Byl podzim 1999, nastoupila jsem do druhého třetáku, a ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi začnou plnit přání jak po másle. S nynějším manželem jsme už bydleli spolu, měli jsme nějaké ty starosti, a učili se spolu žít, ale ty dvě čárky na testu byli jako znamení... "to zvládnete, bude dobře!"

Když mi doktor v 6tt podával obrázek z ultrazvuku, domu jsem jela s pusou v křeči tím štastným úsměvem, který nešel sundat.

Hned jsem věděla, že to bude kluk, taky jsem si to už jako malá holka přála. Mít první dítě v 18ti , chlapečka a pak holčičku. Na UTZ nevím proč, až do porodu mi říkali, že je to 100% holka. Tak jsem jim věřila, nakoupila hafo letních parádních šatiček, růžových overálků, bodýček a babi napletla holčičí krásné svetříky. 

2.7.2000 mi v noci ve 23h rupla voda, do termínu bylo ještě pár týdnů, tak jsme byli oba vyplašený, a hned jsme jeli do porodnice. Skoro mě poslali domu, že jsem zavřená a nic se neděje, a že mám plodovky dost. Jen co jsem se zvedala ze židle, že teda asi pujdeme ještě domu, přišla moje úpolně první porodní kontrakce v životě. "Fuj! Ty kráso! Co to je? Já se snad otrávila jídlem nebo co?! " Za pár vteřin to přešlo, a dr. na mě koukal jak na zjevení 😀 "Jo, to nebude jídlem, začínáte rodit, tak si zase sedněte." 

Já byla vykulená, že co to jako má být.. porod jako bolí? Proč by to mělo sakra bolet? Přivést na svět dítě, by nemělo bolet ne? I máma mi říkala, že to nebolí, a že v televizi jsou to prostě herečky! Já se přesně do půlnoci 3.7.2000 nebála porodu! ...a ted se bojim! Bojim se bolesti, špatně bolest zvládám. Ty kontrakce do břicha byly celkem ok... ale ty křížový! Proč mě musí bolet i v kříži? To nedam! "Jak dlouho prosím vás trvá porod?" ...nechápavý pohled PA .." u prvorodičky 8h nebo taky 3 dny." ...Cože? Nene... to nemůže myslet vážně..tu ženskou už ted nemam rádá! At ke mě ani nechodí! 

Do 8h rána jsme byla v kontrakcích, byly i po 1minutě a 1 dlouhé, silné fakt dost. Prohlédl mě doktor, a řekl mi, že jsem histerka, že jsem otevřená na 2 prsty, a vyvádím jak o život. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená, být otevřená na dva prsty, ale svitla mi naděje, že se asi pomalu něco děje. Za chvilku se ten samý doktor podíval do mé zprávy, na monitor a znovu na mě. "To jste opravdu celou noc v takových kontrakcích? " ... ":-/  jo, jsem, a už by to mohlo skončit." Následoval UTZ , kontrola moči, napíchli mi kanilu, monitor, a pustili do mě oxytocin, a vložili i tabletku. V 9h nález stejný, tak oxytocin přidali na rychlosti kapání. Přísahám, že jsem těmi bolestmi, hlavně v kříži a unavená, nevyspalá, hladová a žíznivá, viděla všechny svatý. Nadávala jsem, nemohla jsem stát, sedět natož ležet s těmi pásy přes břicho. V 10h hurá! otevřená na 4 prsty, prý už se to rozjíždí, no konečně! Hlavně at už je ta malá venku! At se na ní můžu podívat, pohladit, pochovat. Hrozně jsem se na ní těšila, ikdyž jsem pro ní prostě neměla jméno, protože jsem počítala intuitivně s klukem, ale věřila UTZ. Možná to bude Růženka, doma má vše růžové 😀