Jak řešit, když dítě ubližuje jiným ve školce?
Dobrý den, potřebuju poradit.
Dceři budou za měsíc tři roky. Od začátku září chodí do školky. Třída je složená ze stejně starých děti. Dneska při vyzvednutí mě učitelka upozornila, že dcera je velmi zlá na děti a že kousla chlapečka při přetahování o hračky, až se mu udělala z toho modřina. Minulý týden byl asi ok až na to, že učitelka zmínila že dcera má ostrý lokty.. jinak nic.
Dcera je velmi akční, hravá ale i přátelská, ke každému se hned hlásí, s každým si hned povídá...Ano je občas dominantní a vzteklá, nijak její chování neobhajuji. Když jsem s ní venku tak jí hlídám, říkám co smí a co nesmí... případně zasáhnu. Ano vím že venku na hřišti se o hračky pere a je taková rázná ale bohužel se mi to moc nepodařilo dát pod kontrolu. Jen tím že jsem zasáhla. Nějaké vysvětlení u nás nemá význam...
No a o co jde!? Dneska mě ta informace docela zamrzela či naštvala. Já ani nevím😶. Jde ale o to, že dceři se ve školce líbí, krásně tam jí, a dokonce spí po obědě (což mě doma nespí už rok). Každý den tam jde s nadšením, bez pláče, bez problémů... a já si teď tak říkám, jak vyřešit tuhle situaci? Já už nevím jak jí mám vysvětlit že prostě dětem ani nikomu jinému nemá ubližovat!!!? Další věc je, že paní učitelka mi řekla, že jak chlapce kousla tak že mu řekla ať on kousne jí ať ví jaké to je, samozřejmě plakala a pak mi to říkala. Jako fakt je tohle normální??Jak mám dítěti vysvětlit, že se něco nedělá když vlastně jako trest dostala to samé? Když jsem se ptala paní učitelky jak mám tedy tohle řešit tak mi řekla že neví. Čekala bych nějakou radu...
Máte zkušenosti prosím někdo??? Nechci jí hned dávat pryč se slovy že třeba ještě není připravená na skolku, když vím že jinak se jí tam moc líbí 😭...
Děkuju
Stručné shrnutí
- Kousání u dětí v předškolním věku (zmíněno dítě kolem tří let, problém trval několik týdnů) se v diskuzích vnímá jako relativně častá forma komunikace nebo sebeobrany při konfliktech o hračky.
- Různí rodiče a pečovatelé navrhují konkrétní intervence: okamžité oddělení a vysvětlení, domácí dohody a ultimáta („pokud chceš chodit do školky, nebudeš ubližovat“), učení alternativních reakcí (křik „NE“, plácnutí přes ruku, odchod z místa).
- Postupy učitelek jsou v diskusi kritizovány i hájeny; některé učitelky podle příspěvků doporučily „vrátit to“, tedy aby bylo pokousané dítě navzdory tomu, že to někteří rodiče považují za neprofesionální a rizikové.
Nejčastější otázky
Q: Proč malé děti v mateřské školce kousají jiné děti?
A: Kousání se v diskusi opakovaně popisuje jako běžná forma komunikace a sebeobrany u dětí kolem 2–3 let, zvláště když ještě neumějí dobře vyjádřit slovy potřeby nebo při přetahování o hračky; období může trvat řádově několik týdnů až měsíců.
Q: Jak by měla pedagogická pracovník/učitelka reagovat, když jedno dítě kousne jiné?
A: Doporučené kroky zmíněné v diskusi jsou okamžité odtažení dětí, vysvětlení, že to bolí, dohoda o důsledcích a komunikace s rodiči; navrhované postupy někdo považoval za neprofesionální — konkrétně bylo uvedeno, že některá učitelka doporučila, aby poškozené dítě „to oplatilo“.
Q: Jaké domácí strategie rodiče v diskusi úspěšně používali proti kousání?
A: Rodiče uváděli konkrétní postupy: vysvětlování, že kousání bolí, odejít z hřiště nebo herny jako důsledek, dohoda typu „chodíš do školky, ale nesmíš ubližovat“, učení alternativ (křik „NE“, roztrhat papír, bouchnout do polštáře) a v některých případech i fyzická reakce rodiče (facka nebo lehké „oploácení“), kterou někteří popisovali jako účinnou, jiní jako nevhodnou.
Q: Má smysl stáhnout dítě ze školky, pokud opakovaně ubližuje ostatním?
A: V diskusi jsou dva postoje: část rodičů radí zvážit, zda je dítě sociálně/psychicky připravené a případně odklad, zatímco jiní poukazují na praktické důvody (práce rodičů) a doporučují pokračovat ve školce s intenzivní spoluprací s učitelkami.
Q: Funguje metoda „vrátit stejnou mincí“ (nechat dítě oplatit kousnutí)?
A: Několik rodičů v diskusi uvedlo, že fyzická odplata (kousnutí zpět, facka) u jednání dětí vedla k okamžitému zastavení kousání; jiní účastníci a někteří rodiče to považují za násilí, které riziku eskalace a označují za neprofesionální, pokud to doporučí učitelka.
Závěry z diskuze
Shoda
- Kousání u dětí ve věku kolem 2–3 let je v diskusi označováno za běžné chování spojené s nedostatečnou verbální komunikací a konflikty o hračky.
- Nutnost vysvětlovat dítěti, že ubližovat se nesmí, a nabídnout alternativní řešení chování je v diskusi považována za základní krok.
- Důležitá je komunikace mezi rodiči a učitelkami a sledování situací ve třídě, protože učitelky mají mnoho dětí a nemusí vidět každou epizodu.
Sporné názory
- Někteří účastníci obhajují fyzickou „oplátku“ (kousnutí zpět, facka) jako rychlý prostředek zastavení kousání, zatímco jiní to považují za násilné, neprofesionální a rizikové pro eskalaci.
- Jedna skupina doporučuje dočasné přerušení docházky, pokud dítě není sociálně zralé, druhá skupina zdůrazňuje praktičnost pokračování ve školce a práci na sociálních dovednostech.
Otevřené otázky
- Jaké konkrétní pedagogické techniky ve třídě jsou nejefektivnější pro prevenci a nápravu kousání u dětí 2–3 roky?
- Kdy by měl problém s kousáním vést ke konzultaci s odborníkem (dětský psycholog) nebo ke změně režimu docházky?
- Jak zajistit, aby učitelky měly kapacitu a metody pro průběžné sledování a řešení konfliktů v kolektivu ~20 dětí?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
odejít z hřiště/odejít domů jako důsledek, odvedení od poškozeného/izolace ve třídě, dohoda/ultimátum „pokud chceš chodit do školky, nebudeš ubližovat“, verbální protest „NE“, plácnutí přes ruku, facka/fyzické oplácení, kousnutí zpět jako odplata, učení alternativ (roztrhnout papír, bouchnout do polštáře), každodenní připomínky pravidel, pochvala za žádoucí chování
Místa a osoby
žádné
Když to řeknu přehnaně,tak na štěstí,že se ve školce nepotkala s naší dcerou,ta by se nerozpakovala a vrátila by jí to kousnutí i s úroky a že to tedy bolelo. Dcera tohle dělala,když byla naštvaná,vybila si frustraci kousnutím,tak jsem jí kousla taky a vysvětila,že toto se nedělá ani sobě,ani jiným,od toho je jiný způsob -roztrhnout papír,bouchnout do polštáře.ted chodí do 2.tridy ZŠ a našla si svůj způsob jak si vybít hněv mimo školu, občas se popere se spolužačkami kvůli klukovi,ale to neřeším dokud nevolají ze školy
Do školky děti chodí předevščím proto, aby se naučily jak se chovat mezi dětmi a k dětem. Chápej, když dáváš dítě do školy, aby se tam naučilo číst, psát a počítat, nebudeš se divit, jak to, že na začátku září v první třídě neumí číst, psát a počítat, že ne .-) A tohle je podobné - musí se to naučit. Je teda hloupé, když paní učitelka neví, jak ji to naučit. Ale ona na to přijde tak jako tak. Od tebe bude potřebovat podporu a přijetí - jasně že ne toho, co udělala, ale toho, že se cítila tak, až si nevěděla rady a zvolila tohle řešení. Můžeš s ní mluvit a taky jí sama svým chováním ukazovat, jak jdou ty situace řešit jinak. Ale zásadní je pochopení pro to, že to nedělá, aby někomu ublížila, ale protože se nachází v extrémních emocích a neumí si s nimi poradit. Protože je nezralé dítě a protože ji to nikdo nenaučil. Není zlá, jen nezralá a nezkušená. Klid, spolu to zvládnete.