Pokaždé, když se synem navštívíme aquacentrum, říkám si, že to bylo naposled, protože ten malý neřád vždycky něco vyvede a já na tohle nemám nervy. Nicméně i přes značnou část nepříjemných událostí, navštěvujeme aquacentrum i nadále. Tentokrát to však bylo opravdu naposled. To je bez debat.

Celý průběh aquacentrování probíhal nezvykle v poklidu. Čeněk se aktivně zúčastnil svého průběžného tonutí, občas si zavýskal slastí a sem tam se nalemtal vody a pak se poblil. Takové až nezvyklé pianko. Bylo jasné, že se něco chystá.

No a taky že jo. Po hodině a půl jsme zavítali do šaten a jali se převléknout a jet domů. V tu chvíli jsem se cítil velmi pozitivně, neboť kdykoliv, když Čeněk neudělá ostudu, nepoškodí cizí dítě nebo něco nerozbije, jsem tomu rád a mám dobrou náladu.

V místním aquacentru jsou smíšené šatny, protože je patrně aquacentrum děsně moderní a trendy. Tím pádem se zde každý pohybuje velmi obezřetně, nikomu nevěří a snaží se převléknout co nejvíce rychle, tajně a urychleně vypadnout.

I já jsem byl velmi nervózní, že by někdo byť koutkem oka zahlédl mé nahé tělo. Za prvé voda v bazénu byla studená a toto bych asi nikomu nevysvětlil a za druhé ač jsem aktivně nerodil, tak jsem zatím stále neshodil těhotenská kila. Na šmíráky tím pádem nejsem vůbec zvědavý.

Položil jsem Čeňka na zem vedle skříňky a ten malý sígr okamžitě využil situace a zdrhal směrem ven. Je nutno podotknou, že nakolik je to dítě drobné, je rychlé. Dohonil jsem ho až po několika metrech, kdy se snažil uniknout z prostor šatny.