Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
netipa
17. bře 2015

Návštěva aquacentra

Pokaždé, když se synem navštívíme aquacentrum, říkám si, že to bylo naposled, protože ten malý neřád vždycky něco vyvede a já na tohle nemám nervy. Nicméně i přes značnou část nepříjemných událostí, navštěvujeme aquacentrum i nadále. Tentokrát to však bylo opravdu naposled. To je bez debat.

Celý průběh aquacentrování probíhal nezvykle v poklidu. Čeněk se aktivně zúčastnil svého průběžného tonutí, občas si zavýskal slastí a sem tam se nalemtal vody a pak se poblil. Takové až nezvyklé pianko. Bylo jasné, že se něco chystá.

No a taky že jo. Po hodině a půl jsme zavítali do šaten a jali se převléknout a jet domů. V tu chvíli jsem se cítil velmi pozitivně, neboť kdykoliv, když Čeněk neudělá ostudu, nepoškodí cizí dítě nebo něco nerozbije, jsem tomu rád a mám dobrou náladu.

V místním aquacentru jsou smíšené šatny, protože je patrně aquacentrum děsně moderní a trendy. Tím pádem se zde každý pohybuje velmi obezřetně, nikomu nevěří a snaží se převléknout co nejvíce rychle, tajně a urychleně vypadnout.

I já jsem byl velmi nervózní, že by někdo byť koutkem oka zahlédl mé nahé tělo. Za prvé voda v bazénu byla studená a toto bych asi nikomu nevysvětlil a za druhé ač jsem aktivně nerodil, tak jsem zatím stále neshodil těhotenská kila. Na šmíráky tím pádem nejsem vůbec zvědavý.

Položil jsem Čeňka na zem vedle skříňky a ten malý sígr okamžitě využil situace a zdrhal směrem ven. Je nutno podotknou, že nakolik je to dítě drobné, je rychlé. Dohonil jsem ho až po několika metrech, kdy se snažil uniknout z prostor šatny.

A tady vyvstal problém. Dítě mělo zdrhací náladu a bylo velmi komplikované převléknout rychle sebe, aniž bych se nestal zvráceným cílem potulného voyera, kterých je zde jistě požehnaně a zároveň, udržet dítě v budově.

Přišlápl jsem tedy dítě něžně jednou nohou ke zdi, stál na druhé noze a rukama vyházel oblečení ze skříně. Dítě se svíjelo, kousalo, bylo hysterické, až se mu podařilo vysmeknout a suverénním během zamířilo vstříc velkému světu tam venku.

Opět jsem dítě na poslední chvíli odchytil a bez dalšího otálení jsme zamířili do převlékacích kabinek, kde jsem nás uzamknul. Čeněk se sice snažil zámek odemknout a znovu uniknout, leč to se mu nepodařilo. Vypadalo to, že jsem vyhrál, ale to byla chyba. Já totiž nikdy nevyhrávám. Čeněk si kabinku zevnitř důležitě obhlédnul, pak rychle skočil na zem a dveře kabinky podlezl. Nebyl čas zjišťovat, jak se pod dveře mohl vejít, musel jsem si rychle obléknout trenky (byl jsem toho času aktuálně nahatý), odemknout a vyběhnout za dítětem.

Kluk měl už solidní náskok a podařilo se mu vyběhnout z šaten přes turnikety pokladny až ven před budovu. Životním během jsem vysprintoval v trenkách z šaten, gazelím skokem přeskočil turnikety, přičemž jsem si v návalu přegazelování nečekaným pohybem roztrhnul trenýrky na zadku a dítě dostihnul než nahaté zmizelo na parkovišti.

Vítězně s holou prdelí třímaje dítě jsem šel zpět do šaten, leč zde nastal problém. Paní pokladní mě bez čipu nechtěla pustit přes turniket a nařkla mě, že si vymýšlím a že se tam chci dostat zadarmo:

„To si pane musíte koupit vstupenku. Jinak vás tam nepustím. To by mohl říct každý, že se tam vrací“

„Kristova noho, vypadám na to, že jsem sem přijel jenom v trenkách s nahatým dítětem? Já mám věci vevnitř“ Kontroval jsem logikou.

Na logiku však nebyl čas ani prostor, jelikož baba u pokladny brala svou práci očividně velmi vážně a s vidinou ocenění zaměstnance měsíce hodlala bránit vstup vlastním tělem. Jelikož jsem měl nervy hodně na pochodu, už to vypadalo, že bábu, která byla tak o polovinu menší než já a tvářila se, že je připravena na ultimátní souboj na život a na smrt prostě vezmu a zahodím, ale naštěstí se mě zastali lidé ve frontě, kteří potvrdili mou verzi příběhu.

Bylo to takové mé malé vítězství. Bába mě pustila přes turniket a já jsem vítězně s holým zadkem odkráčel v dál.

Vítězství to bylo však jen malé, jelikož Čeněk byl nahatý, já v trenýrkách a nevypadalo to, že zde někdo dneska bude oblečen. Čeněk pořád zdrhal a když jsem ho seřezal, tak řval a zdrhal stejně.  Jelikož zjistil, jak z kabinky zdrhnout, tato varianta padla.

A pak mě to napadlo. Vyndal jsem si z boty tkaničku a přivázal jsem Čeňka za nohu k lavici. Otec roku. Čeněk chvíli řval a pak si začal jako krysa přehryzávat nohu. To mi bylo jedno, jelikož jsem měl chvilku času začít se oblékat. Chvilka nepozornosti, pak se ohlédnu a Čeněk zdrhá ven a táhne za sebou lavici. Neuvěřitelné.

I se mi ho zželelo, rozvázal jsem ho, pevně ho držel a snažil se ho obléknout. Bylo to, jako byste se snažili nasranému rosomákovi uplést copánky. Má trpělivost docházela po kilech a blížil jsem se k fázi, kdy dítě zamknu do skříňky a budu dělat, že jsem nikdy žádné neměl. No a potom z rozhlasu zahlásili požární poplach a evakuaci budovy. To už jsem se pouze odevzdaně pousmál, udělal jsem si prstem přes rty několikrát „brm brm brm“, vzal nahaté dítě, oblékl ho do igelitové tašky a šlo se do auta. Do aquacentra už nikdy nepáchnu.

😀 opět výborné!

17. bře 2015

Na konci uz brecim smichy :D.

17. bře 2015

Otec roku, to mě zase rozsekalo 😀

17. bře 2015

rosomák s copánkama mě zabil 😀

17. bře 2015

😀 😀 😀

17. bře 2015

😀 😀 😀

17. bře 2015

😀 😀 😀

17. bře 2015

Ty jo to je představa 😀 😀

17. bře 2015

Vidím to v živých barvách :D a řvu tady smíchy, to je boží

17. bře 2015

ta zdrhající lavice mě dostala 😀

17. bře 2015

Rosomak je Best

17. bře 2015

hustý 🙂 fakt jsem se pobavila 🙂

17. bře 2015

Za me top scenka s pokladni, rozesmala me jako uz dlouho nic.

17. bře 2015

Skvělé jako vždy 😀

17. bře 2015

úžasné 😀 takhle jsem se dlouho nezasmála 😀

17. bře 2015

jdu si převléct spodní prádlo a trénovat svěrače 😀😀😀

17. bře 2015

my se právě z aquacentra vrátili, ale takové zážitky nás naštěstí minuly 😀

17. bře 2015

😀 😀 😀 proto nosím do bazénu (šatny 😀) pro malého křupky nebo sušenky, jinak bych se také neoblékla ...a zákaz konzumace jídla a pití v šatnách mi může být ukradený, nervy mám jenom jedny 😉

17. bře 2015

Úžasný se tady směju jak blázen 😀

17. bře 2015

Já chci jít s vámi někdy do aquacentra 😀 😀 😀

17. bře 2015

U rosomáka jsem brečela smíchy 😀 😀

17. bře 2015

Hodně mi to připadá to, co jsem zažila v Aquacentru Barrandov, kam už mě nikdo nedostane...

17. bře 2015

Breciim smiiichy... 😀 😀😀

17. bře 2015

to bylo určitě na Šutce😀 Tam jsou přesně takový babizny😀

17. bře 2015

Tak to je hodně dobrý!!!

17. bře 2015
17. bře 2015

ja vas vidim s tou nahou prdeli 😀 nejste sam...

17. bře 2015
17. bře 2015

to mi připomíná mého malého :D

17. bře 2015
18. bře 2015

😀 😀😀

18. bře 2015

nieeee, to sa nemohlo takto stat... ac soucitim... tak pukam smiechom 🙂 ale byt v tejto situacii by som nechcela 🙂

25. bře 2015

gazelí skok 😀 😀 děkuju, už dlouho jsem se tam super nepobavila 😀

26. bře 2015

Nasmali jsme se s manželem na blogu 😉

27. bře 2015

Tomu se mi ani nechce věřit 😀 😀 A pokud ano -díky bohu, za moje zlaté dětičky, už se na vás nikdy nebudu zlobit 😀
Ale nasmála jsem se, až mi málem zaskočil pomeranč, který si žádalo dosud nenarozené dítě 🙂 -doufám, že stejně hodné jako sourozenci 🙂

27. bře 2015

Co třeba začít s výchovou? :D

30. bře 2015

Bylo to, jako byste se snažili nasranému rosomákovi uplést copánky. 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀

29. dub 2015

milej zlatej tak ti teda pekne dekuju 😀 je pul na pulnoc a ja si prave probudila sve dva satanky jak jsem rvala smichy 😀 😀 😀

25. kvě 2015

Brečím smíchy

25. kvě 2015

Článek přidávám do Vybrali Jsme.

28. črc 2015

nikdy neseznámím Kristýnku s Čendou 😀

28. črc 2015

Ja se z Vás jednou počůrám:DDDD

28. črc 2015

Boží 😀

29. črc 2015

Ufff 😀

30. črc 2015

Tak tohle je mazec, ještě teď se směju 🙂 🙂 a jen se děsím, kdy na něco podobného přijdou moje dvě zlatíčka 😀

3. lis 2015

Začni psát komentář...

Odešli