Jak překonat obavy z vlastní postavy po porodu?

Ahoj, sama víš, možná i proto píšeš, že to není úplně běžná situace. Že jsi v začarovaném kruhu, ze kterého sama neumíš vystoupit. Stává se to, nejen s ohledem na řešení váhy, postavy. A není to žádná ostuda. Člověk se dostane do pasti, ani neví jak.
Ale - pokud to nejde tobě samotné se z toho dostat, je opravdu namístě se svěřit do rukou odborníka. Staré klišé, ale se zlomenou nohou jdeš k lékaři, se zlomenou duší - proč ne?
Existuje tzv.kognitivně behaviorální terapie, která je přesně na toto zaměřená. Naučí tě pracovat se svými myšlenkami, pocity. Je to práce, je to o komunikaci s terapeutem, a ano, stojí to i nějaké peníze. Ale za mě - jedna z mála cest ven, přeci nechceš další roky strávit jen tím, že řešíš postavu (a možná zbytečně).

Střídají se mi pocity že chci být hubená zároveň s tím, že chci nabrat pár kilo a mít nějaké,, křivky''.
Tohle je varování, psychika dělá hodně a my samy nemáme na to to ovládnout... dej si pomoci.

Napíšu svoji zkušenost. Když jsem se rozváděla, bylo období, že jsem nemohla nic sníst. Opravdu nic. Jediné, co jsem jedla, bylo jídlo s dětma, které jsem si dávala na malý talířek, aby neviděly, že jím málo. Když byly u otce, nejedla jsem nic. Všichni mi říkali, že hubnu, že mi to sluší. Pak že už jsem moc hubená. Já jsem to neviděla. V zrcadle jsem se viděla pořád stejně. Jasně oblečení mi bylo větší, ale to jsem moc neřešila. Za asi 2 měsíce jsem zhubla z 63 na 49 kg. Až jednou jsem se koukla do zrcadla a najednou jsem všechno viděla. Propadlé tváře, vystouplé klíční kosti... Postupně jsem se snažila přidávat jídlo. Dělat si snídaně, svačiny. Prostě tak jak by to mělo být. Dělala jsem to na sílu, vědomě, že to dělám pro sebe, pro děti. Pro to, abych byla zdravá.

Je dobře, že si uvědomuješ, že je to problém. S tím se dá pracovat. Můžeš třeba zkusit oblíbené kalorické tabulky. Jen třeba pro porovnání množství jídla, které jíš a které bych měla jíst. Ze začátku bych vůbec neřešila složení/kalorickou hodnotu. Musíš si zvyknout na množství. Určitě bych se nebránila i pomoci z venčí. Může tě nasměrovat, podpořit, motivovat v době, kdy třeba budeš pochybovat. Přeju hodně sil 🍀

Mě trochu zarazilo to nafouknuté břicho, není třeba možné, že tě trápí nějaká intolerance na jídlo? Kamarádka byla hodně nafouklá a měla časté zažívací potíže a zjistili jí ve 30 letech celiakii. Případně je super i návštěva fyzioterapie. Pocit nafouknutého a vyvalujícího se břicha může být problém diastázy nebo oslabeného středu těla.

To užje na odborníka, lékaře

Ja bych zjistila proč mas nafouknuté břicho, to neni bežné po par soustech být neustále nafoukla. Me treba druhy porod rozjel intoleranci na laktozu, takze jak si dam neco, co obsahuje mléko, tak mam taky břicho jak balon. Můžeš mít i diastazu, to chce pak cvičení. Asi bych se úplně doktorům nevyhýbala, ono i nějaká terapie, kde ti dají dohromady hlavu není od věci. Očividně v tom lítáš po uši, to už je anorexie. Řešila bych to co nejdřív, tvoje dítě potřebuje mamu a ne trosku s proporcemi dítěte, co se bojí dat sousto navíc.

Tak na 40kg vaze, kdyz nic nejis a pak najednou neco snis, tak je jasny, ze to bricho videt pujde :D ale nejsou to speky, je to proste normalni. Jako promin, ale 40kg pro dospelou zenu rozhodne neni normalni. Plus to jak to resis a prozivas… zij a jez normalne, priber na 54kg a nic neres. Kdyz budes sportovat, vse se zpevni - jenze na sport potrebujes energii z jidla.

@lv souhlasím, rozhodně začít řešit s odborníkem. Přes praktickeho lékaře. Můžeš zkusit kontaktovat centrum Anabell. Ale už bych dal na nic nečekala a rozhodně nezkoušela začít cvičit atd. Proste to řešit konstruktivně.

Jsem přesvědčená, že to, co zažíváš, opravdu je mentální anorexie. Ještě stále v situaci, kdy si uvědomuješ problém, tudíž v dobré fázi. Fakt se neboj tohle řešit s psychologem/psychiatrem. Bojím se, že ti nepomůže výživový poradce, ale opravdu někdo, kdo pracuje s anorexií. Zkus opravdu tu Anabell. A ať je líp.

Kopu za tym nebat se a zavcasu se sverit odbornikovi. Ted si problem uvedomujes a to je dobre. Nenech to zajit tak daleko,ze by treba byla nutna hospitalizace. Holky tu napsaly same dobre tipy. Ke sve vysce potrebujes nabrat aspon par kilo nahoru. Staci 48-50 kg. A udrzovat si postavu spis pohybem,cvicenim. Ja mam 152 cm a nejlepe jsem se citila pri vaze 50 kg.

Já ti jen napíšu, že 40 kilo váží má osmiletá dcera. A ano, je menší, než ty. Asi bude jednou vysoká, po tátovi. Po mě ne. 😁Já mám jen o 4 cm víc, než ty. Když jsem měla 50 kg, byla jsem hodně, hodně, štíhlá, neměla jsem už žádnej zadek a pod. Vždy jsem cvičila, sportovala, ideální váha je u mě 55 kg. Jsem tak štíhlá, ale přitom mám ještě ženské křivky. Neumím si představit ženu se 40 kily. Tohle už nemusíš zvládnout sama a bylo by dobré se svěřit nějakému lékaři. Každopádně já ti poradím jen to, aby si jedla opravdu pravidelně , 5-6 x denně, přidala bílkoviny, klidně se odměnila i něčím dobrým, co máš ráda. Snad je dobré jíst v přítomnosti další osoby, pokud to jde, aby jsi měla představu, co je běžná porce a kolik toho sní dospělý člověk.

@marketa11112 Mám váhu ve 25 letech jako Vaše 8 dcera, to je teda k zamyšlení, vím že je to vážné, přijdu si fakt jak dítě, ne jako máma od dítěte, ale prostě mi nejde se od toho všeho odpoutat, dřív jsem cvičila taky, měla jsem za mě teda zdravou váhu, což bylo něco mezi 47kg, za této váhy jsem se cítila asi nejlíp, jenomže po porodu mi to šlo dolů a nevím důvod, nějak se mi to zalíbilo, ale teď už na sobě vidím že nemám žádný prsa natož zadek, zas nejsem kost a kůže, jako nějaké anorektičky, ale myslím že když si v tomhle věku občas koupím nějaké trička nebo bundy v dětském oddělení, už to asi není ok. Každopádně děkuji vám za radu.

@kristyn86 Taky jsem se cítila nejlépe když jsem měla 47kg, víc ,, žensky'' , teď si přijdu jak 13letá ségra, co jde s malým bráchou ven.. ani vedle přítele se necítím dobře, tím jak jsem malá a ještě tak hubená (je mu 32) se cítím jak jeho dcera, všechno se to nabaluje, a poslední dobou mám pocit že už to sama nezvládám..

@cilkat Asi ano, nechtěla jsem si to nejspíš přiznat že bych nějakou anorexií trpěla, já v tomhle věku, kdy mám zdravé dítě, rodinu, tak budu ve svojí hlavě řešit jestli chci být hubená nebo ne..asi je na čase si říct o pomoc, asi jsem potřebovala nakopnou od někoho, protože přítelovi jsem se s tím styděla svěřit.. každopádně děkuji

@martina1317 Vím že to není normální a děkuji za odpověď která mi přinesla pocit že s tím něco musím dělat, nechci být anorektička když tu mám dítě, musím s tím něco opravdu začít dělat, mít ráda svoje tělo i po tom, co si dám dobrý oběd, který dojím, protože tohle je snad nejhorší období co jsem měla..

@krisstina93 diastazu možná mám, četla jsem někde že mezera mezi břišními svaly, snad na dva prsty, je diastaza, nevím jestli je na to nějaké cvičení klidně doma nebo bych musela někam docházet, každopádně mléko nebo mléčné výrobky piju odjakživa, nikdy jsem nějaké problémy neměla, to břicho nemám vyloženě nafouklé, ale když ráno vstanu mám ho hodně ploché, protože jsem nalačno, ale jakmile si dám kafe nebo snídani už to břicho nemám tak ploché jak po probuzení, a mě to znepokojuje. Je to divný, já vím, ale tím asi vypovídá to že to asi fakt není normální..

@anonym_autor to má ale každý, rano je břicho ploché a přes den se vyvalí, to bys musela mít fakt extrémně zpevněné svaly aby zůstalo ploché pořád. To si jako dřív neměla? To je přece normální fungování těla. Navíc u žen je to hodně ovlivněné k cyklem.

@anonym_autor To vypouknutí bříška po jídle je opravdu normální stav. Chápu, že tohle ti vadí, i mě. Celý život si udržuji postavu sportem a jsem fakt pyšná na to, že i ve věku, kdy ženy řeší dvacet kilo nadváhu, řeším to, abych měla ploché břicho pod těsným tričkem. Ale jedna věc je jíst tak nějak zdravě ( já mám také své úlety, dost úletů) a dostatečně. Já jim naopak asi hodně oproti jiným, protože vydávám dost energie jak při běžném pohybu ( neumím sedět, pořád něco dělám a k tomu ještě pečuji o postižené dítě), k tomu navíc cvičím. A tak holt pak řeším občas faldík na bříšku a vymýšlím jak na něj ( jenže já kdysi soutěžila v bodyfitness, tak to tělo v té době fakt vypadalo jinak. Jsem smířená s tím, že už to tak super nikdy nebude. Každopádně mám trošku nárok na to ten faldík řešit. 🫣😁. ). Druhá věc je ale nejíst dostatečně , mít podváhu a přesto se stydět za své tělo. Ber to tak, že to tělo odnosilo a porodilo dítě, je prostě skvělé! A také ti musí ještě dost let vydržet a tak se k němu zkus takto postavit a dobře se o něj starej. Bez energie ( jídla) a zdravého pohybu, ti to tělo vypoví službu. Máš malé dítě, potřebuje zdravou mámu. Bez živin tělo zdravé není, strádá, nefunguje jak má. Navíc přemýšlet stále v kuse o tom, zda máš ploché bříško, zda si můžeš dát sousto navíc nebo zda jsi dostatečně štíhlá, už je opravdu nemoc. A jak jsem psala, nemusíš to zvládnout sama. Opravdu požádej o pomoc. Tvůj pohled do zrcadla může být dost zkreslený..když napíšeš, že v zrcadle si nepřipadáš nějak extra štíhlá...při 40 kilo ale opravdu jsi a tvůj pohled už není reálný.
Já ti držím palce, tohle je opravdu situace, kterou musíš zvládnout.

@marketa11112 To si člověk uvědomí co řeší za malichernosti, že nevím jestli chci být hubená nebo pár kilo přibrat, když od vás třeba čtu že se staráte o postižené dítě, ještě u toho cvičíte, obdivuju vás... upřímně se teď cítím dost blbě, ikdyž je to hodně na psychiku a je to nemoc, jsem si vědoma toho že sama z toho asi nevylezu, ničí mě to, ale oproti vašem starostem je tohle nic, máte pravdu, porodila jsem dítě, a musím tu být pro něj, zdravá, chtěla bych časem i další ale to s tímhle určitě nepůjde, jak psali i holky tady, budu muset požádat o pomoc a vylézt z toho kruhu ven, radovat se prostě ze života a i z jídla, protože to k tomu patří, chtěla bych se najíst a nemít výčitky, nechci se na sebe pořád dívat do zrcadla, moc vám děkuju za podporu, vám všem děkuju, budu kontaktovat pomoc a v nejbližší době s tím seznámím i přítele..

@krisstina93 dřív jsem to měla, pamatuju si že jsem viděla pár videí, co na tohle naráželi holky, že po ránu je břicho krásně ploché a večer jak v těhotenství, nebrala jsem to, měla sem to stejně a dělala jsem si i s kamarádkou z toho srandu, prostě mi to vážně nevadilo a brala jsem to za normální, už tímhle jsem se sama přiznala k tomu že teď s tím nedokážu pracovat a přijmout něco, co jsem dřív přijmout dokázala..

@anonym_autor V pořádku. Jsem moc ráda za to, že sama víte, že to není ok. Ale bude. Určitě to zvládnete. Pomoc je v tomto případě moc důležitá, podrží vás, vše vysvětlí....super je, že je vedle vás dítě a muž, tak sama víte, proč je důležité být zdravá a v pohodě. Moc držím palce.

@anonym_autor hele uvědomit si, že něco není v pořádku je první a nejdůležitější krok. Teď už se jenom hecnout a něco s tím dělat.