Jak pomoci dítěti s nechutí k učení?
Prosim o radu, protoze uz jsem naprosto zoufala. Dcera je ve 4. tride, hodne zive, ale vesmes "hodne" dite, ve smyslu, zna svoje povinnosti, nechce se se mnou hadat, kdyz po ni neco chci udela to. Ale ma hodne energie, neposedi, kdyz sedi tak s sebou sije, kdyz ma neco v dosahu hraje si s tim..
Co je kamen urazu - skola. Respektive domaci ukoly, ona se nedokaze primet k tomu to udelat. Neni to o tom, ze by tomu nerozumela. Konkretni priklad - ted meli predepsanou knizku do ctenarskeho deniku, cte normalne, ale ta knizka ji nebavila. Nedokazala precist jedinnou kapitolu. (Mikulasovi patalie, to prece neni tak hrozne! )
Jak ji mam pomoci? Vedela, ze to musi udelat, takze prisla ze skoly, prevlekla se, dala si svacu a pak si vzala tu knizku. 2 hodiny na gauci, precetla jedinou stranku. Tak si to vzala ke stolu, ze se bude treba lepe soustredit, za dalsi hodinu nic. Doslova nic. Pak se zoufalstvim hystericky rozplakala na dalsi 2 hodiny, ze to delat nechce, nebude a nemuze, v mezicase prstikama rozcupovala vsechno na co dosahla (vcetne te knihy) a pak jsme sli spat, protoze byla uplne hotova. Stravili jsme tim cele odpoledne, ja ji verim, ze se snazila - nesla si mezitim hrat, koukat na telku, proste se snazila to udelat. A neslo to
Neni to o cteni - cte normalne bez potizi. Je to o tom, ze kdyz se ji do neceho nechce, tak se ji nejak "zablokuje mozek" a fakt to nejde. Co mam delat, jak ji mam pomoct? Ja mam pocit, ze jsem zkusila vsechno od napomoci - ja ctu jednu vetu, ty druhou (to funguje nejlepe, ale ne vzdy to jde uplatnit ptz. stejne zaseky ma u matiky a tam uz totalne nevim), pres svuj krik, pres pozitivni motivaci ... Mame od doktorky zadanku k psychologovi, ale zatim jsem v Praze nesehnala nikde volny termin, jen se mi nekde povedlo byt na cekaci listine...
Řeším něco podobného, začínající puberťáci a udělají max. úkol, který je maximálně jeden za týden. Nevidí smysl v přípravě a učení jako takovém, protože škola má minimální nároky, nadšení pro výuku nula.
Kromě debilního kouzelníka se školou nikam nechodí, nedělají nic zajímavého, za školy chodí zpruzení, že se nic nenaučili a jen si to odseděli.
Takže osobně vidím směr najít něco co bude dítko bavit a pak akceptovat, že je nutné udělat i něco co na první dobrou pro ně není "favourite", ale udělat se prostě musí. Takový směnný obchod.
@tereza0111 Tak třeba není studijní typ 🤷♀️ A s tou knihou jí chápu. My museli udělat zápis do deníku z jedné knihy, kterou jsem prostě neměla sílu číst,totálně něco co mě nezajímalo. Mamka mi pomohla, řekla mi zásadní body o čem kniha je, a podle toho jsem to napsala. Jí takhle zas pomohla babička u jedné knihy. Nejsem pro podvádění, ale pro jednou...
Co se jít poradit do Pedagogicko-psychologické poradny? V PPP to umí s poradí jak postupovat, případně i ve škole.
@lv jsem k tomu dost skepticka, starsi dcera ma ADD a v PPP pro nasi cast Prahy mi vesmes jen rekli, ze je to zlata holcicka, ale na vsechno jsme si museli tak nejak prijit samy :( A napsali mi opatreni co jsem chtela, ale s touhle dcerou nejsem s to prijit na to jak pracovat a to jsem si myslela, ze uz me toho moc neprekvapi :D
@tereza0111 Tak třeba není studijní typ 🤷♀️ A s tou knihou jí chápu. My museli udělat zápis do deníku z jedné knihy, kterou jsem prostě neměla sílu číst,totálně něco co mě nezajímalo. Mamka mi pomohla, řekla mi zásadní body o čem kniha je, a podle toho jsem to napsala. Jí takhle zas pomohla babička u jedné knihy. Nejsem pro podvádění, ale pro jednou...
@anonym_e8c5ca jj, tady tak taky dopadneme - potiz je, ze ta situace se porad opakuje. Dneska je to knizka, priste to bude pocitani, ktery ji neba a nechce delat, priste slovicka na anglinu. K tomu neni problem v tom, ze by ji to neslo - u ty matiky kdyz se k tomu po nekolika hodinach (neni zvelicovani, fakt vzdycky nekolik hodin...) utrpeni dostaneme, tak to ma bez potizi hotovy za 10 minut... kdyz je to hodne prikladu tak sem tam vrzne chybku, ale nic tragickeho. Ale naopak, kdyz je to cviceni dlouhy, tak se k tomu dokopeme, zacne a jde to, ale neda to cely a zase se v prubehu zasekne a jsme na zacatku. Ja uz proste nevim jak, prijdu si jak motivacni guru a stejne to nestaci 😢😢
Studijni typ neni jednoznacne!
Řeším něco podobného, začínající puberťáci a udělají max. úkol, který je maximálně jeden za týden. Nevidí smysl v přípravě a učení jako takovém, protože škola má minimální nároky, nadšení pro výuku nula.
Kromě debilního kouzelníka se školou nikam nechodí, nedělají nic zajímavého, za školy chodí zpruzení, že se nic nenaučili a jen si to odseděli.
Takže osobně vidím směr najít něco co bude dítko bavit a pak akceptovat, že je nutné udělat i něco co na první dobrou pro ně není "favourite", ale udělat se prostě musí. Takový směnný obchod.
@zvalentova s tim pocitem si k tomu seda, bere knizku do ruky. Vi, ze kvuli tomu, ze to neudelala uz minuly tyden prichazi o trenink na kterem chtela byt, vi, ze aby mohla na dalsi tak to musi udelat a snazi se - a stejne blok. Ja mam pocit, ze to neni "vedome" zablokovani, ji se fakt sprajcne nejaka jina cast mozku a racionalni argumenty vubec nefunguji :(
U dcery ve tridefunguje ze ukoly nejsou povinne, kdo je ale poctive dela bez problemu pak napise velke testy, nemaji povinnou cetbu jen doporucenou - s povinnosti odevzdat ve ctenarskem deniku jednu knizku za pololeti, pokud je jich vic ziskavaji male jednicky, ktere jim vylepsi znamku pokud je nerozhodna, za pet splbenych nepovinnych ukolu zase mala jednicka…nevim jak to pusobi na ostatni deti ale dceri system maximalne vyhovuje, vi ze mize sve horsi stranky ve skole srovnat…pokud jsou striktne nastavena pravidla co cist do kdy precist (jako mely na prvnims stupni) tak to nezvladala, cte pomalu ma dyslexii a pokud ji knizka nebavi ma se ctenim hrozne problemy, ve smyslu se k tomu dokopat. No takze ted propadla Harrymu Poterovi blizi se ke konci druhe knihy a uz si preje dalsi dil…
@tereza0111 Tak ji s tim pomoz,čti nahlas,ona ať poslouchá,občas kousek přečte. Stejne s matematikou, neco spočítá dcera,neco ji napovíš. Proste nedělat z těch úkolů takovou životně nutnou povinost. Pokud funguje ve škole v pohodě, ma dobre známky,tak proč se stresovat s úkolem. Nektere školy vubec úkoly nedávají a jde to taky.
Tak zrovna s tou konkrétní knihou se dá pracovat různě. Jeden způsob jsi už sama nastínila - střídat se ve čtení. Ne po větách (není to prvňák), spíš po odstavcích, po stranách či po kapitolách (nemám knihu teď k dispozici, netuším, jak jsou tam dlouhé kapitoly či odstavce). Stejně tak se dá využít audiokniha - zrovna tato kniha jako audio je, já ji teď dokonce vidím na youtube, takže jednu kapitolu holka sama, druhou si může pustit jako audio a takhle to střídat. Jako nechat dítě sedět 2h na kanapi, aby mi pak řeklo, že přečetlo 1 stranu, to je totální ztráta času. Není lepší se jí 30 minut věnovat a dělat to částečně s ní? Možná potřebuje právě jen to nakopnutí. Takhle si v těch úkolech možná připadá sama, neví jak začít (ano, teoreticky ví, ale nejde jí udělat ten první krok)... No a taky ji pochválit za to, když se stane, že k úkolu zasedne a pustí se do něj sama. Zkrátka pozitivní motivace. Nebo si to rozčlenit - první 2 příklady si vypočítáš sama, nad další s tebou sednu a mrkneme na to spolu (samozřejmě víš, že tvou pomoc nepotřebuje, ale potřebuje se naučit "začít", tímto ji k tomu povedeš), potom si dáme muffin, upečeme spolu buchtu, zajdeme na nákup (dopň cokoliv, co dělá ráda nebo co spolu děláte rády). Možná stojí o tu společnost u úkolu, možná potřebuje skutečně naučit se "začít". Ostatně i já odkládám spoustu mých úkolů jen proto, že je nejhorší začít, jakmile se do toho pustím, je ta činnost obvykle za chvilku hotová, nemáš to tak taky?
Jinak je zcela normální podívat se sem tam na školu i s dospělými dětmi, pokud na to rodiče stačí. Ne, že by to byla nutnost (u spousty není), ale to dítě to často vnímá jako společně strávený čas, třeba jen chce vyzkoušet ze slovíček, z učiva. Vidím to doma.
Když jí Mikulášovy patálie nebaví, tak bych jí to číst nenutila. Jednu kapitolu, ať si poslechne jako audioknihu, najde si na internetu nějaký referát a podle toho to napíše. Opravdu si nemyslím, že bude kulturní a čtenářský barbar, když nebude číst tuto knihu. Nemyslím si, že nečtení této knihy ji zavře budoucnost, ochudí ji to na duchu.
To nucení jí akorát vypěstuje odpor ke čtení. Někteří lidé májí vypěstovaný odpor ke čtení ze školy - k jejich vlastní škodě. Ale zároveň bych po ní chtěla, ať si vybere nějakou jinou knihu minimálně stejné délky a přečte si ji.
Je škoda, že škola nepěstuje lásku ke čtení. A nedává spíš doporučení z několika knih, nenabízí zajímavé tituly.
Mezi námi mě by také nebavilo číst Mikulášovy patálie na povel.
Já bych se ještě dcery zkusila zeptat, co by jí pomohlo zvládnout matiku, slovíčka do angličtiny.
Jak píšeš, přijdeš mi strašně nervózní a frustrovaná. Ty už dopředu počítáš, že něco bude příště, protože dneska je to knížka...tohle také nepřidává té situaci...
@tereza0111 Ty bys na povel četla něco, co Tě fakt nebaví?
Já vidím hlavní problém v té motivaci, nebo spíš demotivaci. Tohle je ukázkový příklad toho, jak by domácí úkoly vypadat neměly. Asi napíšu něco, co slyšet nebo číst nechceš, ale já bych řešila s třídní to, že nutit číst konkrétní knihu je fakt kontraproduktivní, protože každý má nějaké preference a pokud mají děti číst, tak by měly mít možnost volby.
Já Mikulášovy patálie nikdy nedočetla, krutě mě ta kniha nebavila, přesto čtení miluju a mám načteno fakt hodně 😉. Jedna z mých dcer není moc vášnivá čtenářka, přesto si i ona nachází knížky, které ji zaujmou. Díkybohu za naši učitelku, která nechává dětem volnou ruku co se čtení týče.
@tereza0111 Ty bys na povel četla něco, co Tě fakt nebaví?
Já vidím hlavní problém v té motivaci, nebo spíš demotivaci. Tohle je ukázkový příklad toho, jak by domácí úkoly vypadat neměly. Asi napíšu něco, co slyšet nebo číst nechceš, ale já bych řešila s třídní to, že nutit číst konkrétní knihu je fakt kontraproduktivní, protože každý má nějaké preference a pokud mají děti číst, tak by měly mít možnost volby.
Já Mikulášovy patálie nikdy nedočetla, krutě mě ta kniha nebavila, přesto čtení miluju a mám načteno fakt hodně 😉. Jedna z mých dcer není moc vášnivá čtenářka, přesto si i ona nachází knížky, které ji zaujmou. Díkybohu za naši učitelku, která nechává dětem volnou ruku co se čtení týče.
@somalicats Já četla, že holka má problém s úkoly celkově. Neříkám, že je ideál nařídit jednu konkrétní knihu, ale mám obavy, že jedna konkrétní kniha zde problémem není. Aspoň dle popisu autorky.
@somalicats Já četla, že holka má problém s úkoly celkově. Neříkám, že je ideál nařídit jednu konkrétní knihu, ale mám obavy, že jedna konkrétní kniha zde problémem není. Aspoň dle popisu autorky.
@zuzkasim A potřebuje ty DÚ dělat stylem, že nad tím musí sedět? Musí nutně procvičovat učivo tímto stylem? Když si vzpomenu, jak se učilo moje nejstarší ADHD dítě, co nebylo schopné sedět v klidu na zadku ani těch 10 minut - rozuměla všemu, slovíčka na Aj se učila souběžně při jiné činnosti (dneska má z Aj C1), úkoly pak hlavně na střední dělala v noci, protože se jí pracovalo prostě líp. Tady je dítko na 1. stupni, domácí úkoly by v téhle fázi za mě povinné být vůbec neměly, spíš by se mělo individualizovaně řešit to, co dítěti nejde. Hezky to popsala @levandule_k - bylo by fajn si v první fázi s dcerou sednout a projít, co by jí mohlo pomoct nebo jak by jí mohlo vyhovovat k těm úkolům přistupovat. Plus si otevřeně říct, zda je vypracovávání těch úkolů doma vlastně vůbec potřeba.
@zuzkasim A potřebuje ty DÚ dělat stylem, že nad tím musí sedět? Musí nutně procvičovat učivo tímto stylem? Když si vzpomenu, jak se učilo moje nejstarší ADHD dítě, co nebylo schopné sedět v klidu na zadku ani těch 10 minut - rozuměla všemu, slovíčka na Aj se učila souběžně při jiné činnosti (dneska má z Aj C1), úkoly pak hlavně na střední dělala v noci, protože se jí pracovalo prostě líp. Tady je dítko na 1. stupni, domácí úkoly by v téhle fázi za mě povinné být vůbec neměly, spíš by se mělo individualizovaně řešit to, co dítěti nejde. Hezky to popsala @levandule_k - bylo by fajn si v první fázi s dcerou sednout a projít, co by jí mohlo pomoct nebo jak by jí mohlo vyhovovat k těm úkolům přistupovat. Plus si otevřeně říct, zda je vypracovávání těch úkolů doma vlastně vůbec potřeba.
@somalicats Zkusit zjistit, co by dítěti mohlo pomoct samozřejmě ano, zkusit se s ním učit jiným způsobem taky souhlas, ostatně sama výše navrhuji konkrétní kroky. Nedělat dú, to by asi bylo na delší debatu, do toho se teď asi pouštět nebudem, autorčin problém by to stejně nevyřešilo.
@zuzkasim A potřebuje ty DÚ dělat stylem, že nad tím musí sedět? Musí nutně procvičovat učivo tímto stylem? Když si vzpomenu, jak se učilo moje nejstarší ADHD dítě, co nebylo schopné sedět v klidu na zadku ani těch 10 minut - rozuměla všemu, slovíčka na Aj se učila souběžně při jiné činnosti (dneska má z Aj C1), úkoly pak hlavně na střední dělala v noci, protože se jí pracovalo prostě líp. Tady je dítko na 1. stupni, domácí úkoly by v téhle fázi za mě povinné být vůbec neměly, spíš by se mělo individualizovaně řešit to, co dítěti nejde. Hezky to popsala @levandule_k - bylo by fajn si v první fázi s dcerou sednout a projít, co by jí mohlo pomoct nebo jak by jí mohlo vyhovovat k těm úkolům přistupovat. Plus si otevřeně říct, zda je vypracovávání těch úkolů doma vlastně vůbec potřeba.
@levandule_k ja z toho jsem nervozni a frustrovana, to mas pravdu.
Pripoustim, ze varintu, ze by to proste taky nemusela delat jsem - nezvazila. Respektive ano, nemusi cist CELOU knizku, ale alespon kus by to podle me chtelo. Ostatne, kdyz ten kus neprecte tak nemuze vedet, ze ji to nebude bavit.. Spousta - i detskych knizek ma takovy blbejsi rozjezd a nakonec jsou fajn. Naopak to, ze clovek cte neco co ho nebavi povazuju za docela bezne - kazdou chvili.
Na druhou stranu je neco na myslence, ze to v ni budi VELKY odpor k cemukoli studijnimu. Ne tahle jedna knizka (ta taky), ale obecne domaci ukoly. I kdyz jsou kratne. Za me je prospesne je delat, ale otazka jestli se nepletu. Jestli proste na ni neni az dost uceni ve skole a odpoledne uz to proste nedava, je to moc
@somalicats no... slovicka na aj se vlastne uci nejlip taky pri cemkoli jinem. Problem neni tahle knizka - ale to ze to nevydrzi delat, nevydrzi sedet.
Cteni - nejak to vydychame a budeme stridat ja, ona, po vetsich castech (audio vylucuju - to nebude poslouchat vuubec)
AJ - dame to pri preskakovani gauce, to je vlastne pravda
Matika - jak? Ukol spocita nakonec rychle, asi to docela umi, ale procvicit si to obcas potrebuje.. Beru doporuceni!
@levandule_k ja z toho jsem nervozni a frustrovana, to mas pravdu.
Pripoustim, ze varintu, ze by to proste taky nemusela delat jsem - nezvazila. Respektive ano, nemusi cist CELOU knizku, ale alespon kus by to podle me chtelo. Ostatne, kdyz ten kus neprecte tak nemuze vedet, ze ji to nebude bavit.. Spousta - i detskych knizek ma takovy blbejsi rozjezd a nakonec jsou fajn. Naopak to, ze clovek cte neco co ho nebavi povazuju za docela bezne - kazdou chvili.
Na druhou stranu je neco na myslence, ze to v ni budi VELKY odpor k cemukoli studijnimu. Ne tahle jedna knizka (ta taky), ale obecne domaci ukoly. I kdyz jsou kratne. Za me je prospesne je delat, ale otazka jestli se nepletu. Jestli proste na ni neni az dost uceni ve skole a odpoledne uz to proste nedava, je to moc
@somalicats no... slovicka na aj se vlastne uci nejlip taky pri cemkoli jinem. Problem neni tahle knizka - ale to ze to nevydrzi delat, nevydrzi sedet.
Cteni - nejak to vydychame a budeme stridat ja, ona, po vetsich castech (audio vylucuju - to nebude poslouchat vuubec)
AJ - dame to pri preskakovani gauce, to je vlastne pravda
Matika - jak? Ukol spocita nakonec rychle, asi to docela umi, ale procvicit si to obcas potrebuje.. Beru doporuceni!
@tereza0111 Co třeba tabule, na které by si počítala ve stoje? Ve stylu jeden příklad, jdu se protáhnout, druhý příklad atd? Nebo trénink počítání z hlavy zase při nějakých jiných činnostech, třeba takových, které děláte spolu?
@tereza0111 Co třeba tabule, na které by si počítala ve stoje? Ve stylu jeden příklad, jdu se protáhnout, druhý příklad atd? Nebo trénink počítání z hlavy zase při nějakých jiných činnostech, třeba takových, které děláte spolu?
@somalicats tabuli bych mohla zkusit, to neni vyzkouseno. Co jde z hlavy z hlavy davame, ale ted delaji viceciferne nasobeni a deleni dlouhych cisek (ja nevim jak se to jmenuje :D ) a to z hlavy nejde :/
Tohel zní opravdu příšerně, protože sedět tři hodiny nad něčím, co fakt nejde, to je na jednu stranu příšerné zoufalství, na druhou velmi obdivuhodný výkon. Máš dítě, který se fakt snaží a klobouk dolů, že je takhle "vycepované". Ale fakt se tam zjevně seká mozek - stresová reakce, kterou nepřepereš.
Z toho, co píšeš, holka je chytrá a té domácí přípravy fakt nepotřebuje tolik. Zkusila bych udělat krok zpět a rozsekala práci na "nesmyslně krátké" úkoly. Ať čte po odstavcích/větách. Ať spočítá příklad a jde od toho. Ať jednotlivý úkol fakt trvá maximálně pat minut a pak si může dát řízeně půl hodiny pauzu. A vrátit se na další pětiminutovku a zase půl hodiny pauzu. Ať si zažije to, že "je to zvladatelné". Mozek opustí tu stresovou reakci a půjdou pak úkoly zase prodloužit, ale první potřebuje zpět ten zážitek, že "je to zvládnutelné".
Fakt se nebojte toho, že vám bude připadat úkol nesmyslně krátký. Nepotřebujete trénovat výdrž - tu zjevně má. Potřebujete zažít úspěch a odměnu. Řízeně spojit dodělání práce a odměnu. Velmi rychle získatelnou odměnu. (Odměna klidně může být pochvala, nebo půl hodinka dělání něčeho, co má ráda.
Ps: řešila jsme tohle u čtyřletého dítěte - jeli jsme na půlminutové řízené činnosti. Na první pohled mi to přišlo, že "nic neudělá", ale zabralo to.
Tohel zní opravdu příšerně, protože sedět tři hodiny nad něčím, co fakt nejde, to je na jednu stranu příšerné zoufalství, na druhou velmi obdivuhodný výkon. Máš dítě, který se fakt snaží a klobouk dolů, že je takhle "vycepované". Ale fakt se tam zjevně seká mozek - stresová reakce, kterou nepřepereš.
Z toho, co píšeš, holka je chytrá a té domácí přípravy fakt nepotřebuje tolik. Zkusila bych udělat krok zpět a rozsekala práci na "nesmyslně krátké" úkoly. Ať čte po odstavcích/větách. Ať spočítá příklad a jde od toho. Ať jednotlivý úkol fakt trvá maximálně pat minut a pak si může dát řízeně půl hodiny pauzu. A vrátit se na další pětiminutovku a zase půl hodiny pauzu. Ať si zažije to, že "je to zvladatelné". Mozek opustí tu stresovou reakci a půjdou pak úkoly zase prodloužit, ale první potřebuje zpět ten zážitek, že "je to zvládnutelné".
Fakt se nebojte toho, že vám bude připadat úkol nesmyslně krátký. Nepotřebujete trénovat výdrž - tu zjevně má. Potřebujete zažít úspěch a odměnu. Řízeně spojit dodělání práce a odměnu. Velmi rychle získatelnou odměnu. (Odměna klidně může být pochvala, nebo půl hodinka dělání něčeho, co má ráda.
Ps: řešila jsme tohle u čtyřletého dítěte - jeli jsme na půlminutové řízené činnosti. Na první pohled mi to přišlo, že "nic neudělá", ale zabralo to.
@cilkat dekuju i tohle je uzitecny pohled a dost mozna pravda. Ja mam asi trochu pocit, ze "uz je velka" a mela by to dat, ale asi je to proste moc a cim vic "tlacim" tim vic se seka, byt se zaroven snazi. Ona asi jeste velka neni
A muj postup byl evidentne spatne, takze musime jinak
Vsechno co jste mi tu napsali zkusim nejak implementovat do domaciho fungovani a verim, ze nam to prinese vic pohody..
Co se jít poradit do Pedagogicko-psychologické poradny? V PPP to umí s poradí jak postupovat, případně i ve škole.