3 knihy, které by se měly fasovat už v porodnici

Také jste si domů z porodnice přivezli sladký spící uzlíček, který se během několika dnů změnil v nesrozumitelnou, řevem zfialovělou hromádku neštěstí? Ten toužebně očekávaný človíček, kterému jste ochotni snést modré z nebe a splnit, co mu na očích vidíte, je nakrmený, přebalený, obklopený nejbližšími milujícími osobami, které by ho na rukách nosili (a leckdy celé hodiny nosí) a on řve a řve jak protržený a nic na něj nezabírá?

V takovou chvíli by nejeden rodič platil třeba zlatem za nějaký manuál, návod k použití, který by opravdu fungoval a zajistil miminku úsměv na tváři a rodičům pocit, že nejsou tak úplně neschopní. Bez takového návodu by se maminky neměly vůbec pouštět z porodnice! Mnoho rodičů po takových návodech marně touží, a oni přitom opravdu existují. Představujeme tři knihy, které by před narozením svého potomka každý rodič znát (ušetří totiž mnoho nervů, slz a pocitů viny).

1. Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek...To je nesplněný sen mnoha rodičů. Samozřejmě, že děti pláčou, jak jinak si mají říct o mléko, suchou plenu nebo trochu pomazlení? Ale co s dětmi, které pláčou, i když nejsou nemocné a veškeré základní potřeby jsou na první pohled uspokojeny? Kdyby jim něco nechybělo, přeci by neplakaly. Možná jim chybí další tři měsíce v maminčině bříšku.

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek. To je podtitul knihy, která mnohým rodičům pomohla pochopit, proč jejich miminka pláčou a jak jim pomoci, aby k pláči neměli nejmenší důvod.

Chybějící čtvrtý trimestr

"Novorozenci mají několik schopností, které dokazují, že jsou na tento svět připraveni, ale přesto jsou první tři měsíce miminka tak nezralá, že by skutečně ocenila, kdyby mohla skočit zpátky dovnitř, kdykoli jim to tu začne přerůstat přes hlavu," píše ve své knize dnes již světoznámý pediatr a odborník na vývoj dítěte s pětadvacetiletou praxí, doktor Karp. " Protože ale nejsme klokani, můžeme jako milující a soucitní rodiče udělat jediné, zařídit, aby se naši tvorečci cítili jako doma tak, že je obklopíme uklidňujícími pocity, které zažívali při svém pobytu v děloze. Abychom však dětem mohli poskytnout čtvrtý trimestr, musíme si dopovědět na důležitou otázku: jaké to tam přesně bylo?"

Tišící terapie

Stísněná poloha, teplo děložní stěny, houpavé pohyby a všudypřítomný syčivý zvuk, v tom je téměř celé tajemství. "Téměř všechny tradiční tišící metody na světě napodobují pocity v děloze. Všechny tyto metody, od zavinovaček po kolébky a tišení, vracejí děti do útulného, rytmického prostředí připomínajícího dělohu, dokud se nenaučí broukat smát a nezapojí se do rodiny. Tento čtvrtý trimestr je užitečný pro klidné děti, ale pro ty zlobivější je přímo nezbytný," tvrdí autor, kterého k hledání způsobů, jak utišit plačící miminka přivedla v první fázi pocit bezmoci při jeho praxi dětského lékaře. Tehdy nedokázal pomoci vystrašeným rodičům ani jejich plačícím dětem s projevy dětských kolik. Jeho bezmoc, jak sám říká, se pak změnila v čiré zoufalství, když jako člen týmu specializovaného na týrané děti léčil několik vážně zraněných pacientů, jejichž rodiče už nebyli schopni utišit vytrvalý pláč svých dětí a ve snaze ho zastavit se na nich dopustili závažných ublížení.

Intenzivně a dle návodu

Velká část této převrtané knihy je vlastně rozborem a přesným technickým postupem, jak zvládnout pět kroků - pět zásad - které je třeba umě zrealizovat a zkombinovat, aby se všechna miminka měla ještě chvíli jako v děloze. Každému kroku je věnováno hned několik stran leckdy včetně technických nákresů, neboť jak sám autor píše: "Těchto pět metod je nesmírně účinných, musí se ale provádět naprosto přesně. Když se provádí bez patřičné techniky a nasazení, moc toho nezmůžou". Nemějte ale nejmenší obavy a nenechte se odradit. Sání, houpání, pouštění bílého šumu stejně jako polohování a zavinování jste jistě již někdy svému miminku dopřály. Teď jen vybrousit každý z těchto kroků k dokonalosti a spojit je v jednu jedinečnou symfonii blaženého konejšení.

Celá kniha je prošpikována citáty rodičů a zkušenostmi a moudrými postřehy autora. Je nesmírně vtipná, zábavná a zároveň užitečná. Je to nejlepší verze manuálu "Jak utišit plačící miminko", jaký kdy budete možná držet v rukách. Bude vás bavit ji číst a hlavně se nebudete moci dočkat, až vaše miminko opět "spustí", abyste mohli zažít ten krásný pocit, jaké to je, umět ukonejšit své plačící dítě.

2. Eva Kiedroňová: Něžná náruč rodičů

V porodnici se miminka nosí nejčastěji zavázaná do zavinovaček "jako houstičky". Jednak je to miminkům (jak nás učí už doktor Harvey Karp) velmi příjemné, zároveň je to pro rutinní práci personálu a nejisté ruce čerstvých maminek pohodlnější a bezpečnější. Ne všichni rodiče však dnes přikládají zavinovačce takovou váhu, aby ji měli ve výbavě již před narozením dítěte. Některá spokojená miminka si doma těsné zavinutí ani "nevyžádají", a tak je potřeba zjistit, jak s malými, měkkými a křehkými tělíčky bez této opory manipulovat. A když je čas miminko přebalit, vykoupat nebo převléknout, jde zavinovačka stejně stranou a rodičovské ruce musí nabídnout tu správnou a zdravou oporu. Ačkoliv je každá milující rodičovská náruč jistě tou nejněžnější, lze miminka špatnou manipulací nechtěně vystavit akutnímu nebezpečí i budování špatných návyků, které mohou ovlivnit pozdější zdravotní stav dítěte.

Instruktážní video místo detetivky

Velkou předností této knihy je přiložené DVD. Z něj do půl hodiny zjistíte, jak Vaše miminko od prvních dnů po narození pohodlně a hlavně bezpečně zvedat z postýlky, pokládat na přebalovací pult, do nízké cestovní postýlky i autosedačky, jak miminko stimulovat a navazovat s ním kontakt. Na první pohled se jedná o věci tak přirozené, že mnohým novopečeným rodičům může znít přímo "šíleně", že by si měli pouštět "film" o tom, jak vzít do náruče nebo položit na přebalovací pult své vlastní dítě. Jednoznačně však doporučuji video shlédnout. Pokud je vašemu miminku již několik týdnů a vy jste o správné manipulaci po vzoru Něžné náruče nic neslyšeli, dříve nebo později možná v knize narazíte na nějaký obrázek se zamračeným "smajlíkem", který zachycuje nesprávný způsobu držení či nošení dítěte, ze kterého se poznáte.

Věděli jste například, že svislá poloha při nošení je určena až dětem straším devíti měsíců?

Pevně ve svých rukách

Kniha má každý správný postup manipulace a každou zdravou polohu na nošení krok za krokem nafocenou a popsanou. Pustit si DVD a zkoušet to přímo u něj je však pomoc k nezaplacení. Celý proces je díky instruktážnímu videu mnohem rychlejší a pochopitelnější. Ačkoliv si možná na začátku seznamování s touto metodou ve všech těch polohách a způsobech ukládání, zvedání a přehazování na svých rukách či do rukou druhé osoby můžete přijít poněkud ztracení, běžné denní úkony jako pokládání na přebalovací pult, zvedání z postýlky nebo hojdání či odříhávání (stejně tak jako několikrát shlédnutý a při zkoušení jednotlivých kroků mnohokrát pozastavený film) mohou pomoci zjistit, že jednotlivých postupů správné manipulace vlastně není zas tolik a vůbec nejsou tak složité. Naopak, mnohé procesy denního režimu se při správné manipulaci spíše zjednoduší. A i když jste dřív neměli nějak výrazný pocit, že byste si s křehkým tělíčkem svého dítěte nevěděli rady, při správné manipulaci si budete naprosto vědomi, že máte svůj poklad za všech okolností bezpečně a pevně ve svých rukách.

3. Margot Sunderlandová: Věda zvaná rodičovství

Mnoho maminek instinktivně tuší, že pokud jejich miminko pláče, měly by se ho snažit utišit, i kdyby to znamenalo "jen" hojdat ho ve své uklidňující náruči. Cítí, že by ho při usínání neměly nechat plakat až do vyčerpání nebo že mají nabídnout útěšnou náruč vždy, když jejich malé či větší dítě něco trápí. Když se ale do péče či výchovy vloží přísná tchyně nebo rázná kamarádka, předsevzetí pečovat o dítě intuitivně může být v ohrožení. Na jedné straně intuice matky, byť třeba nezkušené a na druhé straně "tradiční" moudra, byť možná ne vždy zcela pravdivá. Hledá -li člověk vedle intuice a tradice západní civilizace ještě jiný proud poznání, je možné se obrátit na řadu neurologických výzkumů, které dávají jednoznačně zapravdu mateřské intuici.

"I když nemůžeme svým dětem zajistit do budoucího života pocit štěstí, máme k dispozici vědecké informace o tom, jak výchova ovlivňuje jejich mozek", píše autorka již v úvodu. "Zjištění, že některé všeobecně uznávané výchovné postupy mohou zvýšit sklon dítěte k úzkosti, depresi či vznětlivosti v pozdějším životě, není moc příjemné. ... Povzbudivé je, že s využitím poznatků můžeme zbytečnému trápení předcházet ", dodává.

Věda zvaná konejšení

První kapitoly knihy se zabývají znalostí struktury mozku dítěte. Jelikož je celá kniha postavena na neurologických výzkumech, pro správný výchovný přístup k dítěti je zásadní pochopit, že dětský mozek se v mnohém od dospělého mozku liší a řada dětských "mozkových pochodů" zákonitě probíhá jinak. Má to své velké výhody. Novorozence nemůžete rozmazlit. Kojenec s vámi neumí manipulovat. Nestejný způsob vnímání, uvažování a jiný stupeň schopností má (v případě naší neznalosti) i velké nevýhody: to, o čem si někdy myslíme, že by mělo být fungujícím "výchovným prostředkem" (protože dospěláckému způsobu myšlení to přijde naproso logické),  může být spíše prostředkem destruktivním (potože dětský mozek to chápe úplně jinak).

Zásadní výchovné otázky

Jestliže těžiště předešlých dvou knih bylo v odpovědi na otázky JAK, tato kniha je jedinečná v tom, že přináší především odpovědi na zásadní otázky PROČ. Proč nenechávat dítě dlouho a často plakat? Proč dítěti, které se právě naučilo lézt, dovolit, aby nás následovalo všude - i na záchod? Proč je mazlení životně důležité? Proč má takový význam, kdo bude v naší nepřítomnosti hlídat naše dítě? Proč je při usínání tak důležitý fyzický kontakt? Proč je rodič podstatná součást mazlení, usínání i hry? Proč děti zlobí? Proč je při úzkostném záchvatu tak důležité být dítěti nablízku a utěšit ho a proč se manipulativní záchvaty řeší docela jinak? Proč je projevená dětská tvořivost důležitější než pořádek? Proč je někdy nezbytné říci jasné "ne"?

Snad jen závěrečná kapitola, která radí, jak obnovit narušenou vnitřní regulaci rodiče po vyčerpávající celodenní péči o děti nebo jak pravidelně obnovovat svou emoční energii, odpověď na otázku "proč" ani nepotřebuje.

Co ale rodiče nejmenších dětí nejvíce potřebují, je jistota. Jistota, že svému dítěti dávají to nejlepší a sebevědomí plynoucí z toho, že jim jejich miminko spokojeným úsměvem říká, že je o něj dobře postaráno. Kam nesahá intuice a kde se klasické metody péče a výchovy již netěší důvěře, tam je dobré vědět, po které moudré knize sáhnout.

fotografie: přebaly knih (foto autorky) v koláži s fotografiemi z pixabay.com

#volny_cas #materstvi #knihy