žádní boháči to nebyli. Prostě si stanovili jako prioritu, že si na sebe udělají čas a zařadili to do svých plánů.

Tyhle společné úterní večery dodržovali přes dvanáct let, dokud jejich děti neodešly z domu. Zachránil ten jeden večer týdně jejich manželství? Kdo ví. Ale já vím, jak velkou důležitost to pro ně získalo. Volat jim v úterý večer nemělo smysl – mobily měly vypnuté. Pokusy nalákat je v tu dobu na něco jiného byly odsouzeny k nezdaru. Nebyl to žádný přepych, nebylo to nic drahého, ale oběma jim to dalo jednu vzácnost – čas.“

Některé manželské příručky radí jeden večer v měsíci, někdo doporučuje jeden večer týdně. Frekvence možná nebude tak důležitá jako spíš způsob, jakým tento prostor jen na „čas pro partnera“ zahrneme do našich plánů. Zda-li to necháme jako alternativu „pokud se nepřihodí něco akutnějšího“, nebo zda se na společný večer či odpoledne připravíme dopředu, zaneseme do diářů a nadřadíme jakékoliv jiné aktivitě.

Nejen kdy, ale také co

Prostor a čas pro pravidelnou a nerušenou možnost komunikace a sdílení je jedna věc. Jak ale tento prostor efektivně vyplnit? A jak dávat svou péči a náklonnost najevo i mimo tento „chráněný prostor“, v běhu všedních dní a ještě k tomu tak, aby tomu ten druhý rozumněl a vztahu to bylo opravdu ku prospěchu?

"Miloval mě způsobem, o který jsem tolik stála..."

Říká se tomu „plná citová nádrž“. S tímto pojmem přišel Dr.Ross Campbell, psychiatr specializovaný na léčbu dětí a dospívajících, autor jednoho z nejúspěšnějších titulů zabývajících se výchovou dětí, knihou Potřebuji Tvoji lásku: „Uvnitř každého dítěte je skryta citová nádrž, která je tam proto, aby mohla být naplněná láskou. Když dítě cítí, že je milováno, bude se vyvíjet normálně, ale když jeho citová nádrž zůstane prázdná, chování dítěte bude z normálu nějakým způsobem vybočovat.“

Spolupracovník Dr.Campbella, Garry Chapman, poradce v oblasti manželských vztahů, tuto myšleku aplikoval v knize Pět jazyků lásky i na další fáze života: „Potřeba cítit lásku ovšem není pouze dětský fenomén. Provází nás v dopělosti i v manželství. Případná zamilovanost nás téměř vždy dočasně uspokojí, ale to je nevyhnutelně pomíjející stav. Poté, co sestoupíme z výšin zamilovanosti, začne nám tato emocionální láska chybět.“

A pak, často již několik měsíců či let po svatbě, v obklopení několika potomků a s pocitem, že se všechna láska nějak vytratila, máme podle autora několik možností: „Jsme odsouzeni k životu plnému zoufalství s naším partnerem. Scénář druhý: rychle tuto loď opustit a začít někde jinde. … Existuje ještě třetí a lepší alternativa: Můžeme začít zamilovanost považovat za to, čím opravdu je – totiž dočasné emocionální vzplanutí – a potom se s partnerem pustit do budování skutečné lásky. Skutečná láska je také emocionální záležitost, není to však posedlost. Taková láska spojuje rozum s citem. Zahrnuje také vůli, vyžaduje disciplinovanost, a je si vědoma nutnosti dalšího rozvoje osobnosti. … Taková láska vyžaduje mnoho úsilí a ukázněnosti. Je to volba vedoucí k vynaložení spousty energie a disciplíny... .“

Co z tohoto snažení budeme mít?

„Skutečná láska nespočívá v tom, že budete mít všechno, co chcete, ale že budete dělat dobré věci pro toho, koho milujete. Ve skutečnosti to ale zároveň funguje tak, že když jsme sami kladně přijímáni, máme mnohem větší motivaci toto jednání opětovat a vycházet partnerovi také vstříc.“

Jednoduše řečeno: “Když je naše citová nádrž téměř prázdná, necítíme k partnerovi lásku, ale zakoušíme spíše prázdnotu a bolest.“ A právě z této prázdnoty a bolesti nejčastěji vyvěrá chlad, úsečné poznámky a roste podhoubí budoucích velkých krizí.

A naopak. Člověk s plnou citovou nádrží, který se cítí být milován a přijímán, přetéká láskou a touží ji rozdávat a projevovat ji svým nejbližším.

Pět jazyků lásky

Plnit citové nádrže svým partnerům není nijak složité, pokud víme, jakému jazyku lásky nejlépe rozumí. Jak se primární jazyk lásky našeho partnera nejlépe pozná?

Zeptejte se ho. Nechejte si od něj při šálku kávy v rámci odpoledního odpočinku nadiktovat pět konkrétních věcí, které ho od vás nejvíce potěší a hledejte jejich společný jmenovatel. Udělá mu největší radost teplá večeře, pořádek v bytě, hotové domácí úkoly dětí a vyžehlené košile v úhledných komíncích? Pak bude jeho jazykem lásky zřejmě „skutky služby“.

Nebo se zamyslete nad tím, čím se vám on sám snaží nejčastěji udělat radost. Nosí vám pravidelně květiny, nechává pozorné vzkazy, překvapuje vás sladkou maličkostí zanechanou v kabelce či pod polštářem, a je tu fyzicky pro vás ve všech zásadních okamžicích? Pak bude jeho jazykem lásky „přijímání darů“.

A nebo naopak, co vám poslední dobou nejvíce v různých obměnách vyčítá? Že pořád jen vyvařujete a uklízíte a vůbec si s ním nepovídáte a neoceníte, co všechno pro vás a pro rodinu dělá, jako byste si ani nevšimla, jak se snaží? Že jste o něj pochvalným slůvkem už celou věčnost nezavadila a že vůbec neumíte ocenit, jak se mu to či ono povedlo? Pak jistě nejlépe rozumí „slovům ujištění“. 

Jazyk lásky, kterému nejlépe rozumíme, je věštinou ten, kterým mluvíme na ostatní, a jehož plody – ať už v prosbách nebo výčitkách – po nejbližších požadujeme. Jazyku „pozornosti“ možná lépe rozumí ženy. Je to žena, která často touží po tom, aby jí muži věnoval plnou, maximálně soustředěnou pozornost v rozhovoru z očí do očí, při kterém plně naslouchá tomu, co mu říká. A nebo s mužem touží dělat společně věci, které má ráda a podnikat aktivity, které by s ní dělal plnou pozorností a „celým srdcem“.

Poslední jazyk lásky, „fyzický kontakt“, by se mohl zdát jako doménou mužů, už proto, že do této kolonky nejlépe, ne však výlučně, zapadá pohlaví styk. Co se ovšem sexu týká, u mužů to bývá především fyziologická potřeba. Proto se ten, který nejlépe rozumí tomuto jazyku, pozná především podle toho, že krom sexu, jeho citové nádrže stejně tak dobře naplňují polibky, obětí, spojené ruce při procházce, masáž zad nebo letmé doteky drahé polovičky při všedních společných činnostech a těmto nejrůznějším druhům fyzického kontaktu se v jeho případě nevyrovná žádný dar ani slovo uznání.

Pokud vás teorie jazyků lásky zaujala, ale nejste si jisté, jakému primárnímu jazyku váš partner nejlépe rozumí, doporučuji knihu Pět jazyků lásky Garyho Chapmana prečíst. Nezabere to více jak jedno deštivé odpoledne, které mohou děti strávit u pohádky. Krom řady zajímavých příběhů ze života manželských párů najdete v knize i rozbor jednotlivých jazyků, které mohou mít své dialekty, jež pomůžou lépe pochopit, jakým způsoby lze v jednotlivých jazycích hovořit.

Jazyk slov ujištění v sobě může zahrnovat slova povzbuzení, laskavá slova i slova pokory. Pozornost pak v sobě zahrnuje emocionální blízkost, naslouchání i možnost společných aktivit. Jazyk fyzických doteků pak může být obohacován nejen tím, kde na těle a jakým způsobem se partnera dotýkáme, ale také při jakých nejrůznějších příležitostech. Kniha je plná praktických příkladů, které jsou inspirací pro snadnější zapojení této „mluvy lásky“ do všedního života.

Velkým bonusem pro každého rodiče je pak kapitola, která nastiňuje, zda lze tento koncept lásky uplatnit i na děti a v jednoduché formě odpovídá, že samozřemě velmi dobře ano. Děti si nejlépe a nejotevřeněji umí říci o to, po čem nejvíce touží a co jejich „cisterničky lásky“, jak tomu doma my říkáme, umí naplnit.

Manželská či partnerská láska může procházet žaludkem a sex někdy začíná v kuchyni, ale co se domácí pohody týká, leckdy se o ní rozhoduje už v předsíni a nemálokdy se nejlépe rozvíjí třeba v obývacím pokoji. Jen je nezbytné vědět, proč a jak na společné chvíle najít v každodenním přeplněném rodinném rozvrhu čas a čím lze nejvíce svou polovičku potěšit.

Jak píše Gary Chapman ve své knize:

„Láska je volba a každý z nás se pro ni může rozhodnout už dnes.“

fotografie: pixabay.com

#vztahy #laska #materstvi