SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček

Tak my uz jsme se s detma docela nacestovali. Cestujeme hlavne autem, ale nejdal jsme s nimi byli v Turecku. Filipkovi byly dva rocky a Natalce necelych 5 mesicu. Jelikoz bydlime u Ostravy, jeli jsme do Prahy na letiste autem. Cestu tam nam oba prcci prospali. Meli jsme nachystano plno druhu zabavy, protote jsme vubec netusili jak bude s nimi tak dlouha cesta probihat. Jelikoz pri startu v letadle musi male deti pit, tak mi Natalka pri papani usla, ale na Fildu jsme museli vybalit tasky se vsim, cim bychom ho mohli zabavit. Casopisy ani knizky bohuzel nezabraly, za to se osvedcil tablet plny pohadek. V polovine letu se prcci vymenili. Filipek usnul u pohadek a Natalku nebavilo byt na jednom miste. Nastesti jsme meli supr letusky, ktere si porad Natalku chovaly, hraly si s ni...moc se jim libila a byly z ni nadsene (nase Natali se smeje hned na kazdeho a sla by s kazdym i cizim), ze se nas dovolily vzit ji ukazat kapitanovi letadla. Prinesly nam ji az na pristani, a to ji jeste dali medvidka, ktereho meli jako maskota aerolinky a diplom za prvni let letadlem. Po dlouhem louceni s personalem letadla jsme se vydali k autobusu, ktery nas vezl k hotelu, ale to uz nam prospaly obe deti, protoze na ne bylo pozde vecer. Dovolena byla suprova a uzili jsme si to moc i presto, ze obe deti byly tak male. Mame spoustu krasnych zazitku 😊 cesta zpet byla jeste pohodovejsi, protoze velka cast byla pres vecer. Tim jsme se poucili, ze aby clovek nemusel mit na cesty s sebou 20 tasek ruznych blbovin k zabaveni, ktere stejne vydrzi prcka zabavit 5 minut a aktivita se musi zmenit, tak je nejlepsi jet pres noc. A hlavne ty maminky, ktere rady pred detmi cestovaly, tak neprestavejte cestovat dal 😉 i s detma se to zvladnout da, jen je fakt, ze je potreba vic planovani.

@kacinda

S dcerou nejčastěji jezdíme autem.A co nejzajímavějšího jsme zažily?Jednou když jsme jeli na chatu a byl podvečer a stmívalo se tak na poli blízko cíle manžel zahlédl stádo zvířat mysleli jsme,ze to jsou srny nebo mufloni tak jsme je chtěli ukázat dceři tak jsme vjeli lehce na pole ,že si na ně posvitime aby je viděla.Jake bylo zjištění,že to nejsou srnky ale cca 20 divokých prasat :D :D dceři se moc libil ,ale bylo po dešti a přednímy koly jsme se zaborily do bahna .Nikdo z posadky auta nemnel odvahu vyjít ven zatlačit auto :D :D ponaučení pro příště 🙂😉

Nejvíce cestujeme autem, ale protože naše děti vláčky milují, občas si uděláme výlet za babičkou a dědou na Moravu právě vláčkem. Největší "zážitek" pro nás asi byl, když jsme nastoupili do kupé a malý začal plakat. Na mou otázku, co se stalo, proč pláče, mi na celé kupé odpověděl: Maminko, ten pán je tak tlustý, že sedí i na mé sedačce a já tam nemám místo 🙂))) noooo dětská upřímnost je někdy "zážitek" 🙂

My rádi cestujeme jakkoliv, hlavně když je u toho i náš tatínek 🙂 Nejčastěji cestujeme vlakem, neboť jsme se rozhodli pro život bez auta. To sice občas přináší drobné provozní komplikace, ale bohatě se nám to odvděčuje přepestrými společnými zážitky. Často jsou to malé věci, ale prostě carpe diem 🙂

Děti velice rádi cestují vláčkem, autobusem, ale z čeho jsou syn i dcera opravdu nadšení, když je děda povozí na traktoru, popřípadě, když se můžou v době žní svést na kombajnu. Vím, že to není cestování jako takové, ale ono i cesta traktorem po poli může být pro děti plná zážitků a dobrodružství. 😉

Tééedy obdivuji Vás, jestli přečtete všechny ty kvanta příspěvků ☹ S naší 18měsíční dcerou cestujeme hlavně autem, na tříkolce a především pěšky (nebo tak obě částečně v poklusu🙂)) Dcera začala chodit v 10 měsících a tak se procházky a výlety do okolí staly naším denním chlebem. Každý měsíc se těším, že její horlivá aktivita tak trochu ustoupí a já budu moci konstatovat, že jsme připraveni i na něco takového, jako je jízda vláčkem, či letadlem🙂 Ráda bych jí jela ukázat Řím, Benátky, Caorle atd. ale jak to udělat, abychom to s velmi akčním dítětem všichni přežili ve zdraví??🙂 Asi prostě počkat a dále si užívat prozatím těch každodenních procházek po okolí a dětských hřištích, na kterých se koneckonců děje každý den něco velmi zajímavého a nového, jde jen o to, rozhlédnout se po okolí těma dětskýma očima, které v jednom kuse udiveně zírají jéééééééééé 😉

My nejvíce cestujeme autobusem,tramvaji a vláčkem nebo pěšky.Z vláčku máme nejraději regiojet jelikož v něm je decke kupé a malička si v něm nejvíc vyhraje.Takže zatím co já si vypiju lavičku tak si mala vyhraje,občas si tam hraju s ni,jelikož moje malička bude mít teprve 1.12. dva roky,tak mi občas řekne pojď a haca,ukáže na zem a už si spolu hrajeme.Minulé jsme se tak do toho vžilo,az jsme malém zapomněli vystoupit.Ještě ze pan co zrovna nastupoval nám pomohl a s nim i pak stevardka.Cestování vláčkem je vždy nejlepší a ma Karolinka se vždycky tesi.Když ji řeknu pojedeme pa tak mi občas udela ssss.A já když ji odpovim ze jo tak už utíká na chodby a křičí boty s takovou radosti,ze to ani neumím popsat.Tak zatím pa

Se skoro dvouletým synem cestujeme často. Auto nemáme, ale koupili jsme si roční jízdenku a po jižní Moravě můžeme jezdit tam a zpátky dle libosti 🙂 . Často jezdíme autobusem, ale i vlakem. Poslední dobou ho začalo bavit pozorovat z vlaku krajinu a vyhlíží na poli traktory. Perfektní byla jízda s RegioJet v dětském kupé, kde mají i hračky a cesta z Prahy nám utekla jako nic, škoda, že takové kupé není v každém vlaku. Na cestách si malý často vyhlédne někoho poblíž a z kočárku po něm pak pokukuje a culí se, až než se cestující "chytne" a začne na něho taky dělat xichtíky 😀 . V metru v Praze i celkově byl úplně nadšený spoustou lidí kolem a na všechny se culil a mával - a většina mu to oplatila, včetně turistů různých národností. Je to prostě zlatíčko. Rád objevuje nová místa a když má s sebou maminku, tak je spokojený kdekoliv 🙂 .

Jede, jede mašinka,
kouří se jí z komínka,
Jede, jede po kraji,
děti z vlaku mávají.

Matoušek a Alžbětka,
též maminka Marcelka
brzy zrána vyráží
vstříc hlavnímu nádraží.

U okénka pozdraví,
uslyší hlas laskavý.
„Copak, prosím?“
„Lístky, prosím.“
„Kampak, prosím?“
„K babičce.“

Jak nasednou do vláčku,
pán už zvedá plácačku.
Dvakrát hvízdne
a vlak zmizne
za nejbližší zatáčku.

Také paní průvodčí
do vagónu naskočí.
Žádá lidi o jízdenku,
máma hledá peněženku.

Mamka tašku prohrábne,
Hlasitě si oddychne.
„To by bylo nemilé,
mít razítko na čele.“

Za minutku nebo dvě,
Matoušek na záchod chce.
Máma volá: „ Vydrž synku,
na místě jsme za chvilinku.“

„Vystupovat, konečná.“
Žlutý vláček zahouká.
Sláva nazdar výletu,
sice mokří, ale tu!

My cestujeme s dcerkou zatím autem. Časem budeme určitě výletovat i na kole, ale to až za rok nebo dva.. cestujeme rádi k babičkám a dědečkům a hlavně k pradědečkovi. V létě jsme se povozili i na lanovce, když jsme jeli na vodní nádrž Dlouhé stráně. Dcerku strašně rádi nosíme s manželem v nosítku.

Pokud cestujeme jen někam blízko, pak jedeme trolejbusem, vláčkem, autobusem nebo i pěšky. Pokud cestujeme někam dál, pak rádi jedeme autíčkem. Po cestě si zpíváme, povídáme říkánky apod. Před časem jsme jeli navštívit Brno a tam jsme se stavili ve velkém nákupním centru. Můj muž šel do auta zatopit a já zatím čekala s dětmi v bufetu. Když jsme šli do auta, tak asi 50 metrů před autem si mladší vzpomněl, že chce na záchod. Protože na nás můj muž mával z auta, ukázala jsem mu, že mu posílám staršího syna a jdu zpět s mladším na záchod. Otočila jsem se a už jsem se neohlížela. Pak mi muž vyprávěl, že synek utíkal k autu, auto přeběhl a šel o tři auta dál, kde parkovalo auto stejného typu a stejné barvy. Prostě si je spletl. A co čert nechtěl, majitel auta zapomněl auto zamknout a také má děti. Takže synek si otevřel, vydrápal se do autosedačky, usadil se, vytáhl z kapsy lipa a klidně se začal cpát a čekal, až se vrátíme z WC. 😀

Nejčastěji cestujeme MHD-trolejbusem, pro dceru je zážitek skoro vše, co nás cestou potká, v jejím věku je celý svět dobrodružství.

tak my chodivame na vylety pesky,nebo autem. Jeli jsme jednou pro noveho kohouta,jeste jsme nevedeli,co nas ceka. Jelikoz jsme cekali trosicku mensiho kohouta,klidnejsiho, nakonec jsme museli kohouta lovit z male klece do prepravniho pytle a I s detmi se vypravili autem domu,ktery byl zhruba od nas 40km. Jeli jsme starym citroenem,u ktereho se topeni zapinalo spojenim dvou dratku. Asi v pul cesty jsme zacali zpomalovat v zatacce,az jsme nakonec zastavili na autobusove zastavce. Kohout byl zatim vklidu. Vypadalo,ze je mrtvy😂 taky jsem odo nej pichla prstem,.a svuj zivot dal najevo presunem pytle po celem aute. Uz vklidu nebyl. Zjistilo se,ze auto dal nepojede,cekali jsme na odtah,mym otcem, asi hodinu. Pricemz kohout pochodoval v pytli po aute a deti zacali vyzadovat veceri. I ja uz jsem.zacala byt protovna,ale museli jsme to nejak prezit. Dojeli jsme za dve hodiny domu I d.pochodujicim kohoutrm po ute. Cestu jsme zvladli nakonec vcelku dobre. Takto jsme se.rpzloucili s nasim citroenem.

My nejčastěji cestujeme autem, ale tam je to docela nuda 😉 Kuba většinou spinká a já se věnuji zodpovědně řízení 🙂
Ale nejoblíbenější dopravní prostředek, kde pokaždé zažijeme nějaké nové dobrodružství, je šalina 😀 už od roku je Kuba velmi komunikativní dítko a vždy si uloví nějakou novou lidskou oběť 😀 je to sranda, jak se starší, zachmuření lidé najednou mění 🙂 usmívají se, komunikují s tím malým človíčkem 😍 je to pro mě vždy nový a pozitivní zážitek😍

My cestujeme prevazne autem. A zatimco ostatni ridici nadavaji,kdyz musi na zeleznicnim prejezdu cekat na projeti vlaku,nase dcera jasa.

Vlakem jezdím moc ráda a jezdím i s dětmi. S nejstarším synem jsem sjezdila právě vlakem na mateřské kdeco, návštěvy, výlety... pro nás platilo a vlastně stále platí, že i cesta může být cíl 🙂 S malými kluky, co mám teď - 3 a 2 roky, jezdíme bouhužel vlakem mnohem míň (většinou to zachraňujeme autem), ale o to větší to je dobrodružství 🙂 . Vláčky mají, jako asi většina kluků, moc rádi... chodíme koukat na nádraží, máme doma vláčkodráhu, čteme pohádky o mašinkách, koukáme na ně taky, no a asi nejraději jezdíme na parkové vláčkodráhy (třeba do Brna nebo Hradce Králové), odtud je i foto, kde se vyblneme celá rodina.

S dětmi jezdíme často na Slovensko k mojí rodině. Jezdíme autem, ale už jsme zkoušeli i vlak a je to pro děti mnohem pohodlnější. Nemusí sedět v sedačce. Jen škoda, že často od našich vozíme tuny různých dárků a zásob a tak trpíme v autě. Jednou jsme byli na Slovensku týden a dcera byla ještě malinká. Za celý týden tam ani jednou nekakala. No a jak jsme cestovali, tak jen co jsme přejeli hranice do ČR, tak to vypustila. No co vám budu povídat, bylo to výživné 😀 ale přežili jsme 🙂

Nejvíc času trávíme jízdou v kočárku. Chodíme, vyprávíme si co kde vidíme, osaháváme, očmucháváme 🙂 Za babčou a dědou jezdíme autem, je to přeci jenom z ruky. Nejradši má ale naložit kočár do auta, vyzvednout babičku a huráá na výlet - ať už do Zoo, parku, na hrad nebo do lesa na houby. Jezdíme všude kde se dá. Občas ho podezřívám, že s ní tak rád jezdí, protože poslouchá ty drby a pak se to doma snaží tátovi všechno vyžvatlat 🙂 Už se těšíme až bude capkat a mluvit, abysme si mohli každý den připomínat co všechno zažil, a jak se babička zase vracela do dětských let 🙂

Kdyz jeste nebylo auto kazdym dnem k dispozici a ditko bylo male a spave v kocarku vyrazela jsem za rodici na ves vlackem motorackem ... nejenze vlakovy pruvodci byli a jsou mnohem ochotnejsi pomahat nez treba ridici autobusu, cestovani je pohodlnejsi a dle meho nazoru i romantictejsi ... jedna jizda byla zcela okouzlujici ...ve spolecnem kupe jela opravdova babicka s asi 5 vnoucaty ... zadne spolecenske hry, telefony, mp3 ci 4, dvd ... nic takoveho ... babicka vypravela a vnoucatka se zajmem poslouchala, babicka tleskala melodii a potichu septala sluvka a vnoucatka zpivala, doslo i na rikadla a pranostiky ... svacinku vyrobenou pro kazdou vekovou skupinu vnoucatek zvlast, nikoliv koupenou na posledni chvili u pokladny ... cesta plynula ja se kochala a ditko me vlastni se vzbudilo ... stara hodna babicka i pres bolest patrnou z vyrazu vstala, usmala se na me a ditku v kocarku udelala krizek na cele ... ac nejsem verici ... dojalo mne to a zarylo se mi to hluboko pod kuzi ... vlackem jezdime dal a pokazde je to vylet a pokazde se rozhlizim zda JI nekde neuvidim ... vlacek je nej 🙂

s 3 letým Radečkem cestujeme hodně ale nejlepší jízda je pro něj asi na motorce s tatínkem a asi nej zážitek byl při focení na harleji,kdy mu to tatínek záviděl,ten má jen starou Jawu 😎

Letos se nám narodilo druhé dítko a na dovolenou jsme se chystali autem poprvé ve čtyřech o prázdninách, ale syn onemocněl, tak jsme přesunuli termín na září, to jsem pro změnu onemocněla já, opet přesunuto na říjen, z nachlazení se vyklubal zápal plic, takže původně letní dovolená se ( snad už naposled) přesouvá na listopad. Bude to naše ,,cestovatelská premiéra,, 5hod. v autě - budeme mít hračky, omalovánky, pohádky v tabletu, atp. Děti to určitě zvládnou, ale maminka bude totálně k.o. 😀 Přikládám fotky dcery, se kterou bylo doposud jakékoli cestování úplně v pohodě...

Jůů, krásná stavebnice Lego 🙂 Letos se nám narodila druhá dcerka, takže jsme zase tolik necestovali, ale jinak rádi jezdíme za krásami naší republiky, do ZOO, protože první dcerka má zvířátka moc ráda..snažíme se hledat zábavu pro tu naši cácorku, aby měla trošku změnu. Často jezdíme k mým rodičům, kde najdou holky rozptýlení s babičkou a dědečkem 🙂

Bydlíme na malé vesnici a nejčastěji se proto přesunujeme autem. Občas někam vyrazíme autobusem nebo vlakem. Zatím nejdelší cestu absolvoval syn v 8 měsících, kdy jsme vyrazili za dědou do Brna. Díky špatným spojům trvala cesta 4 h a byla zážitek sama o sobě - spousta nových lidí, nádraží, zvuků 🙂

Ahoj milý koníčci, na výlety jezdíme velmi rádi. Už si někdy říkám, že bychom mohli zůstat raději doma, ale pěkné počasí nás vždy vytáhne ven. Naposledy jsme byli na velké rozhledně Brdo v Chřibech (trasa 6km). Podzim už hraje všemi barvami, takže jsme si nasbírali kaštany, šišky, šípky a krásně barevné listí. Po cestě z rozhledny nás chytl prudký déšť. S dětmi (Jindra 2,5 roku a Maruška 10měsíců) jsme chytli pěknou spršku a teď z toho všichni soplíme. Poklady se nám suší v košíčku, čekají až z nich něco krásného vyrobíme. Hned, jakmile posbíráme trochu sil, tak se vrhneme na další výlet, třeba vláčkem. 🙂

S klukama 14m. a 4roky cestujeme nejčastěji autem, protože bydlíme mimo město, ale chodíme hodně i pěšky, máme rádi procházky a tůry v přírodě a vejletíme i na kole 🙂 Párkrát jsme jeli i mašinkou, naposledy min. víkend jsme se svezli krásným historickým parním vláčkem a to byl zážitek pro celou rodinu, všichni jsme jeli uplně poprvé 🙂 Menší houkal do rytmu mašinky a starší pobíhal po celém vagonu, vykláněl se z oken, mával a já trnula, aby někde nevypadl 🙂
V autě máme také společný zážitek z první letošní společné dovolené, kdy jsme jeli z Chorvatska a na dálnici čekali 4hod. ne kvůli kolonám, ale děda natankoval místo benzínu diesel, takže jsme čekali ve vedru na chorvatskou odtahovku a v opravně na šikovné chorvatské automechaniky, naštěstí problém vyřešili a domu jsme nakonec dojeli, ale trochu se to dědovi prodražilo 😀

Cestovali jsme s Juditkou už asi všemi dopravními prosředky, autem, autobusem, tramvají, metrem, vlakem,parním vlakem, lodí, letadlem - chybí nám do sbírky snad jen trolejbus. Ráda bych se s vámi podělila o příhodu z cesty právě vláčkem, které patří k nejoblíbenějším. Abych dceru zabavila, vždy jí na papír nakreslím symboly toho, co může vidět, a ona si na papíru kroužkuje, co už viděla. Podle toho, kudy pojedeme, tam má stromy, koníky, domy, semafory, auta, řeku, lidi, kočárek s miminkem...jednou jsme měli jet kolem rybníka, tak jsem nakreslila něco, co vypadalo jako louže - nejsem zrovna velký talent na kreslení. Do kupé k nám nastoupila paní s holčičkou, holčička měla štěňátko, které ještě moc neovládalo své potřeby, a vyčuralo se na podlahu přímo doprostřed kupé. Zatímco já jsem paní, rudou až za ušima, utírající pohromu vlhčenými ubrousky, uklidňovala, že mi to fakt nevadí, děti, psi, to už je jedno;), Juditka si potichu na papíru zakroužkovala louži a zeptala se, jestli to taky platí. Když jsem paní vysvětlila, o co jde, asi z toho taky měla ještě týden Vánoce🙂

Mám všebecně moc hodné dítko, ale kde je nejhodnější je právě auto!! kouká ven z okna, dělá na mě šprťuchlátka do zrcátka 🙂

Když jedeme na návštěvu k babičce, tak vždy míjíme pastviny s kravičkami, kde se musí naše auto plazit rychlostí šneka, aby si Mo hla Nikolka pořádně prohlédnout všechny ty strakaté krásky 🙂