Říkávám, že moje dcera Ella se s tužkou v ruce už narodila.

A když tehdy před těmi čtrnácti lety v Podolí vykoukla na svět, mělo to hodně daleko k tomu extatickému porodu z knížek. Narodila se a nedýchala. Bezvládné fialové tělíčko vyklouzlo do rukou doktorky a najednou zmizelo v útrobách porodnice. Oživování bylo úspěšné, ale byl to jen začátek. Měsíc v umělém spánku na JIPce v Motole byla hořká třešnička na mém dortu zoufalství a když mi doktorka přišla říct, že holčička pravděpodobně nepřežije ani půl roku, něco uvnitř mě se utrhlo a padalo a padalo až na samé dno lidského utrpení.

Tehdy jsem na tom dně začala sbírat střípky a kosti mých předků. Začala jsem skládat příběh pravdy. Modlila jsem se, aby dítě mohlo žít. Byla jsem ochotná vyměnit svůj život za život svojí dcery. A Bůh mě vyslyšel. Podle doktorů se Ella zázračně uzdravila. Nikdo tomu nemohl věřit, ale já jsem věděla svoje. Věděla jsem, že to, co bylo skryté zraku ostatních a co vypadalo jako zázrak, stálo na mém rozhodnutí a mé víře v Lásku.

I přes pochybnosti doktorů jsem si Ellu nakonec domů odnesla. A začala dlouhá cesta plná výmolů a překážek. Cesta hledání toho, co jsme ztratily.

Ještě dnes občas Elča říká, že se cítí jako mtrvola. A tak se vypravujeme spolu do jejího těla a ona znovu prožívá tu bolest, když její tělo vypráví ten příběh s udivující přesností, držím ji pevně, když společně necháváme slzy téct po tvářích.

Lidé říkají, že miminka si nic nepamatují. Nemohou se víc mýlit.

Chcete svým dětem zpříjemnit čekání na Vánoce? Pořiďte jim adventní kalendář. V obchodě najdete spoustu druhů nejrůznějších adventních kalendářů s rozličnou tématikou a náplní. Ta bývá, bohužel, většinou z nekvalitní čokolády, což není nic dobrého pro dospělé, natož pro malé nedočkavce. Co kdybyste jim letos kalendář vyrobily samy? Můžete je zapojit do jeho vytváření. Děti si ho pak budou vážit mnohem více než toho kupovaného. Navíc si užijete spoustu zábavy. Už jste slyšely o hitu letošních Vánoc: perníkovém adventním kalendáři?

Základ tvoří, jak jinak, perníkové těsto. Máte - li svůj oblíbený recept na měkké, medové a voňavé perníčky, postup znáte. Vy ostatní můžete zkusit recept mojí babičky Majky:

Ingredience

• 2 polévkové lžíce medu   
• 400 gramů hladkémouky
• 2 vajíčka
• 1 čajová lžička jedlé sody
• 2 čajové lžičky perníkového koření (skořice, nové koření mleté, badyán, koriandr, hřebíček, fenykl - poměry jsou na vás, můžete ho koupit už namíchané)
• 140 gramů cukru moučka
• 100 gramů Hery(nebo 30 gramů kokosového oleje a 70 gramů másla)

Perníčky jsou spíše světlejší (což rozhodně neznemaná, že nejsou dobré, naopak) kdo chce tmavší, přidá do těsta asi 1 čajovou lžičku kakaa

Postup:

Ano, minulý týden Stella oslavila 6 měsíců. Je to naprosto neuvěřitelné, ale je to tak.
Letí to, ale je to ten nejkrásnější let, do kterého jsem mohla nastoupit. Občas přijde nějaká ta turbulence, ale většinu času letíme hladce nad mraky a užíváme si sebe navzájem.

Už v porodnici jsem ale poznala, že to s touhle divoškou nebude tak jednoduché jako s Tobíkem, který je ve všech směrech dítě za odměnu (od narození krásně spal, hezky papal, nikdy se nevztekal, pomalu jsme nevěděly, že mu rostou zuby...). Stella mě školí! Učí mě ještě větší trpělivosti, ještě větší pokoře a odevzdanosti. Vyžaduje mou neustálou přítomnost, od narození by nejradši byla jen v mé náruči ideálně ještě nepřetržitě kojená. 

A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že mi to vůbec nevadí, necítím se nijak zvlášť unavená nebo vyčerpaná. Všechno to zvládám daleko lépe a lehčeji než  s prvním miminkem. Všechno mi přijde samozřejmé, ničím se nestresuju, nechávám to plynout a vždycky se všichni krásně přizpůsobíme, ať už doma nebo na cestách. Tobík je totiž navíc úžasný bráška, který mi s péčí o miminko od začátku pomáhá, nežárlí, Stellinku nezlobí, pořád ji hladí, pusinkuje a chová. Stella má obrovské štěstí, že má takového staršího bráchu, který se o ní vždycky postará. Až mě to dojímá!

A co už Stellinka umí? Od pátého měsíce se plazí. Teď už nabrala takovou rychlost, že než jí položím a dojdu se do kuchyně napít, už mě tahá za ponožku. Díky tomu je i o něco samostatnější a mně se konečně uvolnily ruce, a tak jí vyvářím příkrmy a kašičky. Moc jí chutná! Má něco málo přes 6kg, takže je co dohánět. Zoubky se zatím neklubou, ale myslím, že to nebude mít dlouhé trvání.