Mělo by se téměř 6leté dítě zúčastnit pohřbu babičky?
Co myslíte? mělo by se téměř 6-ti leté dítě zúčastnit pohřbu prababičky? Jaký na to máte názor?
Stručné shrnutí
- Rozhodnutí vzít téměř šestileté dítě na pohřeb se typicky řídí povahou dítěte a vztahem dítěte k zesnulému; rodiče v diskuzi zmiňovali zkušenosti s dětmi ve věku 3–7 let na pohřbech.
- Rodiče v diskuzi důrazně doporučovali předem s dítětem mluvit, vysvětlit, že osoba zemřela, popsat, že může ležet v rakvi, a domluvit roli dítěte (např. položit kytičku).
- Většina diskutujících byla pro účast dětí na pohřbech, ale část rodičů preferuje nebrat citlivé děti a místo toho volit soukromé rozloučení doma nebo návštěvu hřbitova později.
Nejčastější otázky
Q: Mělo by se dítě kolem 5–6 let účastnit pohřbu?
A: V diskuzi většina rodičů doporučila vzít dítě na pohřeb, pokud dítě znalo zesnulého a má vhodnou povahu; zkušenosti z diskuse zahrnovaly děti ve věku 3, 4, 5, 6 a 7 let, které pohřeb zvládly, ale u některých dětí došlo k pláči při zajíždění rakve.
Q: Jak dítě na pohřeb nejlépe připravit?
A: Rodiče doporučují předem vysvětlit, že osoba zemřela, popsat, jak vypadá rakev, domluvit konkrétní úkoly (např. položit kytičku) a odpovídat přiměřeně věku; několik příspěvků zmiňovalo komunikaci už od cca 3 let.
Q: Jak poznat, že je dítě příliš citlivé na účast na pohřbu?
A: V diskuzi rodiče uváděli, že „strašně citlivé“ dítě by na pohřeb nebrali, a někteří psali o trvalých negativních zkušenostech z vlastních dětství (např. pocit úzkosti či traumatizující vzpomínky ve věku 5–9 let), takže rozhodnutí záleží na individuální povaze dítěte.
Q: Jaké jsou alternativy k tomu, vzít dítě na pohřeb?
A: Uváděné alternativy zahrnují soukromé rozloučení doma s prohlížením fotek a vzpomínáním, „večírek“ bez smutku, nebo pozdější návštěvu hřbitova a zapálení svíčky.
Q: Kdy začít s dětmi mluvit o smrti?
A: Někteří rodiče v diskuzi psali, že se smrťí mluvili už od cca 3 let a postupně, přiměřeně věku, vysvětlovali pojem smrti a rituály spojené s pohřbem.
Q: Kde najít odborné zdroje nebo rady, jak o smrti mluvit s dětmi?
A: V diskuzi byla doporučena webová stránka organizace Cesty domů jako zdroj informací o komunikaci se dětmi o smrti.
Závěry z diskuze
Shoda
- Rozhodnutí brát dítě na pohřeb závisí na vztahu dítěte k zesnulému a na povaze dítěte.
- Je důležité předem s dítětem mluvit, vysvětlit mu, co se stane, a domluvit jeho roli (např. položit květinu).
Sporné názory
- Někteří zastávají, že děti by měly být na pohřbu, aby se mohly rozloučit a pochopit smrt; jiní tvrdí, že pohřeb je traumatizující rituál a preferují soukromé rozloučení doma.
Otevřené otázky
- V jakém konkrétním věku je dítě konzistentně schopné pochopit definitivitu smrti a zvládnout rituál pohřbu bez rizika traumatu?
- Jak moc by rodič měl zohlednit emocionální stav ostatních truchlících při rozhodování o účasti dítěte?
Zmíněné značky a firmy
Cesty domů
Zmíněné produkty a metody
vysvětlování smrti přiměřené věku, ukázání a popis rakve, položit kytičku u rakve, návštěva hřbitova a zapálení svíčky, soukromé rozloučení doma (prohlížení fotek, „večírek“ vzpomínání), komunikace s dítětem od cca 3 let
Místa a osoby
žádné
@ver4 Já bych dítě na pohřeb určitě vzala, pokud by teda nebylo nějaké extra úzkostné. smrt je přirozená součást života, na křtiny by je taky každý vzal. Ale je potřeba mu to všechno předem vysvětlit aby nemělo trauma jak tady psaly některé jiné holky. Podle mě je to celé jen o komunikaci, že je na to nikdo nepřipravil, nevysvětlil co se děje a proč se to děje.
@ver4 ted jsme pochovávali babičku - byli tam i děti mých neteří - nejmladší je 5 let, vše jsme ji vysvětlili - ti starší už věděli do čeho jdou - pohřeb už absolvovali dřív (mé mamky a pak i tatky)
nikdo se tam nezhroutil - tak nevím proč by se toto období života mělo před dětmi skrývat - dříve mrtvý ležel doma než byl pohřeb a taky bylo - strach ze smrti je neopodstatněný....
ale je to i o povaze dítěte - vy ho znáte nejlíp - dle toho bych se zařídila
Ono totiž malé dítě nechápe, že mrtvý už nikdy nevstane-pochopila jsem to, když syn viděl ležet na ulici holuba. Také jsem četla knížku, kde někdo popisuje, jak si povídají děti v MŠ.Že totiž mrtvé zvířátko je chudák, protože už nebude mít žádné míče. Tak to v té knížce vysvětlovalo jedno dítě druhému.
nás tento okamžik čeká tento pátek - pohřeb mého dědečka 94 let - není to pro nás tabu, hovoříme o tom, odpovídáme jim na všechny otázky, ale na pohřeb nebereme ani 6leté a ani 3,5 leté dítě. Rozloučili jsme se jako rodina spolu s dětmi po svém. Dědečka si pamatují, tak jak si ho pamatovat mají, nechceme aby viděli ten smutek a vše co to obnáší. Známe své děti - 6tiletému je vše líto, nesl to těžko - svého pradědečka měl moc rád, zažil s ním hodně krásných věcí ještě i před půl rokem. Těžko nesl už jeho tento stav,takže ho od toho chceme ušetřit. Mladší to bere jako asi každé malé dítě, nemá z toho ještě rozum, jen hovoří, že mu je to líto, že ho to mrzí, což na jeho věk je 🙂 Vzhledem k tomu, že se doléčujeme z náročné střevní virozy, tak děti zůstanou doma, přeci jen v kostele bude zima. ale i kdyby ne, tak bychom je stejěn nebrali.
Byla jsem na pohřbu dědy, když mi bylo 9 let, a dodnes na to vzpomínám s hrůzou a dá se říct, že mě to i trochu traumatizovalo. Ničemu jsem nerozuměla, všichni kolem plakali, tvářili se šíleně nešťastně, takže jsem věděla, že se děje něco hrozného, ale nechápala jsem přesně co. Nikdo mi nedokázal pořádně odpovědět na moje otázky, a jak už tu někdo psal, ten pocit toho, že je to definitivní, byl ze všeho nejhorší. Dědu jsem měla moc ráda, ale tenhle zážitek bych si klidně bývala odpustila. Celkově tryzny nemusím, raději zpracuji zármutek v soukromí.
Záleží, jak citlivé máte dítě, ale já bych ho na pohřeb nebrala.