Přestože se říká, že mateřství je nejkrásnější životní období každé ženy, jedná se o velice stresové období. Sama víte, jaký kolotoč nejrůznějších povinností musíte denně zvládat, a že to není žádná legrace. Probdělé noci, péče o domácnost, hlídání ratolestí, které jakoby fascinovalo všechno, co není v jejich postýlce, a do toho ještě nasytit všechny hladové krky v domácnosti. Ano, některé z nás mohou na bojový úkol nákupu surovin vyslat svého partnera, ale ne všechny máme to štěstí. Právě pro uspěchané maminky, které nemají tolik času věnovat se nákupům, je určena služba Potraviny on-line. Internetový obchod čítá na 22 tisíc položek, které jsou produktově i cenově totožné se sortimentem z kamenných obchodů Tesco. Nejlepší na tom je, že vám objednaný nákup přivezou přímo až k vám domů, takže se nemusíte o nic starat. Doprava na první objednaný nákup je pro nové uživatele navíc zcela zdarma, takže v tomto případě platí, že „za zkoušku nic nedáte“.

Potraviny on-line denně usnadňují život a šetří čas tisícům maminkám po celé republice. Přidejte se mezi ně i vy! Nakupovat můžete jednoduše přes stránku www.nakup.itesco.cz nebo skrze mobilní aplikaci Potraviny on-line. Nákup vám přivezeme každý den mezi 8. a 22. Hodinou. Vyberte si dvouhodinové časové rozmezí, která vám vyhovuje. Zboží vám bez ohlednu na velikost a hmotnost doneseme až ke dveřím. 

https://youtu.be/mLjKsiWg9rU?list=PLKxDAXKmgxUYcbNKMsNAHGZr8icIldDit

Dnes se mi stala zvláštní a hodně emotivní věc, kterou bych si chtěla uchovat ve vzpomínce nejen ve své hlavě a srdci, ale i "na papíře". Zároveň se o svůj příběh s Vámi podělím. Nikomu nic nevnucuji, kdo nevěří je to taky v pořádku (tak jen doufám, že se pod článkem nestrhne debata o tom co je možné a co ne, protože možné je vše čemu člověk věří....)

V červnu 2014 mi zemřela babička. Poslední slova, která mi řekla, když jsem za ní přišla do nemocnice byla, že ví, že jsem u ní, protože mě poznává po hlase (nemohla otevřít oči) a na otázku jak se cítí mi odpověděla "na prd je slabý slovo Kristýnko...." a to bylo naposledy kdy jsem slyšela její hlas :(

Dnes mi po nějaké době volala sestřenice Jana, je mentálně postižená a i když už jí je skoro 40 let, myšlením zůstala možná někde v pubertě, ale je to úžasný srdíčkový člověk.... Babičku měla taky moc ráda a tak jsem po jejím telefonátu vzpomínala na to, jak mě vždycky nezapoměla pozdravovat když babičce volala a jak mi to babi pokaždé vzkazovala. To odstartovalo tok vzpomínek.... ♥

Cestou domů od rodičů už jsem přes slzy pomalu neviděla na řízení. Amálka mi v autě usnula a tak když jsem přijela domů nechala jsem jí v chladné ložnici ve vajíčku dospat a sedla si k počítači, že se vypíšu tady Vám v esoterické skupince. V autě jsem mysela na to, že musim jít hned druhý den na hřbitov a pořádně ten smutek ze sebe dostat a popovídat si tam s babičkou...Uvědomila jsem si, jak moc mi chybí a že nejsem schopná se s jejím odchodem vnitřně smířit i přes to, že vím, že odešla do nebe a nikde nebloudí. 
Začala jsem psát svůj příspěvek se slzami v očích a po pár větách se najednou ozval medvídek, který mluví  jen po stisknutí, prostě po dotyku a on začal sám od sebe(NIKDY jindy se tohle nestalo a to už ho máme dost dlouho) řekl "žlutá pacička" to jsem ztuhla...když hned na to řekl "jsem tvůj kamarád" začala jsem hrozně brečet. Medvídek ještě řekl něco po třetí, ale co, to už jsem nevnímala.... Hlavu jsem schovala do dlaní a nechala se unést emocema a potřebovala jsem to dostat ven....V tom se Amálka probudila s brekem (myslim si, že v těhle chvílích jí chodí "někdo" budit, protože se vzbudí vždycky když se snažím meditovat, nebo se o duchovnu jen s někym bavim) vzala jsem jí do náruče a pořád jsem hrozně brečela a nemohla jsem se uklidnit..... VIM, že to byla babička a že mi chtěla dát najevo svou přítomnost, že nemusím být smutná. Jenže mě to totálně rozsekalo:(
Okamžitě jsem popadla telefon a volala svojí kamarádce paní Olince, která se zabývá minulými životy a komunikací s dušemi. Okamžitě mě uklidnila, že babička to opravdu nemyslela zle a že mě nechtěla vystrašit, že je z toho teď sama špatná. A tak jsme udělaly po telefonu odpuštění a vypuštění 🙂 Vypustila jsem emoce, odpustila jsem si smutek, který k životu patří, pozdravila babičku a vysvětlila jí, že mě nevylekala, že jsem to pochopila, že to prostě jenom najednou muselo ven....

Ani nevíte jak moc se mi potom ulevilo.....byla jsem v tu ránu šíleně unavená a vyčerpaná, ale asi o sto kilo lehčí na duši..... ♥

Babičko, miluju tě, neuvěřitelně mi chybíš, nikdy na tebe nezapomenu a budu se snažit aby tě znala i Amálka na kterou ses tak moc těšila, ale nedočkala ses jí o pár měsíců :( Posílám pusu :-* Tam nahoru.....