Devcatka zlate 🙂. Prosim poradte. Dcera mi jde v pondeli naposledy do skolky v pondeli,pak prestupuje jinam a tak bych chtela na rozloucenou neco upect pro deti. Poradte mi neco prosim. Je to pro 30 deti,jsem v koncich.
Hezké dopoledne, chtěla bych moc poděkovat za darované srdíčko 🙂
A je to ....v neděli nás čeká cestování - mísí se ve mne radost i starost, zejména jestli to naše M. zvládne - ale až dojedeme tak si bude užívat dědu, babičku, strejdu a tetu a možná ještě další tetičky cca 14 dní ....a máma bude bez spojení s MK ☹ .....snad se mi podaří zajistit i nějaké zajímavé momentky na Sokolovsku 🙂 s naší M. 🙂
Milé maminky a hlavně látkařky.
Pokud byste rády udělaly dobrý skutek, tak jukněte sem a dražte 😉 https://www.modrykonik.cz/group/4603/
Celý Váš dar v plné výši dostane malá Leuška zdejší maminky @jitek . Díky i za vaše lajky - všechno je pro dobrou věc 😵
Bojíte se, že si vaše akční dítko na hřišti ublíží? Naučte ho, jak se hýbat! – Věk 1+
Jen co se naučila lézt, vypadalo to, že se snaží si za každou cenu ublížit. Ještě jí nebyl rok, a už vylezla z dětské postýlky. Přitáhla se za tyče do kleku, pak do stoje, zvedla nožičku, zapřela se za horní okraj postýlky, přitáhla ručičkama a během chvilky byla nahoře a z postýlky venku. Lezla na židle, na stůl, bylo o strach si dojít i na záchod. Když jsem se chtěla vysprchovat jindy než v době jejího spánku, musela jsem ji posadit do kočárku, připoutat a postavit mezi dveře koupelny, abychom na sebe viděly. Často se to neobešlo bez křiku „vězeňkyně“ a občas se jí podařilo vykroutit se ze sevření popruhů – výdech, posunout se, nádech, výdech, posunout se – a najednou byla volná. I Houdini by záviděl.
Jen co začala chodit, lákaly ji na hřištích především vyšší atrakce. Kdepak pískoviště a plácání báboviček! Rovnou lezla na klouzačky a prolézačky. Když ve věku patnácti měsíců vylezla pod dozorem na více než dva metry vysokou klouzačku a s nadšeným výskáním sjela dolů, pochopila jsem, že přes zákazy a vyhýbání se nebezpečným atrakcím cesta nepovede. Lákalo by ji to ještě víc.
Kamarádka se svými o trochu staršími dětmi chodila do místního Sokola na cvičení rodičů s dětmi od dvou let. Šla jsem se tam podívat a zeptat se, zda by nebylo i cvičení pro děti mladší. Během rozhovoru s paní, která cvičení vedla, dcerka bez zaváhání proběhla mezi švédskými bednami, pod kozou a přes žíněnku a vylezla na přistavenou vysokou klouzačku. Po jejím zdolání utíkala k žebřinám, a než bys řekl švec, lovila jsem ji nahoře. Paní cvičitelka se na ni s úsměvem dívala a pak mi potvrdila, co jsem sama tušila: že zákazy nemají smysl. Jediná správná cesta je akční dítě v jeho touze po pohybu podporovat. Ukázat mu, jak bezpečně zdolat vybranou překážku, kde a jak se držet, naučit ho správným pohybovým dovednostem a návykům. Dcerka se toho dne stala nejmladší cvičenkou. Každý týden vletěla do tělocvičny jako vítr a v průběhu roku se skamarádila nejen s klouzačkou, ale i trampolínou, žíněnkami, kozou, koněm, kladinou, zavěšenými lavičkami i kruhy. Domů jsme se vracely obě unavené, ale spokojené.
Dnes je dceři šest let a výšky ji stále lákají. Na hřištích si vybírá zejména lanová centra a vysoké herní prvky určené pro starší děti. Samozřejmě mám stále obavy, aby nespadla. Průpravu má ale velmi dobrou a já dávno vím, že lepší než zakazovat, je vést, ukazovat, trénovat, fandit a věřit.
Zdroj:Slune-cz.cz
Nevím, jestli věřím v lásku na první pohled ... Ale vím, že existují lidé, kterým už na první pohled chci dát rovnou do držky.

















































































































































