21. čer 2017

4187

Dárek pro paní učitelku

Člověk by řekl, že když je 24. prosinec ještě ták daleko (asi půl roku a nějaké drobné), věty typu "Co by jim tak udělalo radost?" nebo "Já už nevím, co pořád kupovat", jsou otázky, které vyslovuje jen ten, kdo sedl na lep zelenému ufonovi z "největšího e-shopu s počítači a elektronikou". Jenže ani půl roku před nejoblíbenějšími rodinnými svátky, s výhledem na letní exotické dovolené či pohodové pobyty na chalupě, nejsou mnohé z nás ušetřeny těmto těžkým otázkám, i když na mimozemšťany a letního Ježíška nevěříme.

To, že ale existují svatí, nebo alespoň mnozí se svatou trpělivostí, to víme zcela jistě.

Svěřujeme jim náš největší poklad a často také naše obavy, podezření a prosby. Ony (nebo oni) pečují o naše děti a během týdne s nimi tráví někdy více času než my. Někdy s nimi nesouhlasíme, ale častěji je obdivujeme. "Takové nervy bych na ně neměla, mně stačí ty dvě moje", říkáme si někdy v duchu (nebo kamarádce nahlas). "A ony jich mají ve třídě patnáct!" (Nebo také dvacet osm.)

Dostávají za svou práci sice plat, a jak jednou nějaký vtipálek řekl: "Od té doby co byly vynalezeny peníze, se za práci neděkuje." Ale my, vděčné za to, že si od našich školkových či dětí školou povinných můžeme na pár hodin odskočit, ať už na hřiště s nejmladším potomkem nebo do práce za výdělkem, jim přeci jen ke konci školního roku poděkovat chceme. Leckdy je obdivuhodné, co všechno se pod jejich vedením za celý školní rok všechno zvládnou ve škole či školce naučit. A tak hledáme, googlíme, radíme se, jaký dárek by paní učitelce nebo panu učiteli udělal na konci školního roku největší radost.

Jsou uživatelky, které se tendenci obdarovávat vyučující více než jen obligátní květinou podivují: "Za mých mladých let se nosila vždy na konci roku pěkná kytka a nic víc. Nějak nechápu ten trend, co teď již delší dobu pozoruju, že se dávají dárky i kolikrát v podobě šperku atd."

Pamatuji si to nějak podobně. Bydleli jsme na malém městě v domku se zahradou. Maminka vždy poslední školní den vyběhla ráno před dům a ze záhonku uřízla několik růží, které svázala barevnou stužkou a měla vystaráno. Už tenkrát za nás ušetřila nemalé peníze. Jako matka tří dětí už naprosto chápu! Jak si ale i dnes, po letech a ve velkoměstě, všímám, růže ze záhonků mají koncem června vždy již to nejlepší za sebou. To mívaly i tenkrát. Na maminku jsem se vždycky za to zlobila a záviděla dětem, které měly tu čest stát den předem frontu se svými rodiči v jediném vesnickém květinářství, kde pan Procházka sekal do celofánu jeden čerstvý karafiátek za druhým.

Od dob našich školkových a školních let se změnilo ledacos. Možná i pohled maminek na to, jak alespoň "symbolicky" projevit učitelkám ve školkách a školách svůj vděk. Pokud je paní učitelka sdílná, otevřená a během roku je s ní rodič mnohokrát v přátelském kontaktu, je výběr dárku nebo jeho společné tvoření s dětmi spíše radostí než nějakou "povinností" a celá rodina si to umí užít.

Tvoří celá rodina

Mnohé maminky do výběru či tvorby zapojují i své děti, jako třeba uživatelka @monika2662: "Já se vždy domlouvala se synem, co by se mu líbilo dát paní učitelce. Řekl mi pár tipů, něco jsme vybrali a měl z toho radost, že se na dárečku podílel a nemohl se dočkat, co na to paní učitelka řekne až jí to bude dávat. Samozřejmě to bylo něco jako čokoláda, kaktus, "bomboška", jednou něco vyrobil... Je mi jasné, že ty výrobky si asi doma neskladují, ale ten pocit, že je syn šťastný, že se mohl na dárečku podílet... k nezaplacení!" Zvláště pokud je vyučujících více, lze spojit jakýkoliv "praktický", i koupený dárek s vlastní tvorbou dítěte, které může ozdobit obálku nebo jmenovku, či přikreslit přání s poděkováním.

Do mnoha koníkovských diskuzí na téma "poraďte dárek na konec školního roku" se zapojují samotné obdarovávané paní učitelky, jejichž tipy mohou být zárukou nevětšího úspěchu.

Když potěší vše

"Já jako učitelka mám radost z každé drobnosti, ať už je to kytička nebo malá keramická blbůstka, vážím si opravdu toho, že jsem někomu stála za to, aby moji práci odměnil pozorností navíc. Opravdu pro mě není důležité, co dostanu, ale to, že si na mě někdo vzpomněl. A nějakou dobrotou se nezkazí nikdy nic", píše uživatelka @apacheee.

Co potěší paní uklízečku

"Kytička určitě potěší. Loni jsem dostala napůl kytičky a čokolády. Kytičky jsem si všechny nechala, ale čokolády jsem některé poslala dál. Byla to zásoba snad tak na deset let..." svěřila se uživatelka @cervenejablko.

Maminka dvou dětí, uživatelka @maia74, přidala svůj postřeh ze školy: "Nikdy jsme to neřešili jinak než kytkou. Jen když končili základku, složily se děti učitelce na dárek... Jeden rok jsem dělala ve škole jako vedlejšák úklid a vím, že většina učitelek si domů nenesli ani kytky, nechali je ve škole, ať si je klidně vezmou uklízečky, školnice atd. "

Podobný názor má i moje někdejší spolužačka, současná paní učitelkaz prvního stupně:

"Mně pořád děti nosí kytky a já je fakt nemusím, takže je stejně rozdám všem, i uklízečkám, a je to potěší, na ně si nikdo nevzpomene... ".

Ženu ani květinou...

Osobně si myslím, že kytička paní uklizečce či kuchařce od paní učitelky vlastně vůbec není špatný nápad. Každopádně ne každá paní učitelka obdarovaná květinami je posílá "dál".

"Jsem učitelka, a nikdy jsem kytky, co jsem dostala, nikomu nedávala, naopak, měla jsem z toho vždy velikou radost a těšila jsem se z nich i doma. Takže nějaká pěkná kytička určitě moc potěší", říká uživatelka @78marcela.

"Klasika je klasika, květiny miluji a vždy potěší", přidává se paní učitelka@nelam.

"Kytička není vůbec nudná, to je moc milé a dojemné, když tu kytičku jdou předávat ti maloši a snaží se ji schovat za zády. To jsou hezké chvilky." dodává uživatelka @zuzaida.

Manžel paní učitelky kávu a čokoládu také rád

I paní učitelku @l_baruska květiny potěší a přidává další tipy: "Také jsem učitelka, většinou dostávám květiny, rozhodně je nikomu nedávám, mám je pěkně doma, vyzdobím s nimi celý dům. Jednou jsme dostala osušku, tak tu používáme a pak nějaké hrnečky, něco mám ve škole na tužky a pastelky, něco pak doma na pití, svíčky se vypálí v zimě a drobné sošky apod. mám sice schované v krabici, ale nevystavuji si je. Pro mě je opravdu nejlepší pozorností květina. Manžel preferuje čokoládu, je na sladké a během týdne není doma nic."

Paní účitelka, uživatelka @baca píše: "Uvítám květiny, čokoládu a jiné sladkosti. Čaje, kafe nepiju, ale manžel jo. Rozhodně ne keramiku a jiné pracholepky."

Hezky pohled na tuto problematiku shrnula uživatelka @pavly z pohledu maminky i paní učitelky:

Jako rodič - řídím se pravidlem, že ráda ocením (potěším) kohokoliv, kdo se dobře stará o mé děti, když já nejsem poblíž. Proto mi přijde samozřejmé dávat kytičku (tu koneckonců dávám za pomoc, radu, pro potěšení i jindy lidem ze svého okolí).
Snažím se také, když je příležitost a důvod práci učitelek, vychovatelek,... pochválit. Ne jen na konci školního roku.

Potom také je pravda, že do školy a hudebky dávám dáreček. Většinou se mi daří vymyslet něco, na čem se malá podílí, nebo koupím nějakou dekoraci - co se dá dát na stůl, domů nebo jako dárek poslat dál. Ano, i s touto možností počítám, i to beru pozitivně - pomůžu vyřešit nějaký její dárek.

Jako učitelka oceňuju, když mi děti nic nenosí 🙂 a potěší mě jen ta kytička. Hodně milé pak spíš je, když rodiče jdou pro děti a zastaví se i u mě a poděkují nebo řeknou, že si toho, co dělám váží.

Čaje, kafe nepiju, čokolády teda miluju (což děti i většinou zjistí), kosmetiku mám také svojí. Keramiku neschovávám, nechala jsem si pár kousků z prvních let. Leží to v krabici, nevystavuju si doma nic (nemám vůbec nic vystaveného doma ráda).
Jediné, na co opravdu vzpomínám a co jsem si poctivě uložila, jsou dopisy od rodičů s poděkováním. Většinu jsem dostala, když jsem nějakou třídu opouštěla.
A protože je kytiček hodně, tak já občas děti pak posílám, aby dali kuchařkám, vychovatelkám (pokud na ně sami nemyslí). Pokud ale nechtějí, donesu to pak sama, když děti odejdou. I ostatní podle mě pro děti dělají víc, než "musí". A to, že po nich ochotně třeba vytřou, když něco rozlijí a neječí po nich, netváří se naštvaně - to beru jako velké plus."

Myslela bych si, že po několika letech ve školství jsou již paní učitelky k roztomilosti neumělých dětských výrobků (a vzhledem k jejich množství, které již doma musí mít) imunní nebo lehce v opozici, ale ne vždy je tomu tak, jak potvrzuje uživatelka @lusynkova: "Já jsem učitelka v MŠ pátým rokem a každý rok dostávám opravdu hromadu dárků a kytiček. Jde o různé bonboniéry, hrníčky, upomínkové předměty. Mám radost z každého dárku. Možná to někomu přijde hloupé, ale je mi trochu líto, když někdo nedonese nic (ani kytku natrhanou venku). Myslím si totiž, že s kolegyní děláme pro děti a jejich rodiče i spoustu věcí navíc na úkor našeho soukromého času (např. spaní ve školce o víkendu, víkendové výlety aj.). Největší radost mívám z jedlých dárků (spíše suché plody) a výrobků od dětí. A samozřejmě z kytek."

Fixy, ovoce, šampon: tipy od samotných učitelek

"Jako učitelka bych ocenila výtvarné potřeby (barevné fixy s úzkým hrotem, dekorativní raznici, pastelky,...nebo něco na parádu-lak na nehty, krém na ruce,...). "

"Já svým žákům vždy říkala, že místo kytky chci sáček třešní🙂 Mňam!"

"Jsem učitelka a hodně mile mě překvapil košíček s ovocem. Byl jednoduše ale krásně ozdobený a v něm ty šťavnaté nektarinky, mňam."

"Já su mlsná, takže je to jasné. Cokoli sladkého-kytičku sladkou či cokoliv! Rozhodně nesnáším takové ty dárky jako hrnky, svíčky, a jiné serepetičky na prach. To prostě vyhazuju, nevím, co s tím. To je totiž dost těžké, protože zrovna já su na ty praktické dárky, jako třeba propiska -může být s nápisem "pro učitelku" ale i obyčejná mě potěší, tu potřebuji POŘÁD!! A rozhodně jich za rok pár vypíšu! Také toaletní věci, ty jsou potřebné pořád. Ať už je to pěna do koupele či mýdlo. Já mám např. strašnou spotřebu šamponů. To chce také třeba vědět, co učitelku potěší, v dnešní době je i spousta poukazů a kdyby se třída dohodla a dal každý desetikorunu - tak má z toho paní učitelka poukaz do kina, drogerie či cukrárny. Mně by se moc líbil poukaz do knihkupectví, to bych vážně ocenila, knihy jsou drahé a i ta dvoustovka na knížku je dobrá a já bych si toho opravdu vážila - velmi ráda čtu. "

"Mně udělají děti největší radost, když nepřinesou nic. Pak si s tím nemusím lámat hlavu. Ale když dárek, tak něco užitečného, co snadno spotřebuji (typ - červená propiska, sešítek, krém na ruce). Nevím, jestli to tak můžu říct, ale mezi nebezpečné dárky, které zaplní prostor, řadím vázičky, sošky, keramické ozdoby. Pak mám skupinu neutrálních dárků, které se snadno spotřebují a mohu s nimi udělat radost jinde (květiny, bonboniéry, mýdla)."

Na ozdobu a na památku

Poslední dvě paní učitelky se dotkly dárkůz z oblasti "dekorační předměty a upomínkové výrobky", vůči kterým panují smíšené pocity nejen v řadách učitelek ale i mezi samotnými maminkami. V diskuzích se někdy objevují tipy především na vlastnoručně vyrobené drobnosti "na památku" od dětí, s dobrým úmyslemrodičů věnovat něco osobního. Jak již bylo zmíněno výše, některé paní učitelky mají radost z každého dárku. Někdy se z řad maminek ozývají zprostředkovaně i tyto (ne vždy neopodstatněné) názory:

"Jakožto lektor a svého času i učitel bych se vyvarovala podomácku dělaných věcí, fotek, hrnečků, svíček a vonných tyčinek. NIKDO nemá kapacitu to vše skladovat."

"Já bych jako dárek volila víno, kytku, kosmetiku....vlastní tvorba půjde brzy do koše... to se nedá skladovat. Navíc vaše děti mohla mít paní učitelka ráda moc, ale přicházejí nové a navíc, pokud mají vlastní děti, tak vlastní tvorby mají až až."

"Já si taky myslím, že hrnečky, svíčky apod. nejsou moc vhodné, spíše něco, co se spotřebuje - kvalitní sypaný čaj, káva, dobré víno, lepší bonboniera, ta kytice z oříšků nebo sušeného ovoce je třeba super. Přesně tak, výtvorů má paní účitelka za celý rok až až. A fotka dítěte na památku? No nevím, děti se za rok fotí minimálně 2x, vánoční foto a na konci roku, naše školka pořádá spoustu akcí, kde se fotí, vede se kronika, takže fotek na památku je dost. My jsme taky měli úžasné paní učitelky, syn je měl moc rád a ony jeho, ale zase jen proto si nemyslím, že si paní učitelka dá foto mého dítěte do rámečku v obýváku🙂"

Pánů učitelů je jako šafránu a proto rady "co potěší pana učitele" je možné získat spíše zprostředkovaně, třeba skrze jeho sdílnou ženu:

"Mám doma učitele a každý rok kveteme z darů, které nejsou k jídlu🙂 Sice ho vždy potěší třeba fotka toho dítka se vtipným vzkazem, dojme ho, když je tam napsáno díky za všechno, jste nejlepší 🙂 Ale doma nám to na lednici visí maximálně do konce prázdnin, pak už při nejlepší vůli nelze ta přáníčka a děkovné dopisy skladovat. Skvělé jsou dárky jako dobrý čaj, lahev vína, hezký hrneček, ČOKOLÁDA ... Klidně něco vyrobte, ale nevěřte tomu, že to bude mít trvalou hodnotu, to by takových dárků měly učitelky doma kufry. Nemusíte mít obavy, že na vaše dítko nezůstane památka, zůstane v srdíčku. Ale pokud chcete paní učitelku opravdu potěšit, kupte něco jedlého nebo pitelného, zajistíte jí hezkou chvíli v létě, až bude mlsat, nebo se o dárek dělit s přáteli. Obrázků a jiných děl vašeho potomka viděla desítky🙂
Pokud jí chcete dát najevo, že ona byla pro vás ta nej, co třeba poukaz ke kadeřnici, na masáž, pedikůru, atd., nebo na lístek do divadla, kam půjde, až se jí to bude hodit??? Ten samozřejmě musí být 2x. A netrapte se tím, že třeba alkohol není vhodný dar od dítěte, poděkovat jí chcete přece celá rodina."

Sypaný čaj, poukázky, "jedlé květiny": tipy od samotných maminek

"Upekla jsem jim bochníky kváskovejch chlebů. Sice jsem celou noc nespala, ale prej to byl ten nejlepší dárek, neb kytky a čokolády jim už lezou krkem - jak mi řekla kamarádka ředitelka."

"Já dávám balíček kosmetiky (krém na ruce, tuhé a tekuté mýdlo například) teď naposledy od Weledy."

"My jsme loni koupili propisku v krabičce s nápisem "bezvadná učitelka".

"Já kupuju sypaný čaj. Kytka je sice pěkná,ale jak jich dostane 20 už to není tak hezké, spíš se řeší problém kam s tím, umře to a je to. Čaj si může hezky večer vypít třeba u dobré knížky a je to. Loni jsem dávala kytku, ale v květináči. "

"Dáváme poukázku do knihkupectví, ať si paní učitelka vybere na léto něco dle sebe na čtení. Na obálku, ve které to bude, pani učitelku syn namaloval🙂 Loni jsem dávala kytku ze sušených plodů, takové ty oříšky, rozinky, moc pěkně udělané - originální kytka a udělala radost... "

V emocemi nabitých chvílích posledního dne školního roku potěší jistě každý dárek. Jedlé dárky se snědí a vypijí, nebo "pošlou dál". Stejně tak mnohé květiny ještě tentýž den potěší více lidí než jen prvního příjemce. S tím je třeba v případě obdarovávání učitelů zřejmě počítat, stejně jako s variantou, že ne vždy se i s nejlépe zamýšleným darem trefíme do vkusu, a nebo že i nejdokonalejší výrobky našich dětí mohou skončit dříve či později v krabici od bot nebo v tříděném odpadu. Ruku na srdce, to se jistě děje i v případech, kdy jsme my dárci či obdarovaní v mnohem užším kruhu - třeba v tom rodinném. Věřím, že pozdější osud dárku tu radost ve chvíli obdarování v nejmenším nezkazí.

Abychom skončili vesele, přidávám historku jedné paní učitelky, pro pobavení i výstrahu. Kdo někdy nepředal nějaký obdržený dar dál, nechť první hodí kamenem.

"Můj kamarád učitel dostal od deváťáků lahev vína. Jenže jich dostal víc - místo kytek, takže jednu z nich pak vzal a šel ji darovat knězi jako poděkování za křest či za cosi takového. No a kněz lahev vyndal z té taštičky a zespodu byl přilepený kondom... Takže prosím, nejdřív si dárek pořádně prohlédněte, než ho někomu darujete🙂 Jeho manželka se studem málem propadla do země, když kněz zkoumal, co to vespod je přilepené, než mu to došlo🙂"