Můj muž je veliký gentleman! Drží ženám dveře, pomáhá do kabátu a dělá další maličkosti, které ale nejsou až tak samozřejmé 🤔. Včera se mi stalo něco, nad čím jsem se musela zamyslet. V dost vysokých podpatcích jsem nesla 2 krabice s kávou z patra do patra, po celkem dlouhé chodbě. Potkala jsem za tu dobu dost mužů i žen a hádejte, kdo se ptal, zda nechci pomoct? Ano, ženy. ALE! Když jsem je pak přenášena ještě odpoledne, zeptal se mě muž a já už už spěchaka s odpovědí NENE, DÍKY, JÁ TO ZVLÁDNU! Krabice mi sebral, řekl mi PROBOHA ŽENSKÝ, NECHTE NÁS UZ BÝT TROCHU CHLAPI! A odnesl mi je do auta. A on měl vlastně pravdu. Jestli my s tou naší, možná až přehnanou samostatností, nebereme chlapům tu jejich jedinečnost. Tedy BÝT CHLAP! A jestli právě není v rukách ženy, ať už jako přítelkyně, manželky nebo matky, ať jsou gentlemani zase ve větší míře mezi nami❤️.