Smyslem tohoto statutu je úprava pravidel spotřebitelské soutěže nazvané „Soutěžte s Nutrilonem“ (dále jen soutěž). 

Tento statut je jediným dokumentem, který závazně upravuje pravidla uvedené soutěže ve vztahu ke spotřebitelům.

Tento statut může být pozměněn formou písemných dodatků k tomuto statutu. Jeho změny jsou po vyhlášení soutěže přípustné pouze za písemného souhlasu Pořadatele.

1. Pořadatel soutěže 

Pořadatelem soutěže je společnost Nutricia a.s.

se sídlem Na Hřebenech II 1718/10, Praha 4,140 00 Česká republika,

IČO: 63079640 DIČ: CZ63079640

Milé priateľky z Modrého koníka, chcem sa s vami podeliť o pravdu, ktorú som vďaka vám objavil. Je to trochu o vás, trochu o mne, o ženách a mužoch, navonok o túžbe rozprávať sa.

Ženy sú vraj ukecané.

Možno vám táto veta nie je neznáma, veď koľko vtipov je o ukecanosti žien 🙂 Sú ženy skutočne ukecané? V porovnaní s mužmi určite áno. Prečo sa však ženská ukecanosť vníma tak žartovne a mužská "neukecanosť" normálne? A to je práve to, čo som pochopil, že je na hlavu 🙂 To ženská ukecanosť je normálna 🙂
Veď túžba rozprávať sa s inými je základom k vytváraniu vzťahov medzi nami, je to forma kontaktu, zblíženia sa. Nezáleží, či téma je vážna, smiešna, dôležitá či malicherná, záleží na tom, že medzi ľuďmi vzniká kontakt.
Modrý koník a predovšetkým vy ste ma naučili, že to, čo súčasná spoločnosť považuje za vtipné a prejav ženskej pochabosti, je jeden z najdôležitejších prejavov vzťahov medzi ľudmi - túžba rozprávať sa, zdieľať svoje pocity a myšlienky.

Nám mužom záleží viac na objavovaní, presadení sa a keď sa už rozprávame, tak zväčša vážne, s cieľom niečo vyriešiť a dohodnúť sa. Samozrejme, máme aj tie naše výnimky ako šport, autá a cudzie ženy 🙂 Neberte ma doslovne. Je to však tak málo oproti ženskej túžbe rozprávať sa. Keď vidím, koľko priateľstiev vzniká na Modrom koníku, tak si hovorím, že túto "ukecanosť" by ste mali učiť mužov. Mám vo svojom okolí mužov, ktorých život by bol možno krajší, ak by sa viac a s dôverou rozprávali s inými.

Aby som len nekritizoval našu mužskú prirodzenosť, ono nie je všetko jednostranné. Nemusím veľmi hovoriť o tom, aké problémy spôsobuje prílišná túžba rozprávať sa a že niekedy by sa hodila kvapka mužskej triezvosti do rozhovorov žien. To je však už na inú úvahu.

Ak niekto tvrdí, že Modrý koník je miesto, kde sa ukecané ženy realizujú, tak sa iba pousmejem nad jeho hlúposťou a nechám ho v tom. Som rád, že Modrý koník je miestom žien, ktorým záleží na vzťahoch s inými ľuďmi a aktívne ich tvoria, rád sa to od vás budem učiť naďalej.

To že mám ráda dvojici skladatelů-zpěváků Svěrák a Uhlíř je o mě známo. Důvod je jednoduchý, hudba je dobrá, melodická, text zapamatovatelný, smysluplný a mnohdy velmi poučný, ze života 🙂

Není nutno, není nutno, aby bylo příliš veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo... se zpívá v jedné velmi známé písničce. A dále: nemít kamarády – VADÍ. Ano, já souhlasím. Mít kamarády, mít přátele je pro život velmi důležité. Jedna věc je mít rodinu a druhá věc je mít přátele. Neříkám, že musíte mít na každém prstu deset kamarádů, ale mít jednoho dva se vždy hodí a když jsou Vaši přátelé dobří a je na ně spoleh, tak je to prostě paráda!

Nicméně děti se musí naučit se kamarádit, neboť zpočátku vyrůstají v rodinném kruhu a až později se dostanou do dětského kolektivu, kde se setkávají s jistými úskalími přátelství – vyjít si vstříc, půjčit si věci, udělat kompromis atd. Každopádně čím dříve dítě vezmete mezi vrstevníky, tím lépe a já osobně v podstatě od jednoho roku chodím s dětmi na hřiště, na plavání, prostě mezi děti, aby získali dovednost se zkamarádit.

Děti samozřejmě zjistí, že pokud jiné dítě má hračku, že jim ji nechce kupříkladu půjčit, zároveń nebudou chtít půjčit hračku svoji. A zde nastává čas naučit první dovednost proto, aby mohli vznikat první dětská přátelství. Dělit se o věci případně dobroty, půjčovat si hračky, střídat se na atrakcích, jako jsou houpačky, klouzačky atd.

Zároveň je dobré dítěti najít „parťáky“ pro jeho oblíbenou činnost. Moje dcera má kamarádku Kačku. Kačku s její maminkou jsme poznali na hřišti a hned jsme si padli do oka, v podstatě i já jsem v Kačky mamince získala velmi dobrého přítele, se kterým si mám vždy co říci.     Holky už měly dosti neshod, ale vždy se je podařilo společně vyřešit. Dobré je mezi dětmi nedělat zpočátku rozdíly, neboť v takto malém věku, 1-2 roky, se těžko vysvětluje, proč někdo něco má a druhý to mít nemůže. Takže když jsme šli společně ven, tak jsme se předem domluvili, že se bere odrážedlo – obě holky velmi rády jezdí na kole  - a že do košíčku na kolo bere panenka. Zkrátka, aby „vstupní“ podmínky byly plus mínus stejné.

Nyní je holkám 3 roky a už se s nimi komunikuje lépe, ale zase rozdíly vnímají více, ale na druhou stranu se jim lépe vysvětluje, proč mají každá věc trochu jinou a že je dobré, aby si věci půjčili. Např. se domluvíme, že ven se jde v šatech a následně se řeší, proč má každá šaty jiné, tak jim to vysvětlíme tak, že jsme šaty kupovali jinde, ale že každá má moc pěkné a že jim to sluší. Nebo kolo, každá má samozřejmě trochu jiné, ale velikostně a funkčně stejné, takže jsme jim vysvětlili, že všichni nemohou mít to samé, že každý nakupuje jinde, každý má jiné množství korunek, ale že kola mají pěkné a ať si je třeba zkusí vyměnit a navzájem ozkoušet.

Další nutností pro vznik přátelství krom půjčování si věcí, dělení se o dobroty, krom společné aktivity, je naučit dítě neubližovat ostatním, vyjít jinému vstříc, naučit jej kompromisu apod. Takže pokud se děti perou na hřišti o bábovky, tak je určitě dobré je nechat zkusit si spor vyřešit mezi sebou, ale pokud dojde „na pěsti“, tak je bezesporu vhodné zasáhnout a vysvětlit, že takto se neshody neřeší a že pokud bude dítě zlé, že kamarády mít rozhodně nebude. Pokud se děti hádají, tak jim zkuste nabídnout kompromis, vysvětlit jim, že takto je situace dobrá pro obě strany a v příštím kole, pokud se dětem podaří najít kompromis samostatně, tak je dostatečně pochválit.

No, a pokud, jste do 3 let nebyli příliš ve společnosti vrstevníků svého dítěte, tak neváhejte a určitě dítě přihlašte do školky, dítě vrstevníky potřebuje a školka jej naučí spoustu dovedností, které jsou pro život důležité. Zároveň si osvojí, zlepší výše uvedené a další vlastnosti a hlavně získá kamarády!

Závěrem? Pokud dítě kamarády má, tak je jasné, že s nimi rádo tráví svůj čas. Přeci jenom dcera si s Kačkou pohraje lépe než se mnou či mladším bratrem. Proto je dobré umožnit dítěti se se svými kamarády vídat. Domluvit se na společný čas na hřiště, popř. domluvit se a vyzvednout dítěti kamaráda a vzít děti na hriště společně, při nepřízni počasí pozvat kamaráda dítěte domů apod. My se vídáme s kamarády v týdnu každý den a to zpravidla dopoledne i odpoledne 🙂

No a určitě mi dáte za pravdu, že všechna „dětská“ přátelství se Vám do dospělosti nedochovala, ale určitě se mezi Vámi najdou ti, kterým zůstal kamarád ze školky či základní školy a přátelství je několikaleté a pohodové a neměnili byste!

Zdroj: Slune-cz.cz